Plešatý–vlasatý

žert popisující střídání ruských vládců

Plešatý–vlasatý (rusky лысый – волосатый) je populární ruská politická pověra, vycházející z kuriózní skutečnosti, že už po dvě století se na pozici nejmocnějšího muže v zemi pravidelně střídají osoby s holou hlavou a s bujným vlasovým porostem.

Tuto teorii rozpracoval jako matematický algoritmus ukrajinský spisovatel sci-fi Volodymyr Savčenko.[1]

Přehled

editovat
Plešatí vládci Portrét Vlasatí vládci Portrét
Carové
Mikuláš I. Pavlovič
(1825–1855)
 
Mikuláš I. Pavlovič
Alexandr II. Nikolajevič
(1855–1881)
 
Alexandr II. Nikolajevič
Alexandr III. Alexandrovič
(1881–1894)
 
Alexandr III. Alexandrovič
Mikuláš II. Alexandrovič
(1894–1917)
 
Mikuláš II. Alexandrovič
Předsedové Prozatímní vlády
Georgij Jevgenjevič Lvov
(1917)
 
Georgij Jevgenjevič Lvov
Alexandr Fjodorovič Kerenskij
(1917)
 
Alexandr Fjodorovič Kerenskij
Generální tajemníci KSSS
Vladimir Iljič Lenin
(1917–1924)
 
Vladimir Iljič Lenin
Josif Vissarionovič Stalin
(1924–1953)
 
Josif Vissarionovič Stalin
Nikita Sergejevič Chruščov
(1953–1964)
 
Nikita Sergejevič Chruščov
Leonid Iljič Brežněv
(1964–1982)
 
Leonid Iljič Brežněv
Jurij Vladimirovič Andropov
(1982–1984)
  Konstantin Ustinovič Černěnko
(1984–1985)
 
Konstantin Ustinovič Černěnko
Michail Sergejevič Gorbačov
(1985–1991)
 
Michail Sergejevič Gorbačov
Prezidenti Ruské federace
Boris Jelcin
(1991–1999)
 
Vladimir Putin
(2000–2008)
  Dmitrij Medveděv
(2008–2012)
 
Dmitrij Medveděv
Vladimir Putin
(od 2012)
 
Vladimir Putin

Doplnění

editovat

Do seznamu se nepočítají krátké a z hlediska legitimity sporné vládnutí velkoknížete Michaila Alexandroviče (měl přehazovačku) – jediný den v roce 1917 mezi abdikací Mikuláše II. a zrušením monarchie – a viceprezidenta Gennadije Janajeva (vlasatý) tři dny v srpnu 1991 během srpnového puče. Po Stalinovi nenastoupil přímo Nikita Sergejevič Chruščov, ale existoval neformální triumvirát, který kromě něj tvořil ministr vnitra Lavrentij Pavlovič Berija (plešatý), popravený v prosinci 1953, a předseda vlády Georgij Maximilianovič Malenkov (vlasatý), sesazený v únoru 1955. Někdy bývá tedy posloupnost doplněna o tyto dvě postavy.

V průběhu devadesátých let 20. století se objevily pokusy využít tohoto zákona k předpovědi, kdo se stane Jelcinovým nástupcem – největší šance se dávaly premiéru Viktoru Černomyrdinovi nebo předákovi komunistů Gennadiji Zjuganovovi.

V ruských dějinách lze vysledovat ještě jednu zajímavou sérii, kdy se v letech 1689–1801 na trůně pravidelně střídali muž a žena: Petr VelikýKateřina I.Petr II.Anna IvanovnaIvan VI. AntonovičAlžběta I.Petr III.Kateřina VelikáPavel I., za jehož vlády byl vydán zákon, že žena se může ujmout vlády pouze tehdy, když není žádný mužský následník.

Ve Spojených státech je podobná pověra, podle níž vyhraje prezidentské volby vyšší z obou finalistů (bez ohledu na kandidáty malých stran a poražené v primárkách). Tato pravděpodobnost rostla v průběhu 20. století, což bylo dáváno do souvislosti s vlivem médií, v nichž vysoký člověk vypadá lépe. Existují však výjimky, například George W. Bush byl menší než oba jeho protikandidáti, Al Gore i John Kerry.[2]

Ve Spojeného království je ještě jednu zajímavou sérii, kdy se v letech 1922–1957 titul premiéra střídali muž kníratý a muž tváří oholený: Andrew Bonar LawStanley BaldwinRamsay MacDonaldStanley BaldwinRamsay MacDonaldStanley BaldwinNeville ChamberlainWinston ChurchillClement AttleeWinston ChurchillAnthony Eden.

Reference

editovat
  1. savch1savch.narod.ru. savch1savch.narod.ru [online]. [cit. 2012-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-29. 
  2. straightdope.com

Externí odkazy

editovat