Publius Valerius Cato
Publius Valerius Cato (1. stol. př. n. l.) byl gramatikem a básníkem období Římské republiky. Je považován za ideového vůdce sdružení nových básníků, tzv. neóteriků, kteří se ve svém díle odvraceli od tradiční římské poezie a hledali inspiraci v řecké literatuře.
| Publius Valerius Cato | |
|---|---|
| Narození | 1. století př. n. l. Předalpská Galie |
| Úmrtí | 1. století př. n. l. |
| Povolání | básník, filolog a spisovatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatO životě Valeria Catona, stejně jako o dalších neótericích, nemáme mnohé informace. Nevíme, kdy přesně se narodil, ale patrně se tak stalo v roce 100/99 př. n. l. v Předalpské Galii (dnešní severní Itálie).[1] Jeho život byl však spjat s městem Řím, kde působil jako gramatik, básnický kritik a učitel poezie. Jeho žáky byly mnozí urození obyvatelé tohoto města, [2] například Gaius Valerius Catullus, Marcus Furius Bibaculus a jiní. Kromě toho měl sám skládat básně, jež byly vysoce ceněny.[3] Podle Furia Bibacula a Helvia Cinny byl vynikajícím znalcem a propagátorem ideálů alexandrijské básnické školy.[1] První zmíněný člen Catonova kruhu o něm v jednom ze svých epigramů píše: Cato Gramatik, ta Siréna římská, jen on básníky čte a také dělá.[4] V pozdním věku jej měla sužovat chudoba. O této skutečnosti se dovídáme opět do Bibacula: Galle, věřitel po celičkém Římě tuhle prodával vilu, my pak žasli jsme nad tím vzácným mistrem, skvělým básníkem, velkým dramatikem, že je schopen rozřešit každý problém, avšak z dluhu se vyzout nedovede.[5]
Dílo
editovatCato se patrně věnoval skládání krátkých veršovaných básní – epyllií. Uvádí se tituly Dictynna (Diana), vyprávějící o krétské bohyni Měsíce a Lydia, sbírka milostné poezie. Kromě toho se věnoval také filologickým (učeným) spisům zabývajícím se zvláště studiem Lucilia, jehož dílo Cato pravděpodobně připravil k vydání.[3] Ani jedno z jeho děl se nám však nedochovalo.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. Slovník latinských spisovatelů. Praha: Leda, 2004. s. 585. ISBN 8073350424
- ↑ CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). Zhořklé polibky. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 113. Klub přátel poezie.
- ↑ a b CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 146. ISBN 9788086791579.
- ↑ CATULLUS, Gaius Valerius, Albius TIBULLUS a Sextus PROPERTIUS. Pěvci lásky. Přeložil Otakar SMRČKA. Praha: Svoboda, 1973. s.139. Antická knihovna (Svoboda).
- ↑ CATULLUS, Gaius Valerius, Albius TIBULLUS a Sextus PROPERTIUS. Pěvci lásky. Přeložil Otakar SMRČKA. Praha: Svoboda, 1973. s.138. Antická knihovna (Svoboda).
