Oxid měďný

Oxid měďný
	Práškový oxid měďný
Obecné
Systematický název	Oxid měďný
Anglický název	Copper(I) oxide
Německý název	Kupfer(I)-oxid
Sumární vzorec	Cu2O
Vzhled	hnědočervený krystalický prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	1317-39-1
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	215-270-7
PubChem	10313194
Číslo RTECS	GL8050000
Vlastnosti
Molární hmotnost	143,091 g/mol
Teplota tání	1 235 °C
Teplota rozkladu	1 800 °C (odštěpuje kyslík)
Hustota	6,0–6,15 g/cm³
Index lomu	nD= 2,705
Tvrdost	3,5–4
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	kyselina chlorovodíková; roztok amoniaku; roztok NH4Cl
Součinitel tepelné vodivosti	6,28 Wm−1K−1 (0 °C); 7,117 W m−1 K−1 (100 °C)
Měrná magnetická susceptibilita	−2,325×10−6 cm3g−1
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−167 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	392 J/g
Standardní molární entropie S°	93,2 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−146 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,445 JK−1g−1
Bezpečnost
	; Zdraví škodlivý (Xn) ; Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty	R22, R50/53
S-věty	(S2), S22, S60, S61
NFPA 704	0 2 1
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid měďný (Cu₂O) je jedním ze tří oxidů mědi. V přírodě se vyskytuje jako červený minerál kuprit. Vzniká zahříváním mědi na vzduchu nebo v proudu kyslíku. Pro jeho vznik stačí nižší teplota než v případě oxidu měďnatého.^[1] Lepší metodou přípravy je redukce alkalických roztoků měďnatých solí hydrazinem nebo cukrem.

2 CuSO₄ + C₅H₁₂O₆ + 5 NaOH → Cu₂O + 2 Na₂SO₄ + C₅H₁₁O₇Na + 3 H₂O

Odkazy

Reference

↑ GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1465–1466.

Literatura

VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid měďný na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1465–1466.

[1]