Wikipedie

Hana Benoniová

česká divadelní herečka

Hana Benoniová, rozená Dumková (26. listopadu 1868, Grad[1] – 10. září[2] 1922, Praha) byla česká herečka.

Hana Benoniová
Narození26. listopadu 1868
Grad
Úmrtí10. září 1922 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
ChoťBohumil Benoni
RodičeJosef Dumek a Hana Dumková
PříbuzníŠtěpán Benoni praprasynovec
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Byla dcerou odborného spisovatele Josefa Dumka a autorky kuchařek Hany Dumkové.[3] Herectví studovala u Otýlie Sklenářové-Malé, E. Peškové a F. A. Dessoira, který působil v pražském německém divadle v období 1880–1885.

Hrát začala v ochotnickém souboru Pokrok v pražském Karlíně v roce 1882. Do roku 1890 vystupovala ještě pod jménem Hana Dumková. Profesionální dráhu začala v roce 1884 ve smíchovské Aréně. Pohostinsky vystupovala také v Aréně v Kravíně a u ochotnických mimopražských souborů.

V roce 1885 byla ředitelem F. A. Šubertem angažována za členku souboru činohry pražského Národního divadla, za odcházející Marii Pospíšilovou, jejíž herecký obor částečně přebrala. [4].

Stala se favoritkou ředitele Šuberta i Družstva a měla z mladých umělkyň nejvyšší plat. Např. v roce 1895 obdržela 4200 zl., zatímco Marie Laudová pouze 3600 zl. a Hana Kvapilová 2500 zl.[5].

Přestože byla především představitelkou salónních dam a romatických tragických hrdinek a oslňovala krásou svých toalet, svých největších úspěchů dosáhla v realistických dramatech z moravské vesnice. V roce 1890 byla po boku Otilie Sklenářové-Malé první Jenůfou v dramatu Její pastorkyňa Gabriely Preissové. V roce 1894 vytvořila roli Maryši v prvním uvedení této hry na scéně Národního divadla. Pro roli ji vybrali přímo bratří Mrštíkové a upřednostnili ji před Marií Laudovou [6].

V roce 1890 se provdala za operního pěvce Bohumila Benoniho. Měli jednu dceru, Barboru.

Po odchodu ředitele Šuberta v roce 1900 začala její hvězda upadat. Nová správa divadla dávala přednost jiné dramaturgii a jiným umělcům (moderní dramatice a např. Haně Kvapilově. Divadelní kruhy ji zazlívaly až příliš úzké intimní styky s ředitelem Šubertem (Anna Lauermannová-Mikšová ji ve svých denících označila za jednu s Šubertových milenek).

V roce 1902 vyšla najevo její spojitost s defraudační aférou ve Svatováclavské záložně, kdy jí z odcize­ných peněz hlavní viník aféry Josef Ort financoval luxusní kostýmy, a ona ztratila dřívější popularitu a nějaký čas se kvůli negativním reakcím publika nemohla objevit na scéně. V Národním divadle pak setrvala až do roku 1910, kdy odešla do důchodu. Později hostovala u význačných kočovných divadelních společností na venkově a v roce 1917 nastoupila do zájezdového souboru Česká činohra.

Od roku 1919 až do své smrti v roce 1922 působila v Divadle na Vinohradech.[7]

Její jevištní projev navazoval na deklamační školu patetického herectví ze 60. a 70. let 19. století.[8] Vystupovala především v rolích salónních dam a mladých tragických milovnic.[9]

Jejím manželem byl[10] Bohumil Benoni (1862–1942), zpěvák-barytonista, sólista opery Národního divadla v Praze.

Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze.[11] Některé zdroje uvádějí chybné datum úmrtí.[9]

Citát

editovat
„ Hana Benoniová byla – na vyšší úrovni - protějškem Marie Procházkové-Malé. Tak jako ona ve společnosti Švandově, stala se i Benoniová efektní představitelkou ženství na soudobém měšťáckém jevišti. Vyrostla v zbožňovanou hvězdu zámožných abonentů, neboť zplna vyhovovala a nadbíhala jejich vkusu. Tito diváci nekladli zvláštní důraz na její nadání, zato daleko více je vzrušovala hereččina krása a temperament, souměrná tvář, nevysoká plnoštíhlá postava, jejíž půvab zpravidla zvyšoval dekolt a efektní toaleta. “
—  František Černý [12]

Divadelní role, výběr

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ dle záznamu v matrice zemřelých a oddaných se Hana Benoniová narodila v obci Horní Limbach (Felsőlendva) v tehdejších Uhrách, nyní Grad ve Slovinsku.
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Ludmily na Vinohradech v Praze
  3. ↑ Úmrtí. Národní politika. 1920-02-15, roč. 38, čís. 45, s. 6. Dostupné online [cit. 2014-05-10]. 
  4. ↑ František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 115
  5. ↑ František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 120, 204
  6. ↑ František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 173
  7. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3.
  8. ↑ František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 284, ISBN 80-200-0782-2
  9. ↑ a b VLADIMÍR PROCHÁZKA A KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 22. 
  10. ↑ Matriční záznam o sňatku Johanny Dumkové s Bohumilem Benonim farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  11. ↑ Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 117
  12. ↑ František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 120
  13. ↑ František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 170

Literatura

editovat
  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 147
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 102, 115, 117, 120–122, 161, 166, 204, 206, 211–2, 215–6, 220, 223–4, 251, 302, 305, 311, 316–7, 320, 352
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 151, 164, 167, 171–4, 176, 284, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 86
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 18, 111, 321, 392, 486, 489.
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 48, 50, 55–6, 63, 76, 264
  • Vladimír Procházka a kol.: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 22–3
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 49, 52, 80, 134, 391
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 178, 190, 230, 231
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str.  142
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 56, 117
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 59
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 84. 
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 14, 19, 20
  • VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 90–97.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 409. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hana_Benoniová&oldid=24454554“