Wikipedie

Petr Bogatyrev

ruský etnolog, jazykovědec a literární vědec

Petr Bogatyrev, též Pjotr Grigorjevič Bogatyrjov, rusky Пё́тр Григо́рьевич Богатырё́в, (28. ledna 1893 Saratov – 18. března 1971 Moskva)[1] byl ruský folklorista, etnolog, jazykovědec, literární vědec, teatrolog a překladatel Haška do ruštiny.

Prof. PhDr. Petr Bogatyrev, DrSc.
Narození16.jul. / 28. ledna 1893greg.
Saratov
Úmrtí18. srpna 1971 (ve věku 78 let)
Moskva
Místo pohřbeníVostrjakovský hřbitov
Povoláníetnolog, vysokoškolský učitel, spisovatel, překladatel, etnograf, bohemista, folklorista, teatrolog a literární vědec
Alma materHistoricko-filologická fakulta Moskevské univerzity
Tématafolkloristika
Oceněnídoctor honoris causa Univerzity Komenského v Bratislave (1969)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studium

editovat

Vystudoval Historicko-filologickou fakultu Moskevské univerzity (v roce 1918). Během studia ho nejvíce formoval slavista, byzantolog a literární historik Michail Nestorovič Speranskij (1863–1938), který se také významně věnoval lidové slovesnosti.

Spolu s Romanem Jakobsonem byl členem Moskevského lingvistického kroužku.

Vědecká činnost

editovat

V letech 1921–1939 pobýval v Československu, zpočátku jako spolupracovník sovětské diplomatické mise, později v archivech vyhledával rossica pro moskevské Státní literární muzeum. Aktivně se účastnil vědeckého života Pražského lingvistického kroužku a byl jeho členem.[2] Z terénních etnografických výzkumů v Zakarpatsku vzešlo dodnes vysoce ceněné strukturalistické dílo Actes magiques, rites et croyances en Russie subcarpathique (1929), které bylo na Komenského univerzitě v Bratislavě obhájeno jako disertační práce.

Od roku 1934 byl docentem etnografie a folkloristiky na Komenského univerzitě v Bratislavě. Počátkem roku 1940 se vrátil do SSSR, kde vedl moskevský Ústav etnografie. V 50. letech 20. století byl obviněn z kosmopolitismu a upadl v nemilost,[1] avšak posléze byl rehabilitován a stal se roku 1964 profesorem na MGU (Moskevská státní univerzita).

Příspěvek k etnologii a folkloristice

editovat

Funkčně-strukturální metoda: Bogatyrev rozvinul dva důležité aspekty folkloristické práce: synchronní a diachronní vztahy jazyka a folkloru, čímž aplikoval lingvistickou koncepci F. Saussura. Tato metoda se v etnografii ani ve folkloristice ve své době moc velkého ohlasu nedočkala. Až teprve v nedávné době se badatelé k Bogatyrevovým textům vracejí. Metoda velmi připomíná strukturalistické kategorie langue (jazyk) a parole (řeč), přičemž langue má odpovídat kolektivním normám a parole má odpovídat individuální variantě existence folkloru, čímž rozpracoval chápání specifičnosti folklorní tvorby oproti tvorbě literární.

Bogatyrevův příspěvek byl zejména v uplatnění synchronního přístupu ve folkloristice. Do té doby se používal jen přístup historický. Cílem tohoto přístupu bylo studovat vybraný jev ve veškerém dostupném kontextu a ve všech jeho vztazích, které jsou pro něj současné. Bogatyrev chápal strukturální studium jako strukturu forem a funkcí zkoumaného faktu. Funkčně-strukturální metodu použil na příkladu lidového divadla, na vztahu jeho jednotlivých složek i na jeho konkrétních funkcích ve společenské komunikaci. Tyto funkce ještě hierarchizuje a relativizuje. Funkce jsou strukturně spjaté a přechází jedna v druhou. Toto bylo později nazváno funkce struktury funkcí.

Funkčně-strukturální metoda byla také uplatněna při přijímání etnografických jevů. Když je identifikována základní funkce a struktura kulturních faktů, které patří do prostředí, můžeme pochopit, proč byl daný jev přijat. Pokud prostředí přijme nový jev, tak se hierarchie funkcí ve struktuře změní. Bogatyrev považoval jevy i za nositele znaku. Tento znak je pak nositelem struktury znaků, čímž vzniká pojem znak znaku, který využil třeba právě na příkladu lidového divadla.

Reminiscence

editovat

V „Desátém dopise“ své knihy Zoo Viktor Borisovič Šklovskij vzpomíná na Bogatyreva: „Když Roman [Jakobson] odjel do Prahy, pozval Bogatyrjova k sobě. Ten přijel v krátkých kalhotách a nezašněrovaných botách, s kufrem rukopisů a potrhaných papírů, všechno dohromady, že se nedalo poznat, kde je věda a kde kalhoty.“ — Viktor Šklovskij[3]  

Dílo

editovat
  • Actes magiques, rites et croyances en Russie subcarpathique, Paris 1929.
  • Funkcie kroja na Moravskom Slovensku. Spisy Národopisného odboru Matice slovenskej v Turčianskom Sv. Martine. Sv. 1. Matica slovenská, Turčanský sv. Martin 1937.
  • Lidové divadlo české a slovenské, Praha 1940.
  • Souvislosti tvorby. Cesty k struktuře lidové kultury a divadla, ed. Jaroslav Kolár, Odeon, Praha 1971.

Reference

editovat
  1. ↑ a b Решетов, А. М. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-10-25]. Heslo БОГАТЫРЁВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-06. (rusky) 
  2. ↑ HOSKOVEC, Tomáš. Pražský lingvistický kroužek osmdesátiletý. Tvar, 2006, č. 19, s. 13.
  3. ↑ ŠKLOVSKIJ, Viktor Borisovič. Zoo ; Třetí fabrika. Překlad Jiřina Zumrová a Jan Zábrana. V Podlesí: Dauphin, 2019. 257 s. ISBN 978-80-7272-219-8. S. 44. 

Literatura

editovat
  • BENEŠ, Bohuslav. Petr Bogatyrjov a strukturalismus. Český lid, 1968, č. 55, s. 193–198.
  • KOLÁR, Jaroslav. Československá léta Petra Bogatyreva. Souvislosti tvorby. Praha 1972, s. 171–182.
  • ŠKLOVSKIJ, Viktor. Zoo aneb Dopisy nikoli o lásce. SNKLU, Praha 1965. (Z ruského originálu Жили-были přeložila Jiřina Zumrová.)
  • LEŠČÁK, M. – SIROVÁTKA, O.: Folklór a folkloristika. Bratislava: Smena 1982, s. 74 – 77.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Bogatyrev&oldid=24461417“