Portál:Slovensko/Článek/Archiv 2019
Toto je archiv článků, které byly v roce 2019 článkem měsíce na Portálu Slovensko.
Můžete se i podívat na aktuální archiv nebo ostatní archivy článků.
1
editovat
Medzev (německy Metzenseifen, maďarsky Mecenzéf) je město na východním Slovensku, v Košickém kraji.
Nachází se na řece Bodva pod pohořím Volovské vrchy (Slovenské rudohoří), vzdušnou čarou jen asi 24 km západně od Košic. Město se skládá z částí Vyšný Medzev a Nižný Medzev. Původně byly tyto části samostatnými slovenskými horními městy. Pouhých 1,5 km směrem na jih od městské zástavby probíhá hranice Národního parku Slovenský kras.
- Historie
První písemná zmínka o osídlení oblasti Medzevu pochází z roku 1272 – jednalo se o záznam o nepovoleném užití lesa obyvateli hornické osady. Z roku 1366 se zachovala listina o povolení výstavby tří vodních kovářských hamrů. V 19. století měl medzevský region nejvyšší koncentraci kovářského řemesla na světě. Například v roce 1842 v okolí Medzevu na řece Bodvě a na jejích přítocích pracovalo 109 vodních hamrů s celkovým počtem 198 výhní.
2
editovat Medzev (německy Metzenseifen, maďarsky Mecenzéf) je město na východním Slovensku, v Košickém kraji.
Nachází se na řece Bodva pod pohořím Volovské vrchy (Slovenské rudohoří), vzdušnou čarou jen asi 24 km západně od Košic. Město se skládá z částí Vyšný Medzev a Nižný Medzev. Původně byly tyto části samostatnými slovenskými horními městy. Pouhých 1,5 km směrem na jih od městské zástavby probíhá hranice Národního parku Slovenský kras.
- Historie
První písemná zmínka o osídlení oblasti Medzevu pochází z roku 1272 – jednalo se o záznam o nepovoleném užití lesa obyvateli hornické osady. Z roku 1366 se zachovala listina o povolení výstavby tří vodních kovářských hamrů. V 19. století měl medzevský region nejvyšší koncentraci kovářského řemesla na světě. Například v roce 1842 v okolí Medzevu na řece Bodvě a na jejích přítocích pracovalo 109 vodních hamrů s celkovým počtem 198 výhní.
3
editovat Medzev (německy Metzenseifen, maďarsky Mecenzéf) je město na východním Slovensku, v Košickém kraji.
Nachází se na řece Bodva pod pohořím Volovské vrchy (Slovenské rudohoří), vzdušnou čarou jen asi 24 km západně od Košic. Město se skládá z částí Vyšný Medzev a Nižný Medzev. Původně byly tyto části samostatnými slovenskými horními městy. Pouhých 1,5 km směrem na jih od městské zástavby probíhá hranice Národního parku Slovenský kras.
- Historie
První písemná zmínka o osídlení oblasti Medzevu pochází z roku 1272 – jednalo se o záznam o nepovoleném užití lesa obyvateli hornické osady. Z roku 1366 se zachovala listina o povolení výstavby tří vodních kovářských hamrů. V 19. století měl medzevský region nejvyšší koncentraci kovářského řemesla na světě. Například v roce 1842 v okolí Medzevu na řece Bodvě a na jejích přítocích pracovalo 109 vodních hamrů s celkovým počtem 198 výhní.
4
editovat Medzev (německy Metzenseifen, maďarsky Mecenzéf) je město na východním Slovensku, v Košickém kraji.
Nachází se na řece Bodva pod pohořím Volovské vrchy (Slovenské rudohoří), vzdušnou čarou jen asi 24 km západně od Košic. Město se skládá z částí Vyšný Medzev a Nižný Medzev. Původně byly tyto části samostatnými slovenskými horními městy. Pouhých 1,5 km směrem na jih od městské zástavby probíhá hranice Národního parku Slovenský kras.
- Historie
První písemná zmínka o osídlení oblasti Medzevu pochází z roku 1272 – jednalo se o záznam o nepovoleném užití lesa obyvateli hornické osady. Z roku 1366 se zachovala listina o povolení výstavby tří vodních kovářských hamrů. V 19. století měl medzevský region nejvyšší koncentraci kovářského řemesla na světě. Například v roce 1842 v okolí Medzevu na řece Bodvě a na jejích přítocích pracovalo 109 vodních hamrů s celkovým počtem 198 výhní.
5
editovat Medzev (německy Metzenseifen, maďarsky Mecenzéf) je město na východním Slovensku, v Košickém kraji.
Nachází se na řece Bodva pod pohořím Volovské vrchy (Slovenské rudohoří), vzdušnou čarou jen asi 24 km západně od Košic. Město se skládá z částí Vyšný Medzev a Nižný Medzev. Původně byly tyto části samostatnými slovenskými horními městy. Pouhých 1,5 km směrem na jih od městské zástavby probíhá hranice Národního parku Slovenský kras.
- Historie
První písemná zmínka o osídlení oblasti Medzevu pochází z roku 1272 – jednalo se o záznam o nepovoleném užití lesa obyvateli hornické osady. Z roku 1366 se zachovala listina o povolení výstavby tří vodních kovářských hamrů. V 19. století měl medzevský region nejvyšší koncentraci kovářského řemesla na světě. Například v roce 1842 v okolí Medzevu na řece Bodvě a na jejích přítocích pracovalo 109 vodních hamrů s celkovým počtem 198 výhní.
6
editovat
Košice jsou druhé největší město Slovenska a přirozená metropole východoslovenského regionu. Jsou sídlem Ústavního soudu SR a Košického samosprávného kraje. Mají 239 tisíc obyvatel (2016), košická aglomerace má 355 tisíc obyvatel. Město je také centrem košicko-prešovské aglomerace s 555 800 obyvateli, která patří mezi největší městská seskupení na Slovensku.
Košice jsou významným centrem politického, hospodářského, kulturního a církevního života, sídlem Ústavního soudu SR, košické řeckokatolické eparchie, košické římskokatolické arcidiecéze a sídlem metropolity. V Košicích sídlí Univerzita P. J. Šafárika a Technická univerzita.
Město je střediskem významných kulturních institucí i s celoslovenskou působností, mezi něž patří Státní divadlo Košice, Státní filharmonie Košice, Slovenské technické muzeum, Východoslovenské muzeum, Východoslovenská galerie a Státní vědecká knihovna. Největší menšinu na území města tvoří Maďaři s podílem 3,78 % (podle sčítání obyvatelstva v roce 2001). Pro její potřeby byl zřízen maďarský konzulát.
Město hraje důležitou roli v dopravním propojení východ-západ, kde tvoří spojnici mezi západní a střední Evropou a Ukrajinou s Ruskem prostřednictvím širokorozchodné i normálněrozchodné železniční tratě. Košické mezinárodní letiště zprostředkovává rychlé spojení se západní a střední Evropou pro obyvatele celého Východoslovenského regionu. Ve městě je zastoupen hutnický a strojírenský průmysl, Nachází se zde také skupina firem informačních a telekomunikačních technologií.
Košice mají silnou pozici v rámci Karpatského euroregionu, má tu sídlo jeho slovenská sekce. Spolu s partnerským městem Miškovec vytvořilo v roce 2000 metropolitní Euroregion Košice-Miskolc. Odrazem bohaté historie města je jeho centrum s početnými klenoty gotické, barokní a klasicistní architektury, které tvoří největší městskou památkovou rezervací na Slovensku. Její nejvýznamnější dominantou je největší gotická katedrála na Slovensku, katedrála svaté Alžběty. V roce 2006 Košice navštívilo 260 tisíc turistů, nejvíc jich bylo z Česka.
Město zvítězilo nad Prešovem, Martinem a Nitrou v souboji o prestižní titul Evropského hlavního města kultury, kterým se stalo pro rok 2013.
7
editovat Košice jsou druhé největší město Slovenska a přirozená metropole východoslovenského regionu. Jsou sídlem Ústavního soudu SR a Košického samosprávného kraje. Mají 239 tisíc obyvatel (2016), košická aglomerace má 355 tisíc obyvatel. Město je také centrem košicko-prešovské aglomerace s 555 800 obyvateli, která patří mezi největší městská seskupení na Slovensku.
Košice jsou významným centrem politického, hospodářského, kulturního a církevního života, sídlem Ústavního soudu SR, košické řeckokatolické eparchie, košické římskokatolické arcidiecéze a sídlem metropolity. V Košicích sídlí Univerzita P. J. Šafárika a Technická univerzita.
Město je střediskem významných kulturních institucí i s celoslovenskou působností, mezi něž patří Státní divadlo Košice, Státní filharmonie Košice, Slovenské technické muzeum, Východoslovenské muzeum, Východoslovenská galerie a Státní vědecká knihovna. Největší menšinu na území města tvoří Maďaři s podílem 3,78 % (podle sčítání obyvatelstva v roce 2001). Pro její potřeby byl zřízen maďarský konzulát.
Město hraje důležitou roli v dopravním propojení východ-západ, kde tvoří spojnici mezi západní a střední Evropou a Ukrajinou s Ruskem prostřednictvím širokorozchodné i normálněrozchodné železniční tratě. Košické mezinárodní letiště zprostředkovává rychlé spojení se západní a střední Evropou pro obyvatele celého Východoslovenského regionu. Ve městě je zastoupen hutnický a strojírenský průmysl, Nachází se zde také skupina firem informačních a telekomunikačních technologií.
Košice mají silnou pozici v rámci Karpatského euroregionu, má tu sídlo jeho slovenská sekce. Spolu s partnerským městem Miškovec vytvořilo v roce 2000 metropolitní Euroregion Košice-Miskolc. Odrazem bohaté historie města je jeho centrum s početnými klenoty gotické, barokní a klasicistní architektury, které tvoří největší městskou památkovou rezervací na Slovensku. Její nejvýznamnější dominantou je největší gotická katedrála na Slovensku, katedrála svaté Alžběty. V roce 2006 Košice navštívilo 260 tisíc turistů, nejvíc jich bylo z Česka.
Město zvítězilo nad Prešovem, Martinem a Nitrou v souboji o prestižní titul Evropského hlavního města kultury, kterým se stalo pro rok 2013.
8
editovat
Muzeum letectví v Košicích (slovensky Múzeum letectva Košice) je expozicí Slovenského technického muzea. Jsou zde vystaveny sbírky spalovacích a proudových motorů, originály stíhacích letounů a vrtulníků, repliky historických letadel, galerie prezidentských letadel, měřící a navigační přístroje, letecká výstroj, ukázky leteckých modelů a maket. Dále je zde expozice silniční dopravy a také výstava věnovaná osudům Slováků v Royal Air Force v letech 1940 až 1945.
- Založení
V roce 1927 bylo v Košicích uvedeno do provozu druhé letiště na Slovensku, tvořící významný dopravní uzel na východě tehdejšího Československa. Od roku 1947 je v Košicích otevřeno Technické muzeum, předchůdce Slovenského technického muzea. Historie leteckého školství sahá do roku 1959, kdy vzniklo v Košicích Letecké učiliště. 1. září 1973 byla založena Vysoká vojenská letecká škola SNP (VVLŠ SNP). Po rozdělení Československa byla roce 1993 Vysoká vojenská letecká škola SNP přejmenována na Vysokou vojenskou školu letectví generála Milana Rastislava Štefánika a v roce 1996 přejmenována na Vojenskou leteckou akademii gen. M. R. Štefánika v Košicích. Ta byla sloučena s Technickou univerzitou v Košicích a od roku 2005 je Leteckou fakultou Technické univerzity v Košicích. V Košicích sídlí také aeroklub. Jedním z hlavních důvodů založení Muzea letectví bylo, že ve Slovenském technickém muzeu byla soustředěna starší letecká technika, hlavně vzácné kolekce leteckých motorů, měřicích, navigačních a jiných přístrojů, používaných v letadlech. Ke zpřístupnění Muzea letectví veřejnosti došlo ve dvou etapách, 23. srpna 2002 byla otevřena první a 3. října 2003 druhá část.
9
editovat Muzeum letectví v Košicích (slovensky Múzeum letectva Košice) je expozicí Slovenského technického muzea. Jsou zde vystaveny sbírky spalovacích a proudových motorů, originály stíhacích letounů a vrtulníků, repliky historických letadel, galerie prezidentských letadel, měřící a navigační přístroje, letecká výstroj, ukázky leteckých modelů a maket. Dále je zde expozice silniční dopravy a také výstava věnovaná osudům Slováků v Royal Air Force v letech 1940 až 1945.
- Založení
V roce 1927 bylo v Košicích uvedeno do provozu druhé letiště na Slovensku, tvořící významný dopravní uzel na východě tehdejšího Československa. Od roku 1947 je v Košicích otevřeno Technické muzeum, předchůdce Slovenského technického muzea. Historie leteckého školství sahá do roku 1959, kdy vzniklo v Košicích Letecké učiliště. 1. září 1973 byla založena Vysoká vojenská letecká škola SNP (VVLŠ SNP). Po rozdělení Československa byla roce 1993 Vysoká vojenská letecká škola SNP přejmenována na Vysokou vojenskou školu letectví generála Milana Rastislava Štefánika a v roce 1996 přejmenována na Vojenskou leteckou akademii gen. M. R. Štefánika v Košicích. Ta byla sloučena s Technickou univerzitou v Košicích a od roku 2005 je Leteckou fakultou Technické univerzity v Košicích. V Košicích sídlí také aeroklub. Jedním z hlavních důvodů založení Muzea letectví bylo, že ve Slovenském technickém muzeu byla soustředěna starší letecká technika, hlavně vzácné kolekce leteckých motorů, měřicích, navigačních a jiných přístrojů, používaných v letadlech. Ke zpřístupnění Muzea letectví veřejnosti došlo ve dvou etapách, 23. srpna 2002 byla otevřena první a 3. října 2003 druhá část.
10
editovat Muzeum letectví v Košicích (slovensky Múzeum letectva Košice) je expozicí Slovenského technického muzea. Jsou zde vystaveny sbírky spalovacích a proudových motorů, originály stíhacích letounů a vrtulníků, repliky historických letadel, galerie prezidentských letadel, měřící a navigační přístroje, letecká výstroj, ukázky leteckých modelů a maket. Dále je zde expozice silniční dopravy a také výstava věnovaná osudům Slováků v Royal Air Force v letech 1940 až 1945.
- Založení
V roce 1927 bylo v Košicích uvedeno do provozu druhé letiště na Slovensku, tvořící významný dopravní uzel na východě tehdejšího Československa. Od roku 1947 je v Košicích otevřeno Technické muzeum, předchůdce Slovenského technického muzea. Historie leteckého školství sahá do roku 1959, kdy vzniklo v Košicích Letecké učiliště. 1. září 1973 byla založena Vysoká vojenská letecká škola SNP (VVLŠ SNP). Po rozdělení Československa byla roce 1993 Vysoká vojenská letecká škola SNP přejmenována na Vysokou vojenskou školu letectví generála Milana Rastislava Štefánika a v roce 1996 přejmenována na Vojenskou leteckou akademii gen. M. R. Štefánika v Košicích. Ta byla sloučena s Technickou univerzitou v Košicích a od roku 2005 je Leteckou fakultou Technické univerzity v Košicích. V Košicích sídlí také aeroklub. Jedním z hlavních důvodů založení Muzea letectví bylo, že ve Slovenském technickém muzeu byla soustředěna starší letecká technika, hlavně vzácné kolekce leteckých motorů, měřicích, navigačních a jiných přístrojů, používaných v letadlech. Ke zpřístupnění Muzea letectví veřejnosti došlo ve dvou etapách, 23. srpna 2002 byla otevřena první a 3. října 2003 druhá část.
11
editovat
Starý most (původně: Most Františka Jozefa, po první světové válce Štefánikov most, po druhé světové válce bez názvu, po dokončení Mostu SNP začátkem sedmdesátých let 20. století byl pojmenován Most Červenej armády, po roce 1990 Starý most) je nejstarší dochovaný most vedoucí přes řeku Dunaj v Bratislavě.
Most je tvořen železnými díly, stojí na kamenných pilířích. Jeho délka činí 460 m; vede přes něj jak lávka pro pěší, dráha tramvají i dvouproudová vozovka pro mimořádné případy.
- Dějiny
Kromě dočasného mostu, který existoval v 15. století, se trvalé přemostění Dunaje nacházelo v místech dnešního Starého mostu už v první polovině 19. století. Roku 1825 tu byl postavený pontonový most. Ten vycházel z místa, kde je dnes Štúrovo náměstí. Předtím zde stály různé dřevěné mosty, ty však ničily plující ledy.
Ocelový most tu vznikl až roku 1891; otevřel jej slavnostně císař František Josef I. a nahradil tak starý a nevyhovující most pontonový. Původně se jednalo o most určený ryze pro železniční dopravu, součást železniční trati vedoucí z Bratislavy do Szombathely. Po vyhlášení Československé republiky byl přejmenován na Štefánikov most.
Poničila jej až druhá světová válka – ustupující německá armáda jej vyhodila do povětří v roce 1945. Konkrétně se zcela zřítila ocelová část stavby do řeky a zůstaly jen pilíře.
12
editovat
(Velký) Žitný ostrov (maďarsky Csallóköz) je největší říční ostrov v Evropě, nachází se na jihozápadním Slovensku v povodí Dunaje v Podunajské nížině. Na jih od něj se nachází tzv. Malý Žitný ostrov.
Žitný ostrov ohraničuje z jihu koryto Dunaje, ze severu jeho rameno Malý Dunaj a na krátkém úseku také řeka Váh na východě (někdy je uváděn jako Vážský Dunaj). Malý Dunaj se od Dunaje odpojuje u Bratislavy a do Váhu se vlévá u Kolárova. Je to vlastně obrovský náplavový kužel, který vytvořil Dunaj pod Bratislavou v období, kdy se řeka prořezávala skrz Malé Karpaty a vstoupila do poklesávající Malé dunajské nížiny.
Celý Žitný ostrov je obrovskou zásobárnou podzemních vod a jednou z nejúrodnějších zemědělských oblastí Slovenska.