Přeměna beta minus

Přeměna beta minus (β) je druh radioaktivní přeměny, při které neutronatomovém jádru vyzáří elektron a elektronové antineutrino, přičemž se změní na proton. Protonové číslo nuklidu se tak zvýší o 1 a nukleonové číslo se nezmění.

Příklady

editovat

Nejjednodušším příkladem beta minus přeměny je přeměna tritia na helium-3, která probíhá s poločasem 12,32 roku:

 3
1
 H →  3
2
 He +  0
−1
 e,

dalším příkladem je draslík-42 vytvářející vápník-42:

 42
19
 K →  42
20
 Ca +  0
−1
 e.

Zde je poločas přeměny asi 12,321 h.[1]

Účast elektronu (pozitronu) při jaderných přeměnách poukazuje na skutečnost, že nukleony nejsou fundamentální částice. Při přeměně beta minus se totiž uvnitř jádra mění neutron takto:

 

Podmínka přeměny:

m (  > m( )

Obecně k této přeměně dochází nejčastěji u nuklidů, které jsou těžší než stabilní izotop(y) prvku, u prvků bez stabilních izotopů se takto přeměňují těžší izotopy (může to však být i ten nejstabilnější).

Reference

editovat
  1. Nudat 2. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online.