Patria Vieja

Patria Vieja (česky Stará vlast) odkazuje na časové období v dějinách Chile mezi první vládní juntou (18. září 1810) a katastrofou Rancaguy (1. října 1814). V tomto období byla přijata chilská opatření pro uvěznění Ferdinanda VII. Španělského Napoleonem a tím byla zahájena vládní organizace Chilského království, které přísahalo věrnost Ferdinandu VII.

Chilské království Patria Vieja Reino de Chile ←  1810–1814  → vlajka znak
Geografie Území Generálního kapitanátu Chile
Hlavní město	Santiago de Chile
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	770 000 (1810)
Jazyky	španělština
Státní útvar
Státní zřízení	prozatímní vláda
král	Ferdinand VII. (de iure)
prezidenti	Mateo de Toro y Zambrano (1810–1811) José Miguel Carrera (1811–1813) José Miguel Infante (1813–1814)
Vznik	18. září 1810
Zánik	2. října 1814
Státní útvary a území
Předcházející Generální kapitanát Chile Následující Znovudobytí Chile

Toto období bylo charakterizováno transformací od hnutí dočasné autonomie k hnutí úplné nezávislosti. Dvě věci, které vynikly během tohoto období, byla politická významnost Carrerských bratrů, zejména José Miguela Carrera a armádní bitvy, v jejichž čele stál Bernardo O'Higgins jako generál. (Bitva o Membrillar, bitva u Yerbas Buenas a bitva u El Roble).

La Casa Colorada, rezidence guvenéra Matea de Toro y Zambrana

Během této doby byla zorganizována vládní junta Chile, stejně jako národní kongres, aby spravovaly zemi během věznění krále. Kongres schválil zákon o svobodě lůna, který stanovil, že všechny děti otroků narozené na chilské půdě od tohoto okamžiku budou svobodné. V roce 1812 byl přijat první ústavní dekret, který souhlasil s uznáním krále, pokud přijme určitá ústavní nařízení.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patria Vieja na anglické Wikipedii.