Parlamentní volby v Itálii 1948
Parlamentní volby v Itálii roku 1948 byly historickým mezníkem moderních italských dějin. Konaly se 18. dubna 1948 a volilo se souběžně do Poslanecké sněmovny i do Senátu. Navzdory očekávání mnoha pozorovatelů nasměrovaly volby Itálii do Západního bloku začínající Studené války, když zvítězili prozápadní křesťanští demokraté, a to poměrně drtivě (48,5 % hlasů). Volby byly zejména v USA a Sovětském svazu sledovány s velkým napětím a nervozitou a obě velmoci do italské kampaně prokazatelně zasahovaly. Americký časopis Time v předvečer voleb prorokoval vítězství komunistů, zatažení Itálie do sovětské sféry vlivu a začátek katastrofy - zrudnutí celé Evropy. Nestalo se však ani jedno.
Parlamentní volby v Itálii 1948 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Stát | Itálie | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Druh voleb | parlamentní | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Volební termín | 18. dubna 1948 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předchozí volby | 1946 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Následující volby | 1953 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Volební účast | 92,2 % | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Výsledky | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Celkem 574 poslanců v Poslanecké sněmovně a 237 v Senátu
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Premiér | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Před volbami | Alcide De Gasperi, Křesťanská demokrace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Po volbách | Alcide De Gasperi, Křesťanská demokrace |
Historie
editovatKomunistům se podařilo před volbami dosáhnout "polovičního vítězství" tím, že utvořili (na přání Moskvy) strategickou koalici se sociálními demokraty (Italskou socialistickou stranou), nazvanou Lidová demokratická fronta (Fronte Democratico Popolare per la libertà, la pace, il lavoro). Tato koalice však nezískala takový výsledek, v jaký věřila (31 %). Lidové frontě ubrala důležité hlasy sociálnědemokratická antikomunistická volební koalice zvaná Socialistická jednota (Unità Socialista), tvořená menšími levicovými subjekty, jako byla Italská demokratická socialistická strana Giuseppe Saragata (budoucího italského prezidenta) či novou stranou bývalého předsedy Italské socialistické strany Ivana Mattea Lombarda, který socialisty opustil právě kvůli jejich volební spolupráci s komunisty. Levicová antikomunistická koalice skončila v hlasování třetí, se 7,1 % hlasů.
Pro Italskou socialistickou stranu to byla důležitá lekce, která jí ukázala, že část levicového voličstva si spolupráci s komunisty nepřeje (součet hlasů socialistů a komunistů ve volbách 1946 atakoval 49 procent), že poptávka po čistě sociálnědemokratickém programu je značná, a že spolupráce sociálních demokratů a komunistů nahání hlasy křesťanským demokratů. Již nikdy poté do koalice s komunisty nešla, čelila tak ovšem dilematu, jak při rozštěpení levicového spektra na komunistickou a demokratickou část (navíc v Itálii byli komunisté až do 80. let silnější než sociální demokraté) křesťanské demokraty porazit. To vedlo k dlouhé sérii křesťansko-demokratických premiérů a vlád.
Pravice tradičně zvítězila na severu a na jihu Itálie, levice ve svých baštách ve střední Itálii.
Ostatní strany ve volbách roku 1948, většinou stojící napravo od křesťanských demokratů, dostaly zanedbatelná množství hlasů. Nejúspěšnější z nich byla volební koalice Národní blok (Blocco Nazionale), dominovaná kdysi vlivnou Italskou liberální stranou, která získala 3,82 procent hlasů, ovšem jejích 19 mandátů znamenalo ztrátu 53 parlamentních křesel oproti minulému období. Také všechny ostatní strany, včetně tradiční Italské republikánské strany, oslabily či propadly.
Výsledky
editovatPoslanecká sněmovna
editovatStrana | Hlasy | % | Mandáty | ± | |
---|---|---|---|---|---|
Křesťanská demokracie | 12 740 042 | 48.5 | 305 | +98 | |
Lidová demokratická fronta (PCI–PSI) | 8 136 637 | 31.0 | 183 | −36 | |
Socialistická jednota (PSDI–UdS) | 1 858 116 | 7.1 | 33 | Nová | |
Národní blok (PLI–UQ) | 1 003 727 | 3.8 | 19 | −52 | |
Monarchistická národní strana | 729 078 | 2.8 | 14 | −2 | |
Italská republikánská strana | 651 875 | 2.5 | 9 | −14 | |
Italské sociální hnutí | 526 882 | 2.0 | 6 | Nová | |
Jihotyrolská lidová strana | 124 243 | 0.5 | 3 | Nová | |
Rolnická strana Itálie | 95 914 | 0.4 | 1 | ±0 | |
Sociálně křesťanská strana | 72 854 | 0.3 | 0 | ±0 | |
Sardinská strana akce | 61 928 | 0.2 | 1 | −1 | |
Národní hnutí pro sociální demokracii | 56 096 | 0.2 | 0 | Nová | |
Unie federalistických hnutí | 52 655 | 0.2 | 0 | Nová | |
Unionistický lidový blok | 35 899 | 0.1 | 0 | Nová | |
Ostatní | 118 512 | 0.4 | 0 | ±0 | |
Neplatné hlasy | 591 283 | – | – | – | |
Celkem | 26 855 741 | 100 | 574 | +18 | |
Voličů v seznamu/účast | 29 117 270 | 92.2 | – | – | |
Zdroj: Ministerstvo vnitra |
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku 1948 Italian general election na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Parlamentní volby v Itálii 1948 na Wikimedia Commons