Operace Jo'av

bitva první arabsko-izraelské války, skončila vítězstvím Izraele

Operace Jo'av (hebrejsky: מבצע יואב, Mivca Jo'av) byla izraelská vojenská operace provedená ve dnech 15.22. října 1948Negevské poušti během izraelské války za nezávislost. Jejím cílem bylo vrazit klín mezi egyptské síly nacházející se podél pobřeží a na silnici spojující města Beerševa-Hebron-Jeruzalém a nakonec tak dobýt celý Negev.

Izraelští vojáci dobývají Beerševu

Egyptský klín oddělující Negev od zbytku Izraele byl pro izraelskou armádu velkým problémem. O jeho zničení se pokoušela během Operace An-Far, Operace Mavet la-poleš i logistické Operace GJS.[1] Od srpna do října 1948 pak Izraelci zásobování odříznutého jihu řešili v rámci Operace Avak leteckým mostem.[2] Operace Jo'av představovala konečný úspěch Izraelců a likvidaci této bariéry dělící území židovského státu.

Celou operaci řídil velitel jižní fronty Jigal Alon a její název byl zvolen na počest Jicchaka Dubnova, jemuž jeho kolegové z úderných jednotek Palmach přezdívali Jo'av. Dubnov, který byl vyšším důstojníkem Palmach, měl za úkol plánování a obranu kibucu Jad Mordechaj v Negevské poušti a zahynul při leteckém náletu na kibuc krátce poté, co egyptská armáda zahájila ofenzivu na jižní izraelské frontě.

Do operace se zapojily tři izraelské brigády: Negevská, Giv'ati a Jiftach, a obrněný prapor 8. obrněné brigády, největší dělostřelecké formace, kterou tehdy měly Izraelské obranné síly k dispozici. Dne 18. října se k nim připojila brigáda Oded.

Ve večerních hodinách 15. října bombardovalo izraelské letectvo města Gaza, Madždal (dnešní Aškelon), Beerševa a Bejt Chanún. Prapor brigády Jiftach podminoval železniční trať mezi Al-Arišem a Rafou a řadu silnic v oblasti Gazy. Dva prapory brigády Giv'ati se vydaly do oblasti jihovýchodně od vesnice Irak al-Manšija, a tak odřízly silnici od vesnice al-Faludža a Bajt Džibrinu. Bajt Džibrin byl dobyt 52. praporem brigády Giv'ati a 6. brigádou dne 23. října.[3] Postup na Bajt Džibrin od severu a paralelně probíhající ofenzíva Izraele jihozápadně od Jeruzaléma, se nazývá Operace ha-Har.

V časných ranních hodinách 21. října zaútočila Negevská a 8. obrněná brigáda na město Beerševa a oblehly jej od západu. Během útoku se k nim připojila další vojska ze severu. Egyptští vojáci se nakonec vzdali, přesto, že ve městě měli vůči Izraelcům převahu 500:60. Stalo se tak po ostřelování egyptských pozic protitankovými zbraněmi, které byly do města propašovány v 8.00. Dobytí Beerševy vešlo ve známost jako Operace Moše, jež byla pojmenována po Moše Albertovi, který padl při obraně obleženého Bejt Ešelu.[4]

Dne 22. října vstoupilo v 15.00 v platnost příměří, přesto však pokračovaly vojenské akce, které této operaci bezprostředně následovaly, či s ní souvisely.[5]

Poté, co Egypťané ustoupili jižně od Ašdodu (28. října) a al-Madždalu (6. listopadu) a stáhli se do Pásma Gazy, obsadila pás pobřeží jižně od kibucu Jad Mordechaj izraelská vojska.[5] Dne 9. listopadu byla pevnost Suedan držená iráckými vojáky dobyta a přejmenována na pevnost Jo'av, na počest této operace.[5]

Pracovník Organizace spojených národů z projektu pro uprchlíky oznámil, že v důsledku operace Jo'av došlo k nárůstu populace uprchlíků v Pásmu Gazy ze 100 tisíc na 230 tisíc.[6]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operation Yoav na anglické Wikipedii.

  1. HERZOG, Chaim. Arab-Israeli Wars. New York: Vintage Books/Random House, 1984. Dostupné online. ISBN 0-394-71746-5. S. 76–88. (anglicky) 
  2. מבצע אבק [online]. palmach.org.il [cit. 2011-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) [nedostupný zdroj]
  3. Battle Sites in the Land of Israel. Izrael: Carta Jerusalem, 2003. ISBN 965-220-494-3. S. 33. (hebrejsky) Dále jen: Battle Sites in the Land of Israel. 
  4. Battle Sites in the Land of Israel. s. 29–30
  5. a b c Israeli History: War of Independence [online]. Israeli Weapons [cit. 2007-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MORRIS, Benny. The birth of the Palestinian refugee problem, 1947-1949. Cambridge: Cambridge University Press, 1987. Dostupné online. ISBN 0-521-33028-9. S. 224. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat