Wikipedie

Paul Ariste

estonský lingvista a folklorista

Paul Ariste (3. února 1905, Rääbise[1] – 2. února 1990, Tartu) byl estonský lingvista a folklorista, zakladatel estonské fennougristiky. Hlavním předmětem jeho vědeckého zájmu byla vymírající votština a votská lidová kultura. Byl však polyglotem a akademicky vyučoval obecnou lingvistiku, fennougristiku, vícero jednotlivých ugrofinských jazyků, švédštinu, lotyštinu, dolnoněmčinu a esperanto. Byl znám rovněž jako znalec jidiše a romštiny a baltské židovské a romské kultury.

Paul Ariste
Narození3. února 1905
Torma
Úmrtí2. února 1990 (ve věku 84 let)
Tartu
Místo pohřbeníRaadiský hřbitov
Povoláníjazykovědec, esperantista, pedagog a vysokoškolský učitel
Alma materGymnázium Gustava Adolfa
Tartuská univerzita
Tématalingvistika
Oceněníčestný doktor Helsinské univerzity
Řád rudého praporu práce
Leninův řád
Řád přátelství mezi národy
čestný občan Tartu
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Paul Ariste se narodil 3. února 1905 v Rääbise jako syn panského kováře. Rodina nesla příjmení Berg, Paul si však v rámci vlasteneckého poestonšťování přidělených panských jmen, které v mladé Estonské republice probíhalo, roku 1927 změnil příjmení na Ariste podle saaremské vesnice Ariste.[2][3][4]

Po absolvování obecní školy v Tõikvere a odešel na studia nejprve na Tallinnské chlapecké humanitní gymnázium (Tallinna Poeglaste Humanitaargümnaasium), a poté studoval 1925–1929 estonskou filologii a germanistiku na Tarbatské univerzitě, kde následně roku 1931 získal magisterský titul. Během studií pracoval v letech 1925–27 v Archivní knihovně Estonského národního muzea (Eesti Rahva Muuseumi Arhiivraamatukogu) a v letech 1927–31 v Estonském folklórním archivu (Eesti Rahvaluule Arhiiv).[3][2]

Ve letech 1931–33 pobýval Paul Ariste jako stipendiát Tarbatské univerzity na univerzitách v Helsinkách, Uppsale a Hamburku. Roku 1933 pak začal přednášet fonetiku na domácí Tarbatské univerzitě, kde také 1939 obhájil disertaci na téma „Hlásky hiijských nářečí“ (Hiiu murrete häälikud) a získal titul doktora filologie. V letech 1934–1938 souběžně pracoval jako odborný asistent v Archivu estonského jazyka (Eesti keele archiiv).[3][2]

Když na podzim 1944 obnovila Tarbatská univerzita svou činnost, přerušenou válečnými událostmi, bylo Paulu Aristovi svěřeno vedení Katedry ugrofinských jazyků, protože byl jediným odborníkem z oboru, který z Tartu neuprchl před postupujícími sověty. V květnu 1945 však byl sovětskými okupačními úřady a obviněn z nacionalistické a protisovětské činnosti. Ve vazbě se pokusil o sebevraždu, aby unikl krutému mučení, kterému byl vystaven, a aby zastavil případnou perzekuci své manželky a dětí. Po roce věznění byl nakonec díky úsilí přátel a příznivců osvobozen a propuštěn a mohl se navrátit k vědecké činnosti a převzít znovu vedení katedry.[5][4]

Roku 1949 pak získal Paul Ariste oficiálně profesuru a 1954 byl přijat do Akademie věd Estonské SSR. V letech 1957–1960 v Akademii vedl oddělení ugrofinských jazyků v Institutu jazyka a literatury. Od roku 1955 řídil redakci ročenky Společnosti pro mateřský jazyk (Emakeele Selts). V roce 1965 pak inicioval založení fennougristického časopisu Советское финно-угроведение (Sovětskoje finno-ugrověděnije) a stal se jeho vedoucím redaktorem.[2]

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Dílo

editovat

Estonská filologie

editovat

Na poli estonské filologie je Paul Ariste dodnes stěžejní postavou. Založil estonská fonetická studia a dosáhl průlomových výsledků v etymologickém bádání (např. na poli slov přejatých z dolnoněmčiny a švédštiny) a ve studiu nářečí a historických podob spisovné estonštiny. Zásadním způsobem ovlivnil přístup k folklóru a jeho výzkumu. Podílel se též na průlomovém sborníku Eesti rahva etnilisest ajaloost (Etnické dějiny estonského lidu), který byl oceněn státní cenou roku 1956, a jako první zpracoval vědeckou bibliografii estonského národního eposu Kalevipoeg a jeho překladů do cizích jazyků.[2]

Fennougristika

editovat

Paul Ariste platí za zakladatele estonské fennougristiky. Nebyl sice prvním estonským lingvistou, který se zabýval ugrofinskými jazyky, ale byl prvním, kdo toto studium uchopil jako samostatný a ucelený vědní obor, a kdo vedle vlastního bádání vybudoval skutečnou vědeckou školu. Jeho katedra na Tarbatské univerzitě se stala centrem studia ugrofinských jazyků nejen v rámci Estonska, nýbrž i v celosvětovém měřítku. Jeho práce na poli srovnávací gramatiky ugrofinských jazyků položily základ celé řadě jeho následovníků, jím navázané kontakty s malými ugrofinskými národy Sovětského svazu se staly počátkem dlouholeté fennougristické i obecně kulturní spolupráce.[2][5]

Paulem Aristem roku 1965 založený časopis Советское финно-угроведение se stal velmi rychle základním periodikem oboru a jako takové vychází dodnes (od roku 1990 pod názvem Linguistica Uralica).[6]

Roku 1970 Paul Ariste předsedal 3. mezinárodnímu fennougristickému kongresu. Roku 1971 byl zvolen předsedou Výboru sovětských fennougristů a roku 1980 předsedou Mezinárodního výboru pro fennougristiku.[2]

Studium votštiny a votské kultury

editovat

Hlavní oblastí vědeckého zájmu Paula Arista byla votština. Shromáždil nepřeberné množství votského jazykového materiálu, který je dnes, kdy votština jako živý jazyk zanikla, základem téměř všech votských studií.[2]

Malé jazyky

editovat

Kromě ugrofinských jazyků, z nichž velké množství patří mezi jazyky s malým množstvím mluvčích či přímo ohrožené vyhynutím, zajímaly Paula Arista obecně všechny malé, ohrožené, utlačované jazyky. Vedle významných vědeckých výsledků na poli studia ugrofinské livonštiny, ižorštiny, karelštiny a vepštiny se zabýval jidišem, romštinou (už v roce 1938 vydal sbírku romských pohádek Romenge Paramiši) či arménštinou (pojednání o arménském klasikovi Chačaturu Abovjanovi).[2]

Esperanto

editovat

Už od svých 16 let se Paul Ariste zabýval též esperantem a postupně se na ně stal vyhlášeným expertem. V letech 1967–1976 byl členem mezinárodní Akademie Esperanta, a esperantským magazínem La Ondo de Esperanto byl roku 2000 zařazen mezi 100 nejvýznamnějších esperantistů.[7][8]

Ocenění

editovat

Bibliografie

editovat
  • ARISTE, Paul. A quantitative language. In: BLANCQUAERT, Edgard; PÉE, Willem. Proceedings of the Third International Congress of Phonetic Sciences. Gent: Laboratory of Phonetics of the University of Ghent, 1939. S. 276–280. (anglicky)
  • ARISTE, Paul. Eesti keele foneetika. Tallinn: Eesti riiklik kirjastus, 1953. (estonsky) 
  • ARISTE, Paul. Vadjalaste laule. Tallinn: Eesti NSV Teaduste Akadeema, 1960. (estonsky, votsky) 
  • ARISTE, Paul. A Grammar of the Votic Language. Bloomington: Indiana University, 1968. Dostupné online. ISBN 9780877500247. (anglicky) 
  • ARISTE, Paul. Vadjalane kätkust kalmuni. Tallinn: Eesti NSV Teaduste Akadeemia, 1974. (estonsky, votsky) 
  • ARISTE, Paul. Keelekontaktid: eesti keele kontakte teiste keeltega. Tallinn: Valgus, 1981. (estonsky) 
  • ARISTE, Paul. Vadja pajatusi. Tallinn: Valgus, 1982. (estonsky, votsky) 

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ https://www.riigiteataja.ee/aktilisa/4040/6201/3030/Lisa_1.pdf
  2. ↑ a b c d e f g h i j BLANKIN, Avo. Ariste, Paul – keeleteadlane ja polüglott [online]. Virumaa.ee, 2002-04-20 [cit. 2013-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (estonsky) 
  3. ↑ a b c Eesti biograafilise leksikoni täiendusköide. Tartu, Tallinn: Kirjastus osaühing „Loodus“, 1940. S. 18–19. (estonsky) 
  4. ↑ a b ERELT, Pekka. Mees, kes sai nime maakaardilt. Eesti Ekspress. 2005-02-03, s. A30. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (estonsky)  Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b KÜNNAP, Ago; RAJANDO, Helju. Tartu Ülikooli fennougristide kontaktid Venemaa soome-ugri rahvastega [online]. Soome-Ugri Rahvaste Infokeskus [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (estonsky) 
  6. ↑ Archivovaná kopie. entsyklopeedia.ee [online]. [cit. 2013-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-09. 
  7. ↑ Archivovaná kopie. esperanto.org [online]. [cit. 2013-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21. 
  8. ↑ Aktoj de la Akademio 1963-1967 [online]. Akademio de Esperanto [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (esperanto) 

Literatura

editovat
  • ARISTE, Paul; ORAV, Mart. Mälestusi. [s.l.]: Eesti Kirjanduse Selts, 2008. 362 s. ISBN 9985954416, ISBN 9789985954416. (estonsky) 
  • SALVE, Kristi. Paul Ariste ja vepsa rahvaluule. [s.l.]: Eesti Kirjandusmuuseum, Eesti Folkloori Instituut, 2003. 184 s. Dostupné online. (estonsky) 
  • SALVE, Kristi. Paul Ariste and the Veps Folklore. Folklore. 2005, čís. 29, s. 175–190. Dostupné online. ISSN 1406-0957. (anglicky) 
  • HEINSOO, Heinike. Paul Ariste ja Vaipoole vadjalased : Paul Ariste and the Votes of Vaipoole. Emakeele Seltsi aastaraamat. 2005, čís. 51, s. 222–238. Dostupné online. ISSN 0206-3735. (estonsky, anglicky) 
  • VIITSO, Tiit-Rein. Paul Ariste 100. Linguistica Uralica. Roč. 2005, čís. 1, s. 1–3. ISSN 0868-4731. (anglicky) 
  • VIITSO, Tiit-Rein. Some Comments about Paul Ariste's Doctoral Dissertation on Phonetics of Hiiumaa Estonian Dialects. Linguistica Uralica. Roč. 2005, čís. 1, s. 4–19. ISSN 0868-4731. (anglicky) 
  • ATAMANOV, M. G. Akademik Paul Ariste i udmurtskoe jazykoznanie. Linguistica Uralica. Roč. 2005, čís. 1, s. 66–67. ISSN 0868-4731. (rusky) 

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Paul_Ariste&oldid=22319227“