Organické sloučeniny polonia

sloučeniny obsahující vazbu polonium-uhlík

Organické sloučeniny polonia jsou sloučeniny obsahující vazby mezi atomy uhlíku a polonia.

Polonium je silně radioaktivní (nejpoužívanější izotop, 210Po, má poločas přeměny kolem 138 dnů, a sloučeniny polonia tak nejsou dobře prozkoumané a v důsledku jejich rozpadu a emise částic alfa většina údajů o nich pochází ze zkoumání jejich stopových množství. Je známo, že vazby C–Po jsou ještě slabší než C–Te a C–Se, příslušné sloučeniny se postupně rozkládají a uvolňují elementární chalkogeny.[1]

Identifikace těchto sloučenin se většinou provádí pomocí chromatografie, protože běžné chemické postupy nejsou účinné. Jejich příprava se často provádí přeměnou betaorganických sloučenin bismutu obsahujících 210Bi. Příprava některých sloučenin nebyla úspěšně ověřena.[1][2]

Poměrně dobře jsou popsány dialkyl- a diarylpolonidy (R2Po) a triarylpoloničité (Ar3PoX) a diarylpolončité halogenidy (Ar2PoX2).[1][2] Polonium také vytváří rozpustné sloučeniny s některými chelatačními činidly, například butan-2,3-diolem a thiomočovinou.[1]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organopolonium chemistry na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Ralph A. Zingaro. Encyclopedia of Inorganic and Bioinorganic Chemistry. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2011. DOI 10.1002/9781119951438.eibc0182. Kapitola Polonium: Organometallic Chemistry. 
  2. a b A. N. Murin; V. D. Nefedov; V. M. Zaitsev; S. A. Grachev. Production of organopolonium compounds by using chemical alterations taking place during the β-decay of RaE. Dokl. Akad. Nauk SSSR. 1960, s. 123–125. Dostupné online.