Oxid thoričitý
chemická sloučenina
Oxid thoričitý je jedním z oxidů thoria. Thorium je zde v oxidačním čísle IV. Vzniká jako vedlejší produkt při výrobě lanthanoidů a uranu.[2] V přírodě se vyskytuje v podobě vzácného nerostu thorianitu.[3] Používá se jako jaderné palivo.[4]
| Oxid thoričitý | |
|---|---|
 3D model ThO2 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid thoričitý |
| Latinský název | Thorii dioxidum Thorium oxydatum |
| Anglický název | Thorium dioxide |
| Německý název | Thoriumdioxid |
| Sumární vzorec | ThO2 |
| Vzhled | bílá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1314-20-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 264,04 g/mol |
| Teplota tání | 3 000 °C |
| Teplota varu | 4 400 °C (přibližně) |
| Hustota | 9,7–9,9 g/cm3 |
| Index lomu | nD= 2,20 (kapalina) |
| Tvrdost | 6,5 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | horká kyselina sírová směs kys. fluorovodíkové a dusičné |
| Relativní permitivita εr | 16,5 |
| Součinitel tepelné vodivosti | 13,8 Wm−1K−1 (38 °C) 12,4 Wm−1K−1 (93 °C) 11,2 Wm−1K−1 (149 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −0,761×10−6 cm3g−1 |
| Měrný elektrický odpor | 260 000 Ώm (550 °C) 8 000 Ώm (800 °C) 150 Ώm (1 200 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | amorfní krychlová plošně centrovaná |
| Hrana krystalové mřížky | krychlová plošně centrovaná a= 559,52 pm |
| Koordinační geometrie | čtyřstěnná (O2–) krychlová (ThIV) |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 226,4 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 65,23 J K−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 168,8 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,233 9 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS08 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R23/24/25, R33, R45 |
| S-věty | S36/37/39, S45, S53 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlastnosti
editovatMěrný elektrický odpor oxidu thoričitého s rostoucí teplotou klesá, tedy se jedná o polovodič.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Thorium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUTTER, E. N. N. Greenwood, A. Earnshaw: Chemistry of the elements. Pergamon press oxford 1984, 1542 seiten, 7 anhänge Preis: US $ 34.95. ISBN 0–08–022057–6. Crystal Research and Technology. 1985-05, roč. 20, čís. 5, s. 662–662. Dostupné online [cit. 2023-06-22]. DOI 10.1002/crat.2170200510. (anglicky)
- ↑ FRONDEL, Clifford. Systematic mineralogy of uranium and thorium. Vol. 1064. vyd. Washington: US Government Printing Office, 1958. 400 s. Dostupné online.
- ↑ STEPHEN HERRING, J. Uranium and Thorium Resource Assessment. Příprava vydání Cutler J. Cleveland. New York: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-12-176480-7. DOI 10.1016/b0-12-176480-x/00292-8. S. 279–298. (anglicky) DOI: 10.1016/B0-12-176480-X/00292-8.
- ↑ BELLE, J.; BERMAN, R. M. Thorium dioxide: properties and nuclear applications. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2172/5986642. S. 264–290. (English)
Literatura
editovat- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
