Pavel Vilikovský
Pavel Vilikovský (27. červen 1941, Palúdzka, nyní součást Liptovského Mikuláše – 10. únor 2020[1]) byl slovenský prozaik, překladatel a publicista.[2] Bývá označován za nejvýraznějšího představitele postmodernismu ve slovenské literatuře. Stal se prvním slovenským spisovatelem, který dvakrát triumfoval v prestižní anketě Anasoft Litera hledající nejlepší slovenskou knihu roku a je stále jediným, kterému se dvakrát vyhrát podařilo (k roku 2021). K jeho nejdůležitějším dílům patří knihy Krutý strojvodca (1996), Čarovný papagáj a iné gýče (2005) nebo Prvá a posledná láska (2013).
| Pavel Vilikovský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. června 1941 Palúdzka |
| Úmrtí | 10. února 2020 (ve věku 78 let) Bratislava |
| Povolání | spisovatel, překladatel, publicista, prozaik a redaktor |
| Alma mater | Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze Univerzita Komenského v Bratislavě |
| Témata | Slovenská literatura, překlady z angličtiny, překlady do slovenštiny a publicistika |
| Významná díla | Čarovný papagáj a iné gýče Prvá a posledná láska |
| Ocenění | Anasoft Litera (2006) Anasoft Litera (2014) Pribinův kříž II. třídy (2015) |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v rodině literárního historika a medievisty Jana Vilikovského. Vystudoval Gymnázium na Grösslingově ulici. V roce 1958 zahájil studia na FAMU v Praze, ale nedokončil je, místo toho vystudoval obor slovenština - angličtina na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Absolvoval roku 1965. V letech 1964 – 1970 pracoval jako redaktor v časopise Slovenské pohľady, v letech 1970 – 1976 byl redaktorem vydavatelství Tatran, v letech 1976 – 1996 pracoval jako redaktor a šéfredaktor časopisu Romboid, byl též redaktorem slovenské verze časopisu Reader’s Digest. Věnoval se i překladatelské činnosti. Žil v Bratislavě. Je bratrem významného anglisty, překladatele, teoretika překladu, pedagoga a diplomata Jana Vilikovského.
Tvorba
editovatPrvní prozaická díla uveřejňoval v časopise Mladá tvorba. Ve svých dílech zobrazoval životní pocity, touhy a postoje mladých lidí poválečné generace, jejich snahu najít zdroj lidského štěstí v opravdovosti citu, který získávají díky konfrontaci s nejvšednějšími věcmi světa. Snažil se také pochopit význam lidského jednání, polidšťoval osobnosti literární a národní tradice, které zbavoval mytických nánosů.
Více než příběh ho zajímalo samotné vyprávění příběhu. Používal přesné výrazy k vyjádření myšlenek, pocitů a dějů, ale zároveň pochyboval o tom, zda je slovo schopno být nositelem významu, dokonce pochyboval i o samotné existenci významu lidského jednání.
Kompoziční i námětová originálnost, nevšednost epických situací a prolínání úvahových i dějových prvků s využíváním jiných textů řadí tohoto autora k představitelům slovenské postmoderní literatury.
V překladatelské části své tvorby se věnoval zejména překladům z anglické a americké prózy (William Faulkner, Joseph Conrad, Virginia Woolfová, Kurt Vonnegut aj.); příležitostně však překládal i eseje (Thomas Stearns Eliot) a básně. Během 70. let se vypracoval na jednoho z nejkvalitnějších slovenských překladatelů z angličtiny.
Ocenění
editovat- Cena vydavatelství Slovenský spisovateľ 1996 za knihu Krutý strojvodca
- Cena Všeobecnej úverovej banky za nejlepší prózu za rok 1996 (Krutý strojvodca)
- Cena Dominika Tatarky za rok 1996 za knihu Krutý strojvodca
- Středoevropská cena (Vilenica 1999)
- 2x cena Anasoft litera – 2006 za knihu Čarovný papagáj a iné gýče, 2014 za knihu Prvá a posledná láska[2]
Bibliografie
editovat- 1965 – Citová výchova v marci
- 1983 – Prvá veta spánku
- 1989 – Eskalácia citu, kniha poviedok
- 1989 – Kôň na poschodí, slepec vo Vrábľoch
- 1989 – Večne je zelený…
- 1991 – Slovenský Casanova (spoluautor Lajos Grendel)
- 1992 – Peší príbeh
- 1996 – Krutý strojvodca
- 1998 – Okrídlená klietka alebo zo života mladého Slovenska a starých Slovákov, (spoluautor Tomáš Janovic)
- 2001 – Posledný kôň Pompejí
- 2004 – Vyznania naivného milovníka
- 2005 – Čarovný papagáj a iné gýče
- 2006 – Silberputzen. Leštenie starého striebra
- 2009 – Vlastný životopis zla
- 2010 – Pes na ceste
- 2013 – Prvá a posledná láska
- 2014 – Letmý sneh
- 2017 – Krásna strojvodkyňa, krutá vojvodkyňa
- 2018 – RAJc je preč
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Pavel Vilikovský na slovenské Wikipedii.
- ↑ KOMPANÍKOVÁ, Monika. Pavel Vilikovský – skromný, slušný a nesmierne múdry. Denník N [online]. 2020-02-11 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b TASR. Zomrel spisovateľ Pavel Vilikovský. hnonline.sk. Dostupné online. ISSN 1336-1996.
Externí odkazy
editovat
Osoba Pavel Vilikovský ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Vilikovský
