Pestrosvítivec černý

Pestrosvítivec černý (Malacosteus niger) je hlubokomořská paprskoploutvá ryba z čeledi světlonošovití (Stomiidae), jeden ze zástupců nepočetného rodu Malacosteus. Přirozeně se vyskytuje ve všech oceánech od arktických oblastí na severní polokouli (66° severní šířky) až po přibližně 30° jižní šířky na jižní polokouli. Obývá mezopelagiál a batypelagiál, pravděpodobně neopouští hloubky pod 500 metrů.[2]

Jak číst taxoboxPestrosvítivec černý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádvelkoústí (Stomiiformes)
Čeleďsvětlonošovití (Stomiidae)
Rodpestrosvítivec (Malacosteus)
Binomické jméno
Malacosteus niger
Ayres, 1848
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximální zaznamenaná délka pestrosvítivce černého činila asi 25,6 cm.[2] Stavba jeho těla vykazuje několik adaptací, které nasvědčují schopnosti lovit velkou kořist – snad i větší, než je ryba sama. Rozteč čelistí nabývá jedněch z nejvyšších relativních hodnot mezi všemi rybovitými obratlovci, přičemž spodní čelist měří přibližně čtvrtinu délky dospělce. Ústa samotná nemají dno. Čelisti jsou vybaveny zvětšenými zuby, k nimž se navíc přidružují přídatné zuby v přední části trávicí trubice. Přední obratle neosifikují, snad aby umožnily extrémní záklon hlavy nazad. Navzdory těmto zjevným přizpůsobením však analýza obsahu trávicího traktu různých jedinců ukázala, že hlavní složku jídelníčku tvoří zooplankton, zejména klanonožci.[3]

Pestrosvítivec je vybaven několika různými fotofory, díky nimž může produkovat světlo. Velikost postorbitálního fotoforu představuje pohlavně dimorfní znak, snad indikující kvalitu konkrétních samců podobně jako jiné druhotné pohlavní znaky obratlovců.[4] Pozoruhodným zjištěním se stal objev bakteriochlorofylů v sítnici těchto ryb, které zajišťují citlivost fotoreceptorů na dlouhovlnné záření, jež sahá až za hranici lidmi viditelné červené. Červené světlo vyzařované bioluminescenčními orgány může sloužit pro specifickou vnitrodruhovou komunikaci a snad i k detekci kořisti, jež jej nemusí být schopna vnímat (jde o světelnou analogii echolokace).[5][6][7]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b Malacosteus niger, Stoplight loosejaw. www.fishbase.se [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. 
  3. SUTTON, Tracey T. Trophic ecology of the deep-sea fish Malacosteus niger (Pisces: Stomiidae): An enigmatic feeding ecology to facilitate a unique visual system?. Deep Sea Research Part I: Oceanographic Research Papers. 2005-11-01, roč. 52, čís. 11, s. 2065–2076. Dostupné online [cit. 2024-08-31]. ISSN 0967-0637. DOI 10.1016/j.dsr.2005.06.011. 
  4. KENALEY, Christopher P. Revision of the Stoplight Loosejaw Genus Malacosteus (Teleostei: Stomiidae: Malacosteinae), with Description of a New Species from the Temperate Southern Hemisphere and Indian Ocean. Copeia. 2007-12-28, roč. 2007, čís. 4, s. 886–900. Dostupné online [cit. 2024-08-31]. ISSN 0045-8511. DOI 10.1643/0045-8511(2007)7[886:ROTSLG]2.0.CO;2. (anglicky) 
  5. DOUGLAS, R. H; PARTRIDGE, J. C; DULAI, K. S. Enhanced retinal longwave sensitivity using a chlorophyll-derived photosensitiser in Malacosteus niger, a deep-sea dragon fish with far red bioluminescence. Vision Research. 1999-08-01, roč. 39, čís. 17, s. 2817–2832. Dostupné online [cit. 2024-08-31]. ISSN 0042-6989. DOI 10.1016/S0042-6989(98)00332-0. 
  6. MUSILOVÁ, Z. (Ne)barevné vidění hlubokomořských ryb. Vesmír [online]. 4. 2. 2019 [cit. 2024-08-31]. Čís. 2. Dostupné online. 
  7. ŠPINKA, Marek; HAVLÍČEK, Jan; ŠTOLHOFEROVÁ, Iveta; FRYNTA, Daniel. Etologie – Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů. 1. vyd. Praha: Academia, 2024. ISBN 978-80-200-3556-1. S. 174. 

Externí odkazy

editovat