Pohřební komora
Pohřební komora je uzavřené místo sloužící k uložení ostatků lidí. V každé kultuře a náboženství má jiné označení. Jedná se o místo pro mrtvé, kam mají živí omezený přístup. Nachází se na pohřebišti nebo i osamoceně a je určena k uložení celých těl či popela nebožtíků.
Charakteristickým příkladem těchto míst jsou pohřební komory v egyptských hrobkách, jako je například hrobka KV34 v Údolí králů, v níž byl uložen faraon Thutmose III. Mezi nejznámější pak náleží pohřební komora faraóna Tutanchamona, která byla odkryta v roce 1923.[1] Staroegyptské pohřební komory však nemusí náležet pouze faraónům, ale i běžným obyvatelům střední třídy, jak ukázal například objev 40 mumií v egyptské provinci Mínjá.[2]
Vojtěch Zamarovský popisuje pohřební komoru v egyptských hrobkách jako místnost určenou k uložení mrtvoly; další místnost sloužila k uložení potřeb pro posmrtný život a třetí byla určena pro zádušní kult.[3] Pohřební komora se nacházela v hloubce dvou, ale i dvaceti metrů pod zemí, obvykle vytesaná ve skále; pokud byla vyhloubena v písku, byla obložena cihlami a strop byl trámový. Nejmenší známá pohřební komora má strany o velikosti asi 1 m, tělo do ní bylo uloženo svisle. Největší pohřební komory mají strany 10 až 12 m a výšku 2 až 4 m. Před komorou byla zpravidla předsíň, ke které vedla šachta pro spuštění rakve; v době stavby sloužila i jako přívod vzduchu dělníkům.
Do větších pohřebních komor byl umístěn kamenný sarkofág pro rakev, většinou z vápence nebo žuly. Po uložení rakve s mumií byl mezi předsíň a šachtu spuštěn kamenný blok a šachta byla zasypána; uzavření přístupu do pohřební komory tak mělo mrtvému zajistit věčný klid.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ČT24, ČTK. Dveře do pohřební komory Zlatého faraona se otevřely. Před 95 lety svět zjistil, kdo byl Tutanchamon. ČT24 [online]. 2018-02-18 [cit. 2024-05-27]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Archeologové v Egyptě objevili pohřební komory, našli v nich zhruba 40 mumií. Lidovky.cz [online]. 20189-02-03 [cit. 2024-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Zamarovský (1975), s. 199, 200
Literatura
editovat- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Jejich veličenstva pyramidy. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1975. 404 s.
