Pazardžik

Pazardžik ; Пазарджик
	Stará pošta na náměstí Konstantina Veličkova
	; znak
Poloha
Souřadnice	42°12′ s. š., 24°20′ v. d.
Nadmořská výška	205–215 m n. m.
Časové pásmo	UTC+02:00 (standardní čas); UTC+03:00 (letní čas)
Stát	Bulharsko
Oblast	Pazardžická
Obština	Pazardžik
	Pazardžik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	37,4 km²
Počet obyvatel	73 931 (2024)
Hustota zalidnění	1 977,7 obyv./km²
Etnické složení	Bulhaři
Náboženské složení	pravoslaví, islám
Správa
Vznik	1485
Oficiální web	www.pazardzhik.bg
Telefonní předvolba	034
PSČ	4400
Označení vozidel	PA
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pazardžik (bulharsky Пазарджик) je město v Bulharsku. Leží v nejzápadnější části Hornothrácké nížiny, asi 27 km západně od Plovdivu a je hlavním městem stejnojmenné oblasti. Žije zde přibližně 74 tisíc^[1] obyvatel.

Historie

Území bylo v době antiky od 4. století před n. l. osídleno jedním z kmenů Thráků, kteří bojovali proti Řekům i Římanům. Pazardžik byl založen v 2. polovině 15. století na břehu řeky Maricy z thrácké osady Besapara. Z ní na obchodní křižovatce cesty Via Militaris postupem času vyrostlo nové město. Osídlili ho osmanští Turci, nazývalo se také Tatar Paradžik a zůstalo významným centrem obchodu s kožešinami, železem, rýží a zeleninou. Roku 1574 zde Damat İbrahim Paša dal postavit karavanseráj Kuršumchan, s elegantní kašnou a mešitou, která se jediná dochovala. Letopisec Evlija Çelebi tehdy při popisu města napočítal 16 machall a 870 domů. Roku 1664 byla postavena hodinová věž Sahat Kula.

V první polovině 19. století Turci začali tolerovat pravoslaví a umožnili roku 1837 výstavbu pravoslavného chrámu. V letech 1876-1877 se sem rozšířila rusko-turecká válka, dubnového povstání roku 1876 se zúčastnil spisovatel a politik Konstantin Veličkov, byl Turky zajat a uvězněn v Plovdivu. Roku 1878, během pokračující bulharské osvobozenecké války, bylo celé město vypáleno do základů ustupujícími Osmanskými jednotkami. Ke konci 19. století tu žilo už 29 000 obyvatel, konaly se zde dvakrát týdně trhy a byla tu i pošta s telegrafem.

V 20. století došlo k dalšímu rozvoji, vznikly moderní továrny a město se stalo administrativním centrem svého regionu.

Obyvatelstvo

K 15. září 2024 ve městě žilo 73 853 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 82 047 obyvatel.^[2] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:^[3]^{[p 1]}

Bulhaři: 57 332 (86.3 %)
Turci: 4 822 (7.3 %)
Romové: 3 423 (5.2 %)
ostatní^{[p 2]}: 820 (1.2 %)

Památky

Pravoslavný chrám Nanebevzetí Panny Marie (Uspenie Bogorodici), založen roku 1837, rekonstruován v závěru 20. století
Stará pošta s hodinovou věží
Hodinová věž - pozůstatek zničené turecké budovy Sahat kula z roku 1664; ve 20. století dostavěna na rozhlednu, s reliéfem sv. Cyrila a Metoděje v průčelí
Mešita Kuršumdžamija - jediná dobře dochovaná turecká stavba ve městě (postavena roku 1667)
Eskimdžamija - nejstarší dochovaná mešita (1540)
Regionální historické muzeum (založeno 1911), sbírky archeologické a lapidárium od antiky přes byzantské památky po turecké nálezy z novověku, mj. z pevnosti Dorkovo a Kovačevo, historické a etnografické sbírky
Galerie umění Stanislava Dospevského

Slavní rodáci

Konstantin Veličkov (̈1855–1907) - spisovatel, malíř a politik, národní buditel
Kimon Georgiev (1882-1969) - ministerský předseda meziválečné doby
Serafim Todorov (̈* 1969) - boxer

Galerie

Expozice historického muzea
Chrám Nanebevzetí P.Marie
Portál chrámu Nanebevzetí
Hodinová věž staré pošty
Mešita Kuršum
Věž sahat kula
Třída generála Gurka
Galerie umění
Pěší zóna s restaurací Zagorka

Partnerská města

Odkazy

Poznámky

↑ Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.
↑ jiné a neurčené národnosti

Reference

↑ ^a ^b Dostupné online.
↑ Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2024 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-09-15 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (bulharsky)
↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА url = http://www.nsi.bg/census2011/PDOCS2/Census2011_ethnos.xls [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. (bulharsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pazardžik na Wikimedia Commons
(bulharsky) Stránky města

[4] Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.

[5] é a neurčené národnosti

[e8d10d8cfa52ca484f5c130b4b291537ef4beb6b-1] Dostupné online.

[grao-2] Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2024 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-09-15 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online. (bulharsky)

[etnic2011-3] НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА url = http://www.nsi.bg/census2011/PDOCS2/Census2011_ethnos.xls [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. (bulharsky)

[1]

[2]

[3]

[p 1]

[p 2]

Pazardžik Пазарджик
Stará pošta na náměstí Konstantina Veličkova
znak
Poloha
Souřadnice	42°12′ s. š., 24°20′ v. d.
Nadmořská výška	205–215 m n. m.
Časové pásmo	UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas)
Stát	Bulharsko Bulharsko
Oblast	Pazardžická
Obština	Pazardžik
Pazardžik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	37,4 km²
Počet obyvatel	73 931 (2024)^[1]
Hustota zalidnění	1 977,7 obyv./km²
Etnické složení	Bulhaři
Náboženské složení	pravoslaví, islám
Správa
Vznik	1485
Oficiální web	www.pazardzhik.bg
Telefonní předvolba	034
PSČ	4400
Označení vozidel	PA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.