Pernarec
Pernarec (německy Pernharz) je obec v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží dvanáct kilometrů severozápadně od Města Touškova a žije v ní 731[1] obyvatel.
Pernarec | |
---|---|
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Město Touškov |
Obec s rozšířenou působností | Nýřany (správní obvod) |
Okres | Plzeň-sever |
Kraj | Plzeňský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°50′26″ s. š., 13°6′10″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 731 (2024)[1] |
Rozloha | 22,92 km²[2] |
Nadmořská výška | 474 m n. m. |
PSČ | 330 36 |
Počet domů | 221 (2021)[3] |
Počet částí obce | 6 |
Počet k. ú. | 6 |
Počet ZSJ | 6 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Pernarec 62 330 36 Pernarec oupernarec@iol.cz |
Starosta | Mgr. Jan Balín |
Oficiální web: www | |
Pernarec | |
Další údaje | |
Kód obce | 559334 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1219, kdy se nacházela v majetku tepelského kláštera. Roku 1788 zde bylo 21 popisných čísel.
Přírodní poměry
editovatDominantou kraje je bývalá sopka Vinice (588,9 metrů), která se tyčí nad vsí Skupeč, vzdušnou čarou přibližně tři kilometry daleko. Asi sedmnáct kilometrů západně se nachází Konstantinovy Lázně.
Obyvatelstvo
editovatNa počátku dvacátých let dvacátého století zde žilo v 69 domech 413 obyvatel.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 794 | 880 | 856 | 841 | 899 | 948 | 987 | 596 | 645 | 703 | 693 | 757 | 754 | 770 | 696 |
Počet domů | 125 | 134 | 132 | 137 | 142 | 147 | 166 | 175 | 139 | 149 | 159 | 177 | 209 | 217 | 221 |
Obecní správa
editovatČásti obce
editovatOd 30. dubna 1976 do 31. prosince 1992 k obci patřily i Čerňovice a od 1. ledna 1986 do 31. prosince 1991 také Křelovice (Křelovice se, již bez Něšova a Skupče, opět osamostatnily k 1. lednu 1992), Mydlovary, Pakoslav, Rozněvice a Šipín.[6]
Obecní symboly
editovatZnak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 18. května 2012.[7]
Pamětihodnosti
editovatDominantou obce je kostel svatého Mikuláše zmiňovaný již roku 1360. V letech 1820–1822 byla upravena a rozšířena loď a nad západním průčelím vztyčena věž. Poslední výraznější úpravy byly provedeny na přelomu devatenáctého a dvacátého století a v roce 1931. Z období kolem roku 1770 pochází štuková výzdoba realizovaná I. F. Platzerem. Jižně pod kostelem leží někdejší fara, k níž přiléhá poničený hospodářský dvůr.
Asi dva a půl kilometru jihozápadně od vesnice se na ostrožně nad Úterským potokem nachází pernarecké hradiště osídlené během eneolitu lidem chamské kultury.[8]
Osobnosti
editovat- Wenzel Gruber (1814–1890), rakouský anatom
- Chrysostomus Laurentius Pfrogner (1751–1812)[9] rektor pražské univerzity (1802), opat kláštera Teplá (1801–1812), přítel Goethův. Významně se podílel na rozvoji Mariánských Lázní.[10]
- Jiří Mošna (1928–2010), farář a osobní arciděkan.
Další fotografie
editovat-
Kostel svatého Mikuláše
-
Pošta
-
Pekárna
-
Obecní úřad
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 66, 261, 350, 411, 487, 562.
- ↑ Udělené symboly – Pernarec [online]. 2012-05-18 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ BAŠTOVÁ, Dara. Pernarec. Výzkumy v Čechách. 1984–1985. 1987, s. 145. Dostupné online [PDF, cit. 2017-11-02]. Archivováno 7. 11. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ Pfrogner, Chrysostomus Laurentius, 1751-1812 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online.
- ↑ Hamelika - Domnělé oficiální pojmenování Mariánských Lázní 1 - HAMELIKA - Vše o historii Mariánských Lázní. www.hamelika.cz [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pernarec na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Pernarec v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Pernarec v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)