Wikipedie

Perkmistr viničních hor

povolání

Perkmistr viničních hor byl původně královský, později městský úředník, který měl na starosti označování pozemků vhodných k zakládání vinohradů, vykonával jurisdikci nad trestnými činy v prostoru vinohradů, dohlížel na majetkové transakce spojené s vinicemi a řešil spory týkající se hranic zemědělských pozemků, nejen vinic. Na Moravě je funkce písemně doložena už ve 13. století, v Čechách o století později.

Historie úřadu a jeho kompetence

editovat
 
Okopávání vinice, 1493

V roce 1266 ustanovil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku perkmistrem vinic v Kroměříži tamního měšťana Konráda z Landsperku. To je první zmínka u tomto úřadu na území Čech a Moravy.[1] Název úřadu je odvozený z německého Bergmeister. V německé jazykové oblasti se s perkmistrem setkáváme rovněž, lze uvést např. Vídeň[2] nebo Bavorsko.[3]

Ve středověku zavedly pěstování vinné révy v Čechách kláštery a další církevní instituce. Dělo se tak od 10. století. Od 13. století se ojediněle zakládaly vinohrady i v okolí nově zakládaných královských měst. Až teprve Karel IV. dvěma listinami z roku 1358 zavedl do vinohradnictví řád. První z nich z 16. února bylo určené pro Staré Město pražské. Panovník v něm nařizoval všem, kdo vlastnili pozemky vhodné k vysazení vinic, aby začali do 14 dnů. Nad těmito pracemi měl dohlížet perkmistr.[4] Ve druhé listině z 12. května téhož roku rozšířil král nařízení o vysazování vinic na celé království. Staroměstský perkmistr měl dohlížet na viniční hospodaření v celé zemi.[5] Protože však s pěstováním vína neměli měšťané zkušenosti, začalo se s ním většinou mnohem později. V Žatci např. jsou vinice písemně doložené až roku 1380,[6] ve stejném roce i v Lounech.[7]

Působnost pražského perkmistra však zřejmě zůstala omezena převážně na hlavní město. Až na jednu výjimku není známý doklad o jeho aktivitě vůči ostatním královským městům. Tou je povolení dvěma žateckým měšťanům založit vinici u Staňkovic. Listina je obsažena v žatecké formulářové sbírce, není datovaná a jméno pražského perkmistra je nahrazeno iniciálou „N“.[8] V českých královských městech postupně vznikly samostatné perkmistrovské úřady. Písemně je to doloženo v Litoměřicích,[9] ve Slaném, [10] v Žatci,[11] ve Stříbře a v Kadani.[12] Podrobně jsou dějiny perkmistrovského úřadu zpracovány jen pro dvě města: Prahu[13] a Louny.[14]

 
Degustace, 1549

Zatímco v Praze je funkce perkmistra ustanovena už v králově privilegiu z roku 1358, doba vzniku tohoto úřadu v jiných českých městech známa není. Jedinou výjimku tvoří Žatec. V roce 1399 udělil Václav IV. městu viniční právo, v němž měšťanům povolil každoročně či podle potřeby jmenovat vlastního perkmistra.[15] V pojetí Karla IV. měl perkmistrovský úřad zeměpanský charakter, ještě ve 14. století ale zřejmě přešel do městské kompetence.

Nejstarší doklad o perkmistrech v Lounech pochází z roku 1545, kdy byli do funkce jmenováni městskou radou.[16] Po potlačení stavovského odboje vydal roku 1547 Ferdinand I. Habsburský pro Prahu, Žatec a Louny listinu, ve které si ponechal jmenování perkmistra ve své kompetenci.[17] S rozvojem vinařství ve 2. polovině 16. století si však právo jmenovat perkmistra převzala opět královská města.

V Praze jmenovali perkmistra staroměstští konšelé. Býval to zpravidla člen městské rady a jeho funkční období trvalo dva až tři roky. Perkmistr měl od roku 1404 k ruce čtyři konšely, po roce 1547 byl jejich počet zvýšen na osm. Perkmistr měl k dispozici písaře a měřiče, kteří také museli mít městské právo. Měřič je doložený už v 15. století, kdy se v městských knihách označuje jako „mensurator vinearum“. Do perkmistrovského úřadu zde patřili rovněž přísežní vinaři, kteří měli postavení cechmistrů. Do roku 1753 vzniklo v Praze 214 svazků perkmistrovských register. Až do konce existence úřadu v 18. století úřadovali perkmistři ve svých domech, úřední dny nebyly vymezeny.[18]

 
Vinná réva, sud na víno, vinař a bednář, graduál města Loun, 1563

V Lounech, které byly v 16.–18. století kolem dokola obklopeny vinohrady, byla situace odlišná. Perkmistři se ustanovovali jednou do roka zároveň s instalací dalších městských úřadů. Jejich počet kolísal mezi třemi a šesti, nejčastěji byli jmenováni čtyři. Do poloviny 17. století se perkmistrovský úřad skládal ze dvou konšelů, obecního staršího a zástupce obce. Zatímco v Praze vykonával pro perkmistrovský úřad geodetické práce měřič, v Lounech to byl „obecní vážný“. Ten opatroval úřední provaz o délce 52 loktů (30,8 m) a za odměnu vykonával pro perkmistry také různé pochůzky. Perkmistrovský úřad vedl, stejně jako v Praze, samostatná registra. Neměl však vlastního písaře; do knih, které se dochovaly tři z let 1564–1778, zapisovali sami perkmistři. Perkmistři z řad konšelů se rekrutovali nejčastěji z místní majetkové elity. Bylo běžné, že úřad vykonávali několik let po sobě.[19]

Kompetence perkmistrů v Praze a Lounech byly značně odlišné a samozřejmě časem procházely proměnou. Pražští perkmistři vedli tzv. viniční knihy, kam se zapisovaly majetkové transakce s vinohrady, a vybírali z nich daně. Tyto dva atributy úřadu v Lounech absentují. Zde měli perkmistři na starosti organizaci práce ve vinohradech, stanovovali odměny dělníkům na vinicích, ve spolupráci s městským rychtářem trestali drobnou hospodářskou kriminalitu (nejčastěji pych) v areálu viničních hor. Největší část agendy lounských perkmistrů tvořily spory o hranice zemědělských pozemků, a to nikoliv jen vinic. Tuto agendu perkmistrům uložila instrukce z roku 1589, vydaná městskou radou, která upravovala viniční hospodaření na pozemcích patřících městu a jeho obyvatelům. S postupným zánikem pěstování vinné révy perkmistrovský úřad v poslední čtvrtině 18. století zanikl.[20]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ JIREČEK, Hermenegild. Codex iuris bohemici, díl I. Praha: I. L. Kober, 1867. XII + 447 s. S. 159. 
  2. ↑ Vídeňské vinařství v novověku.
  3. ↑ Weber, Andreas Otto, Studien zum Weinbau der altbayerischen Klöster im Mittelalter, Steiner, Stuttgart 1999, s. 211–212, ISBN 3-515-07290-X online.
  4. ↑ ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed). Privilegia měst pražských (CIM I). Praha: Nákladem obce královského hlavního města Prahy, 1884. 811 s. S. 107–112.  (Dále jen CIM I).
  5. ↑ CIM I, s. 113–116.
  6. ↑ SCHLESINGER, Ludwig (ed). Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526. Prag, Leipzig, Wien: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 291 s. S. 51. 
  7. ↑ ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 69. 
  8. ↑ ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed). Privilegia královských měst venkovských z let 1225-1419 (CIM II). Praha: [s.n.], 1895. 1297 s. S. 923–926.  (Dále jen CIM II).
  9. ↑ LIPPERT, Julius. Geschichte der Stadt Leitmeritz. Prag: Verlag des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1881. 664 s. S. 286. 
  10. ↑ KŘESADLO, Karel. Správa a soudnictví ve Slaném v polovině 16. století. In: Středočeský sborník historický. [s.l.]: [s.n.], 1975. S. 177.
  11. ↑ HOLODŇÁK, Petr; EBELOVÁ, Ivana (eds). Žatec. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 515 s. ISBN 80-7106-443-2. S. 132. 
  12. ↑ WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst. Život veřejný v XV. a XVI. věku, díl II.. Praha: Matice česká, 1892. 902 s. S. 357–365.  Winter uvádí poslední dva příklady.
  13. ↑ VÁLKOVÁ-FRÝZOVÁ, Marie. Úřad perkmistra pražských viničních hor. In: Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy, sv. 6. [s.l.]: [s.n.], 1930. S. 11–113.(Dále jen Válková-Frýzová 1930).
  14. ↑ ROEDL, Bohumír. Úřad perkmistrů v Lounech v průběhu 16.–18. století. In: Sborník archivních prací. Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra ČR, 2003, č. 1. S. 3–59. (Dále jen Roedl 2003).
  15. ↑ CIM II, s. 923–926.
  16. ↑ Roedl 2003, s. 12.
  17. ↑ CIM I, s. 389 (Praha); Wunš, Rudolf, Dějiny svob. král. města Loun od počátku až do dob nejnovějších, Louny 1868 (Louny); Státní okresní archiv Louny, fond Archiv města Žatce, inv. č. 23 (Žatec).
  18. ↑ Válková-Frýzová 1930, s. 11–21.
  19. ↑ Roedl 2003, s. 21–33.
  20. ↑ Roedl 2003, s. 35–40.

Literatura

editovat
  • Janderová, Helena, Perkmistři a písaři hor viničných v Praze (1547–1618), in: Zpravodaj Genealogické a heraldické společnosti 1980, č. 3, s. 26–41. Krátké biogramy osob uvedených v názvu článku + 12 erbů vybraných měšťanů.
  • Nováček, V. J., Výpisy z knih vinničných z let 1357–1576, Archiv český (AČ) 15, Praha 1896, s. 509–560; AČ 18, Praha 1900, s. 322–400. Jedná se o výběrovou edici zápisů v pražských perkmistrovských registrech.
  • Winter, Zikmund, Z knih perkmistrovských, Květy 9, 1887, s. 84ff., 186ff., 293ff., 433ff., 543ff., 643ff. Popularizující seriál o pěstování a konzumaci vína v Praze na základě perkmistrovských register.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Perkmistr_viničních_hor&oldid=23012018“