Houbovci
Houbovci (Porifera, z lat. porus = otvor, řec. forein = nosit) či také houby (neplést s říší Fungi) nebo živočišné houby jsou jednodušší, většinou mořští živočichové s vakovitým tělem. Výjimečně mohou dosahovat průměru až 2,5 metru (druh Xestospongia muta).[1] Bývají většinou asymetrické, jen místy s náznaky paprsčité symetrie. Žijí přisedle, jen larvy jsou plovoucí. Buňky nevytvářejí pravé tkáně, metabolizují a dýchají samy za sebe, mnohé mohou měnit funkci podle změny umístění. Živí se filtrováním drobných organismů z vody. Jsou to hermafrodité nebo gonochoristi. Množí se i nepohlavně pučením, tvořením gemulí i po odlomení části, neboť mají ohromnou schopnost regenerace.
 HoubovciStav taxonu: přirozený (monofyletický) | |
|---|---|
 Tethya aurantium (houba pýchavkovitá) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | houbovci (Porifera) |
| třídy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stavba těla
editovatVnější vrstva buněk se nazývá ektoderm (pinakoderm) a je tvořena převážně plochými buňkami pinakocyty. Vnitřní vrstva je tvořena tzv. gastrodermem, který je z velké části tvořen límečkovitými buňkami (choanocyty – velmi se podobají choanoflagelátům). Vnější a vnitřní vrstvu buněk spojuje mezoglea, což je rosolovitá mezibuněčná hmota, ve které se vyskytují i některé buňky (skleroblasty, spongoblasty, amoebocyty). V této vrstvě se nachází i kostra ze skleritů (jehlice) různých tvarů, pospojovaných pružným sponginem; jehlice SiO2, CaCO3 (produkovaný skleroblasty) a spongin (produkovaný spongoblasty).
Houby nemají ani náznak nervové soustavy, přesto reagují na podráždění nebo na změny prostředí otevíráním či uzavíráním vstupů vodních kanálků.
Typy buněk
editovat
- pinakocyty: krycí buňky; pokryv těla, výstelka kanálků
- choanocyty: límečkovité buňky s bičíkem, které v podstatě vytvářejí vnitřní epitel. Dochází v nich k fagocytóze potravy.
- amebocyty: roznos potravy a vynášení metabolitů
- skleroblasty: tvorba jehlic z (SiO2, CaCO3) jinak nazývaných spikuly
- spongoblasty: produkce sponginu (rohovitá pružná hmota)
- archeocyty: jsou kulovitého tvaru; nejsou rozlišené a vznikne z nich, co je právě třeba; tvoří pohlavní buňky při pohlavním rozmnožování
- pohlavní buňky: vznikají z archeocytů i z jiných typů buněk včetně choanocytů; nejsou vytvořeny pravé gonády
- porocyty: vřetenovitě protáhlé buňky s funkcí svalových buněk
Tělní typy
editovat- ascon: nejjednodušší typ; kanálky, kterými nasává vodu, jsou v podstatě rovné a choanocyty jen ve spongocoelu (centrální dutina).
- sycon: choanocyty jsou soustředěny v přívodních kanálcích, které bývají částečně rozšířeny do komůrek.
- leucon: mohutně zesílená stěna (velké zvětšení objemu) protkána sítí kanálků (tzv. alveoly) spojujících mezi sebou komůrky vystlané choanocyty; V 1 mm³ je vytvořeno až 10 000 komůrek, v každé asi 50 choanocytů; v evoluci jsou nejdále především tím, že dokázaly zvětšit trávicí plochu vchlípením a vytvořením komůrek.
Výživa
editovatHouby se živí filtrováním drobných organismů z vody. Pohyb vody tělem je způsoben vířením bičíků choanocytů, které vystýlají buď centrální dutinu (spongocoel), nebo kanálky a komůrky (22 cm velká houba Leucandra prožene tělem 22,5 l vody denně). Potravní částice jsou vychytávány choanocyty, potrava může být částečně rozrušena již v centrální dutině, pak je dále zpracovávána a roznášena amoebocyty. Nestrávené zbytky a produkty metabolismu odcházejí spolu s vodou osculem (otvor na vrcholu houby) zpět do vody.
Rozmnožování
editovatHoubovci se množí pohlavně i nepohlavně.
Nepohlavně se houby množí pučením nového jedince z těla původního. Pučení může být vnější – pak vzniká přímo nový jedinec –, nebo vnitřní, pak vzniká tzv. gemule.[2] Gemule je malý kulovitý útvar, který je krytý obalem ze sponginu a jehliček (stejné jako vnitřní kostra houbovců), a uvnitř je větší množství archeocytů. Gemule tvoří převážně sladkovodní houby, které takto zajišťují přežití nepříznivého období (zimy), po jehož skončení vyroste nový jedinec (z každé buňky jeden). Gemule snesou vymrznutí i vyschnutí a mohou být přenášeny např. na peří ptáků na nová stanoviště.
Co se týče pohlavních typů rozmnožování, houby jsou mnohdy hermafrodité nebo vzácně i gonochoristé[2] a v průběhu života tyto stavy mohou měnit. Jsou však i druhy, které mají určené pohlaví a měnit ho nemohou.
Spermie vznikají většinou z choanocytů, zatímco vajíčka spíše z archeocytů, v podstatě ale mohou vznikat pohlavní buňky z jakékoliv buňky. Spermatocyty se do těla druhého jedince dostávají stejnou cestou jako potrava.[2] Plovoucím (pohyblivým) stadiem je larva, a to buď obrvená coeloblastula a amfiblastula, které se vyvíjí už mimo tělo dospělce, nebo parenchymula, která se částečně vyvíjí ještě před opuštěním mateřského těla. Vývoj se dokončí až po přisednutí larvy k podkladu.
Rozšíření
editovat
Jedná se výhradně o vodní živočichy, z nichž většina je mořská. V moři se vyskytují od hloubek 1000 m až k přílivové čáře po celém světě. Sladkovodní druhy jsou pouze ve skupině Desmospongiae. V ČR se vyskytuje asi 6 druhů, které jsou ohrožené znečištěním vod.
Systém
editovatSystematika recentních houbovců není jednoznačná. Převládá řazení do několika tříd, ke třem „klasickým“ – vápenatí (Calcarea), křemití (Hexactinellida) a rohovití (Demospongiae) – v poslední době přibyla vyčleněním z rohovitých čtvrtá, plakiny (Homoscleromorpha). Pro vymřelé skupiny houbovců se zavádějí další třídy (Heteractinida, Archaeocyatha).
Dlouho nevyjasněné bylo i fylogenetické postavení houbovců. Původní představy vycházející z morfologie a podobnosti choanocytů s buňkami trubének kladly houbovce jako bazální skupinu živočichů, sesterskou ke všem ostatním. Molekulární analýzy pak naznačovaly, že se pravděpodobně jedná o taxon parafyletický, možná polyfyletický[3]). Novější analýzy změnily představy o bazálním postavení – první odštěpující se linií živočichů se dnes jeví žebernatky. Houbovci pak tvoří sesterskou skupinu ke zbytku živočichů (vločkovci, žahavci a bilateria). V takovém případě již vycházejí houbovci z analýz jako monofyletická skupina, tvořená dvěma větvemi. Jednou větví jsou křemití + rohovití, druhou vápenatí + plakiny.[4]
Níže uvedený systém recentních houbovců je z r. 2011,[5] české názvy taxonů dle BioLibu[6]:
Kmen PORIFERA Grant, 1826
- Třída Homoscleromorpha Dendy, 1905 – plakiny
- Řád Homosclerophorida Dendy, 1905
- Čeleď Plakinidae Schulze, 1880
- Čeleď Oscarellidae Lendenfeld, 1887
- Řád Homosclerophorida Dendy, 1905
- Třída Demospongiae Sollas, 1885 – rohovití (pravděpodobně parafyletická)
- Řád Spirophorida Bergquist & Hogg, 1969
- Čeleď Tetillidae Sollas, 1886
- Čeleď Samidae Sollas, 1886
- Čeleď Spirasigmidae Hallmann, 1912
- Řád Astrophorida Sollas, 1888
- Čeleď Ancorinidae Schmidt, 1870
- Čeleď Calthropellidae Lendenfeld, 1906
- Čeleď Geodiidae Gray, 1867
- Čeleď Pachastrellidae Carter, 1875
- Čeleď Thoosidae Cockerell, 1925
- Čeleď Thrombidae Sollas, 1888
- Řád Hadromerida Topsent, 1928
- Čeleď Acanthochaetetidae Fischer, 1970
- Čeleď Clionaidae d’Orbigny, 1851
- Čeleď Hemiasterellidae Lendenfeld, 1889
- Čeleď Placospongiidae Gray, 1867
- Čeleď Polymastiidae Gray, 1867
- Čeleď Spirastrellidae Ridley & Dendy, 1886
- Čeleď Stylocordylidae Topsent, 1928
- Čeleď Suberitidae Schmidt, 1870
- Čeleď Tethyidae Gray, 1867
- Čeleď Timeidae Topsent, 1928
- Čeleď Trachycladidae Hallmann, 1917
- Řád Chondrosida Boury-Esnault & Lopès, 1985
- Čeleď Chondrillidae Schmidt, 1862
- Čeleď Halisarcidae Vosmaer, 1885
- Řád ‘Lithistida’ (polyfyletický)
- Čeleď Azoricidae Sollas, 1888
- Čeleď Corallistidae Sollas, 1888
- Čeleď Desmanthidae Topsent, 1893
- Čeleď Isoraphinidae Schrammen, 1924
- Čeleď Macandrewiidae Schrammen, 1924
- Čeleď Neopeltidae Sollas, 1888
- Čeleď Phymaraphiniidae Schrammen, 1924
- Čeleď Phymatellidae Schrammen, 1924
- Čeleď Pleromidae Sollas, 1888
- Čeleď Scleritodermidae Sollas, 1888
- Čeleď Siphonidiidae Lendenfeld, 1903
- Čeleď Theonellidae Lendenfeld, 1903
- Čeleď Vetulinidae Lendenfeld, 1903
- Řád Poecilosclerida Topsent, 1928
- Podřád Microcionina Hajdu, Van Soest & Hooper, 1994
- Čeleď Acarnidae Dendy, 1922
- Čeleď Microcionidae Carter, 1875
- Čeleď Raspailiidae Hentschel, 1923
- Čeleď Rhabderemiidae Topsent, 1928
- Podřád Myxillina Hajdu, Van Soest & Hooper, 1994
- Čeleď Chondropsidae Carter, 1886
- Čeleď Coelosphaeridae Hentschel, 1923
- Čeleď Crambeidae Lévi, 1963
- Čeleď Crellidae Hentschel, 1923
- Čeleď Dendoricellidae Hentchel, 1923
- Čeleď Desmacididae Schmidt, 1873
- Čeleď Hymedesmiidae Topsent, 1928
- Čeleď Iotrochotidae Dendy, 1922
- Čeleď Myxillidae Topsent, 1928
- Čeleď Phellodermidae Van Soest & Hajdu, 2002
- Čeleď Tedaniidae Ridley & Dendy, 1886
- Podřád Mycalina Hajdu, Van Soest & Hooper, 1994
- Čeleď Cladorhizidae de Laubenfels, 1936
- Čeleď Desmacellidae Ridley & Dendy, 1886
- Čeleď Esperiopsidae Hentschel, 1923
- Čeleď Guitarridae Burton, 1929
- Čeleď Hamacanthidae Gray, 1872
- Čeleď Isodictyidae Dendy, 1924
- Čeleď Merliidae Kirkpatrick, 1908
- Čeleď Mycalidae Lundbeck, 1905
- Čeleď Podospongiidae de Laubenfels, 1936
- Podřád Latrunculina Kelly & Samaai, 2002
- Čeleď Latrunculiidae Topsent, 1922
- Podřád Microcionina Hajdu, Van Soest & Hooper, 1994
- Řád Halichondrida Gray, 1867
- Čeleď Axinellidae Carter, 1875
- Čeleď Bubaridae Hentschel, 1914
- Čeleď Dictyonellidae Van Soest, Diaz & Pomponi, 1990
- Čeleď Halichondriidae Vosmaer, 1887
- Čeleď Heteroxyidae Dendy, 1905
- Řád Agelasida Hartman, 1980
- Čeleď Agelasidae Lister, 1900
- Čeleď Astroscleridae Verril, 1907
- Řád Haplosclerida Topsent, 1928
- Podřád Haplosclerina Topsent, 1928
- Čeleď Callyspongiidae de Laubenfels, 1936
- Čeleď Chalinidae Gray, 1867
- Čeleď Niphatidae Van Soest, 1980
- Podřád Petrosina Boury-Esnault & Van Beveren, 1982
- Čeleď Phloeodictyidae Carter, 1882
- Čeleď Petrosiidae Van Soest 1980
- Čeleď Calcifibrospongiidae Hartman, 1979
- Podřád Spongillina Manconi & Pronzato, 2002
- Čeleď Lubomirskiidae Rezvoi, 1936
- Čeleď Malawispongiidae Manconi & Pronzato, 2002
- Čeleď Metaniidae Volkmer-Ribeiro, 1986
- Čeleď Metschnikowiidae Czerniawsky, 1880
- Čeleď Potamolepidae Brien, 1967
- Čeleď Spongillidae Gray, 1867
- Podřád Haplosclerina Topsent, 1928
- Řád Dictyoceratida Minchin, 1900
- Čeleď Ircinidae Gray, 1867
- Čeleď Thorectidae Bergquist, 1978
- Čeleď Spongiidae Gray, 1867
- Čeleď Dysideidae Gray, 1867
- Čeleď Verticillitidae Steinmann, 1882
- Řád Dendroceratida Minchin, 1900
- Čeleď Darwinellidae Merejkowsky, 1879
- Čeleď Dictyodendrillidae Bergquist, 1980
- Řád Verongida Bergquist, 1978
- Čeleď Aplysinellidae Bergquist, 1980
- Čeleď Aplysinidae Carter, 1875
- Čeleď Ianthellidae Hyatt, 1875
- Čeleď Pseudoceratinidae Carter, 1885
- Řád Spirophorida Bergquist & Hogg, 1969
- Třída Calcarea Bowerbank, 1864 – vápenatí
- Podtřída Calcinea Bidder, 1898
- Řád Clathrinida Hartman, 1958
- Čeleď Clathrinidae Minchin, 1900
- Čeleď Leucaltidae Dendy & Row, 1913
- Čeleď Leucascidae Dendy, 1893
- Čeleď Leucettidae e Laubenfels, 1936
- Čeleď Soleneiscidae Borojevic, Boury-Esnault & Vacelet, 1990
- Čeleď Levinellidae Borojevic & Boury-Esnault, 1986
- Řád Murrayonida Vacelet, 1981
- Čeleď Lelapiellidae Borojevic, Boury-Esnault & Vacelet, 1990
- Čeleď Murrayonidae Dendy & Row, 1913
- Čeleď Paramurrayonidae Vacelet, 1967
- Řád Clathrinida Hartman, 1958
- Podtřída Calcaronea Bidder, 1898
- Řád Leucosolenida Hartman, 1958
- Čeleď Leucosoleniidae Minchin, 1898
- Čeleď Amphoriscidae Dendy, 1892 - houbatkovití
- Čeleď Grantiidae Dendy, 1892
- Čeleď Heteropiidae Dendy, 1893
- Čeleď Lelapiidae Dendy & Row, 1913
- Čeleď Sycettidae Dendy, 1892
- Čeleď Jenkinidae Borojevic, Boury-Esnault & Vacelet, 2000
- Čeleď Achramorphidae Borojevic, Boury-Esnault, Manuel & Vacelet, 2002
- Čeleď Sycanthidae Lendenfeld, 1891
- Řád Lithonida Vacelet, 1981
- Čeleď Minchinellidae Dendy & Row, 1913
- Čeleď Petrobionidae Borojevic, 1979
- Řád Baerida Borojevic, Boury-Esnault & Vacelet, 2000
- Čeleď Baeriidae Borojevic, Boury-Esnault & Vacelet, 2000
- Čeleď Trichogypsiidae Borojevic, Boury-Esnault & Vacelet, 2000
- Čeleď Lepidoleuconidae Vacelet, 1967
- Řád Leucosolenida Hartman, 1958
- Podtřída Calcinea Bidder, 1898
- Třída Hexactinellida Schmidt, 1870 – křemití
- Podtřída Amphidiscophora Schulze, 1886
- Řád Amphidiscosida Schrammen, 1924
- Čeleď Hyalonematidae Gray, 1857
- Čeleď Monorhaphididae Ijima, 1927
- Čeleď Pheronematidae Gray, 1870
- Řád Amphidiscosida Schrammen, 1924
- Podtřída Hexasterophora Schulze, 1886
- Řád Hexactinosida Schrammen, 1903
- Čeleď Aphrocallistidae Gray, 1867 – křemitkovití
- Čeleď Auloplacidae Schrammen, 1912
- Čeleď Craticulariidae Rauff, 1893
- Čeleď Cribrospongiidae Roemer, 1864
- Čeleď Dactylocalycidae Gray, 1867
- Čeleď Euretidae Zittel, 1877
- Čeleď Farreidae Gray, 1872
- Čeleď Tretodictyidae Schulze, 1886
- Řád Aulocalycoida Tabachnick & Reiswig, 2000
- Čeleď Aulocalycidae Ijima, 1927
- Čeleď Uncinateridae Reiswig, 2002
- Řád Fieldingida Tabachnick & Janussen, 2004
- Čeleď Fieldingiidae Tabachnick & Janussen, 2004
- Řád Lychniscosida Schrammen, 1903
- Čeleď Aulocystidae Schulze, 1886
- Čeleď Diapleuridae Ijima, 1927
- Řád Lyssacinosida Zittel, 1877
- Čeleď Euplectellidae Gray, 1867
- Čeleď Leucopsacidae Ijima, 1903
- Čeleď Rossellidae Gray, 1872
- Řád Hexactinosida Schrammen, 1903
- Podtřída Amphidiscophora Schulze, 1886
Další zajímavosti
editovat- Houby vytvářejí množství toxinů, které jsou schopny při ohrožení vypouštět do prostředí (jsou zkoumány za účelem hledání nových léčiv).
- Houby mívají symbiotické bakterie či sinice, které jsou někdy zodpovědné za zbarvení hub.
- U fosilních druhů často splývaly jehlice v silné desky.
- Český termín houbovci byl v odborných kruzích zaveden relativně nedávno pro odlišení skupin Porifera a Fungi.
- Jedná se pravděpodobně o tvory z příbuzenstva společného předka všech živočichů.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715
- ↑ a b c Bílý, M.; Hájek, J.; Koutecký, P.; Kratzerová, L. Rozmnožování organismů. Praha: Ústřední komise biologické olympiády, 2000.
- ↑ OSIGUS, Hans-Jürgen; EITEL, Michael; BERNT, Matthias, DONATH, Alexander; SCHIERWATER, Bernd. Mitogenomics at the base of Metazoa. S. 339–351. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 25. červenec 2013. Svazek 69, čís. 2, s. 339–351. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2013.07.016. PMID 23891951. (anglicky)
- ↑ WHELAN, Nathan V.; KOCOT, Kevin M.; MOROZ, Leonid L., HALANYCH, Kenneth M. Error, signal, and the placement of Ctenophora sister to all other animals. S. 1–6. Proceedings of the National Academy of Sciences USA (PNAS) [online]. 20. duben 2015. S. 1–6. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1091-6490. DOI 10.1073/pnas.1503453112. (anglicky)
- ↑ HOOPER, John N. A.; VAN SOEST, Rob W. M.; PISERA, Andrzej. Phylum Porifera. S. 13–18. Zootaxa [online]. 23. prosinec 2011. Čís. 3148 (speciální vydání Animal biodiversity: An outline of higher-level classification and survey of taxonomic richness, ISBN 9781869778507, editor ZHI-QIANG ZHANG), s. 13–18. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1175-5334. (anglicky)
- ↑ BioLib, kmen houbovci. Dostupné online
- ↑ TELFORD, Max. Is our most distant animal relative a sponge or a comb jelly? Our study provides an answer. phys.org [online]. 2020-12-14 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu houbovci na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Houby v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- https://web.archive.org/web/20041205192011/http://paleo.cortland.edu/tutorial/Protista/porifera.htm
- http://www.ucmp.berkeley.edu/porifera/porifera.html
