Wikipedie

Prajzové

spisovně také Prusové – obyvatelé Hlučínska
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tento článek je o obyvatelích pruského Slezska. Další významy jsou uvedeny na stránce Prusové (rozcestník).

Prajz/Prajzák je označení obyvatel Hlučínska. Prajz je odvozeno z německého slova Preußen (česky Prusko, Prusy). Místní obyvatelé se totiž považují za Prajzáky (Prušáky, spisovně česky Prusy, obyvatele pruského Slezska; na rozdíl od Císařáků, to jest obyvatel císařského a královského (neboli rakouského) Slezska, konkrétně Opavska) a jsou na to náležitě hrdí, stejně jako na specifický jazyk této oblasti. Mentalita zdejších lidí zanechala velké stopy po bývalé vlasti. Sami Prajzáci se někdy označují za Moravce a svůj jazyk za moravštinu (prajzština). Mezi výhody rodilých Hlučínanů patří například i umožnění získání německého občanství. Německý zákon o státní příslušnosti je totiž zákonem pokrevním, Němcem je ten, jehož předci po mužské linii, dokonce dvě generace zpět, byli Němci. Pro většinu žadatelů z Hlučínska se tedy vyhovuje a přidělí německý občanský průkaz.[1]

Období mezi Německem a Československem

editovat

Po první světové válce, v době kdy vznikalo Československo, uvažovali političtí představitelé Čechů a Slováků o možných hranicích, které se vytvářely. Vznikly koncepce, které počítaly i s oblastmi, které patřily k českému státu alespoň na nějakou dobu např. Horní a Dolní Lužice, Kladsko, ale i Hlubčicko a Ratibořsko, kde se ovšem předpokládal souhlas tamního obyvatelstva.[zdroj?] Ještě před koncem první světové války se ozvaly signály hlučínských duchovních a o něco později i učitelů, podnikatelů atd., kteří žádali české politiky a v roce 1918 zástupce vítězných mocností na pařížské mírové konferenci, aby se „nezapomnělo na tyto oblasti, jež patří k českému národnímu majetku“. Většina obyvatelstva Hlučínska však byla proti připojení k Československu, v neoficiálním referendu vyslovilo celých 93,7 % obyvatelstva přání zůstat v rámci Německa.[2]

V roce 1938 po mnichovském diktátu bylo Hlučínsko vráceno zpět do Německé říše, avšak nikoliv jako Sudetengau, ale přímo do Altreichu. Hlučínsko bylo tedy přičleněno přímo k německému Slezsku a stalo se součástí okresu Ratiboř v opolském vládním obvodu pruské provincie Slezsko (od roku 1941 provincie Horní Slezsko). Manifestačních oslav navrácení uskutečněných 13. prosince 1938 se účastnil i slezský vrchní prezident a gauleiter Josef Wagner. Akt byl spojen i s povinnou službou mužů ve wehrmachtu v průběhu druhé světové války, což mělo za následek velké lidské oběti, strádání a stovky mrtvých. Tato kauza dodnes traumatizuje část hlučínských rodin a spor o právo připomínat si jejich památku vnáší neklid a kontroverze do místní společnosti.[3]

Osobnosti Prajzska

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Archivovaná kopie. www.cs-magazin.com [online]. [cit. 2021-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06. 
  2. ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 313. 
  3. ↑ Paměť národa - Voják Wermachtu. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2013-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. 
  4. ↑ Jan Bochenek na blogu o Hlučínsku. hlucinsko.pise.cz [online]. [cit. 2013-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12. 
  5. ↑ Josef Hlubek na serveru Lysá Hora
  6. ↑ Vilém Balarin na blogu o Hlučínsku. hlucinsko.pise.cz [online]. [cit. 2013-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12. 

Literatura

editovat
  • DOBROVOLNÁ, Petra. Slovník prajsko-český. [s.l.]: vlastní náklad, 1994. 23 s. 
  • GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000 I.-II. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2003. 656 s. ISBN 80-7248-226-2. 
  • PLAČEK, Vilém. Prajzáci, aneb, K osudům Hlučínska 1742-1960. Hlučín ; Kravaře: Kulturní dům Hlučín ; Kulturní středisko zámek Kravaře, 2000. 164 s. ISBN 80-902526-5-6. 
  • PLAČEK, Vilém. Prajzáci II, aneb, Hlučínsko ve staronové vlasti 1920-1938. Háj ve Slezsku: Maj-Tiskárna, 2007. 235 s. ISBN 978-80-86458-24-3. 
  • VYHLÍDAL, Jan. Čechové v Pruském Slezsku. Kroměříž: Vilém Povondra, 1900. 91 s. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Prajzové&oldid=24197269“