Ota Jindřich z Vartenberka
Ota Jindřich z Vartenberka (německy Otto Heinrich von Wartenberg, 16. století? – 29. října 1625 Markvartice u Děčína) byl český šlechtic z rodu Vartenberků, majitel tvrze v Markvarticích poblíž Děčína a přilehlého panství. Podílel se na českém stavovském povstání, následně se však podřídil císaři a konvertoval ke katolictví, krátce zastával také dědičný rodový úřad nejvyššího číšníka Království českého. Na základě jeho krutého jednání s poddanými vypuklo na panství povstání, při kterém ozbrojený dav zaútočil na markvartickou tvrz Červený dvůr a usmrtil jeho a jeho manželku. Byl předposledním členem rodu Vartenberků.
| Ota Jindřich z Vartenberka | |
|---|---|
.png) Vzbouření sedláci zavraždili Jindřicha Otu z Vartenberka (Česko-moravská kronika, J. Scheiwl, 1891) | |
| Nejvyšší číšník Království českého | |
| Ve funkci: 1625 – 1625 | |
| Panovník | Ferdinand II. |
| Předchůdce | Jan Jiří z Vartenberka |
| Nástupce | Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka |
| Narození | 16. století ?  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 29. října 1625 Markvartice u Děčína Habsburská monarchie |
| Příčina úmrtí | násilně zabit při povstání svých poddaných |
| Choť | Eliška Kateřina Smiřická († 1. února 1620) ? |
| Příbuzní | Jan Jiří III. z Vartenberka (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatMládí
editovatNarodil se jako syn svobodného pána Karla z Vartemberka (1557–1612) z děčínské linie rodu Vartenberků, vlastnících rozsáhlá panství především v severních Čechách a jeho manželky, hraběnky Kateřiny z Mansfeldu (1555–1634), dcery hraběte Jana Jiřího I. z Mansfeld-Eislebenu († 1579) a Kateřiny z Mansfeld-Hinterortu († 1582).[1] Jeho bratrem byl Jan Jiří z Vartenberka, který byl posledním členem rodu.
Stavovské povstání
editovatAktivně se jakožto evangelík spolu se svým bratrem zapojil do stavovského povstání v letech 1618–1620, které odmítlo vládu císaře Ferdinanda II. a zvolilo nového krále, Fridricha Falckého. Ota Jindřich byl osvoboditelem Elišky Kateřiny ze Smiřic, dědičky ohromného smiřického majetku, která byla vězněna na hradě Kumburku. Jeho sny o značném jmění však přišly vniveč, protože Eliška Kateřina 1. února 1620 zemřela při výbuchu skladu střelného prachu na jičínského zámku.
Po prohře českých a moravských stavů v bitvě na Bílé hoře byla Otovi udělena milost, ten pak přestoupil ke katolicismu a zakoupil si statek Markvartice u Děčína, kde se svou novou manželkou žil. Jeho bratr Jan Jiří naopak všechny své statky Rohozec, panství Nový zámek a Česká Lípa ztratil a v roce 1622 byl nucen emigrovat. Majetek odkoupil jako pobělohorský konfiskát Albrecht z Valdštejna.[2]
Roku 1625 pak zastával úřad nejvyššího číšníka, který byl v rámci rodu děděn.
Selské povstání a úmrtí
editovat.jpg)
Vinou špatné hospodářské situace v zemi během probíhající třicetileté války a vykořisťování poddaných z důvodu zadlužení Oty Vartenberka[3] došlo v říjnu 1625 k povstání. Poté, co nechal opakovaně uvěznit a soudit nespokojené poddané, nabrala vzpoura násilný ráz. Dav markvartickou tvrz oblehl a posléze došlo k prolomení brány. Ota Jindřich byl i s manželkou a dětmi zajati a, patrně ještě na markvartické tvrzi, 28. nebo 29. října zabiti rozzuřeným davem.[4]
Po smrti
editovatPoslední člen rodu, bratr Jan Jiří, pak zemřel v Sasku někdy po roce 1630. Údajně na hostině, když prý naráz vypil ohromný pohár vína na opětné slavné pozdvižení české koruny, načež skonal.[zdroj?] Jeho smrtí vymírá celý vartenberský rod. Po Otově smrti se nejvyšším číšníkem stal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a úřad přešel dědičně rodu Slavatů.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Waldstein 12, genealogy.euweb.cz
- ↑ BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Část 2. Praha: V kommissi u F. Řivnáce, 1883. Dostupné online. S. 844.
- ↑ Zánik rodu Vartenberků - Markvartice u Děčína - příroda, lidová architektura, historie, turistika, cykloturistika. markvartice-unas.cz [online]. [cit. 2022-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Mistorie Mimoňska. Vartenberkové (1350 - 1489 + 1511 - 1516). www.historiemimone.cz [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online.
Literatura
editovat- MÜLLER, Karel. Lázně Sedmihorské na Hrubé Skále a okolí: průvodce pro hosty sedmihorské a cestující. V Praze: M. Knapp, 1882. s. 97. Dostupné online
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. V Praze: J. Otto. s. 439. Dostupné online
