Wikipedie

Olga Máté

maďarská fotografka

Olga Máté (roz. Olga Mauthner; 1. ledna 1878 – 5. dubna 1961) byla jedna z prvních maďarských fotografek, která se nejvíce proslavila svými portréty. Byla známá svými světelnými technikami, používala osvětlené pozadí k vylepšení svých portrétů a kompozic zátiší. V roce 1912 získala zlatou medaili ve Stuttgartu na mezinárodní fotografické výstavě. Snad nejznámějšími snímky jsou portréty spisovatele Mihály Babitse a feministky Margit Kaffkové. Byla také ranou sufragistkou v Maďarsku a během maďarského bílého teroru pomáhala několika intelektuálům při jejich útěku.

Olga Máté
Rodné jménoMautner Olga
Narození1. ledna 1878
Szigetvár
Úmrtí5. dubna 1961 (ve věku 83 let)
Budapešť
Místo pohřbeníHřbitov Farkasréti
Povolánífotografka a umělecká fotografka
Manžel(ka)Béla Zalai
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Olga Mauthner se narodila 1. ledna 1878 v Szigetváru za Rakouska-Uherska Hanně (rozené Spiegel) a Lőrincovi Mauthnerovým. V rodině byly dvě dcery a čtyři synové a změnili si jméno z německého pravopisu na maďarskou formu, Máté. Lőrinc Mauthner se původně živil jako obchodník, jeho žena se věnovala krejčovství, ale když se rodina přestěhovala do Budapešti, otec se živnosti vzdal a otevřel si šicí továrnu. Pro ženy bylo málo obchodních příležitostí, ale Máté studovala v Budapešti, aby se stala fotografkou.[1]

Kariéra

editovat
 
Portrét Olgy Máté od Rudolfa Dührkoopa, 1908
 
Portrét Olgy Máté od Rudolfa Dührkoopa, 1908

V roce 1899 si Máté otevřela ateliér v centrální obchodní čtvrti Budapešti na adrese Fő utca č. 21 (Hlavní ulice). Po několika letech práce na získání dostatečného kapitálu v roce 1908 odešla Máté do Německa studovat[1] do Hamburku[2] k Rudolfu Dührkoopovi a Nicolovi Perscheidovi[1], který v té době pobýval v Berlíně.[2] v Německu studovala nejméně dva roky a v roce 1910 se začala účastnit výstav. Její fotografie ukázaly vliv Dührkoopa, protože místo formálního prostředí vypadaly její předměty přirozeněji a byly umístěny na osvětleném pozadí, aby se oko zaměřilo na tmavší hlavní subjekt díla.[1] Následující rok vystavovala v Londýně na London Salon of Photography.[3]

Máté se vrátila do Budapešti a začala pracovat na různých tématech, včetně reklamy, aktů, městské krajiny, ale její zdaleka nejznámější práce byly portréty.[1] V roce 1911 začala přispívat do časopisu A Fény (Světlo). V publikaci tohoto roku byla asi polovina zaslaných fotografií od čtyř maďarských fotografů, včetně Máté, Erzsi Gaiduschek, József Pécsi(hu) a Frigyes Widder.[4] V roce 1912 si otevřela ateliér na Veres Pálné utca č. 12 (ulice v Budapešti pojmenovaná po pedagožce a feministce Pálné Veresové) a bydlela v bytě nad ateliérem, který se nacházel v šestém patře budovy.[1] Na podzim téhož roku[5] si Máté vzala filozofa a akademika Bélu Zalaie(hu), vdovce se dvěma dětmi.[1] Jejich domov se stal místem setkávání intelektuálů, kde se scházeli a diskutovali.[3]

V okruhu jejích přátel byli vždy umělci, jako byl Lajos Kozma (architect)(hu), Noémi Ferenczy a Imre Kner(hu) a jeho rodina. Po jejím sňatku se Zalaiem se rozšířil o „ Nedělní kruh “, maďarské inteligence, jako Béla Balázs, Paul Dienes, János Fogarasi, Arnold Hauser,[1] Gyula Juhász, Dezső Kosztolányi,[6] György Lukács, Karl Mannheim a další. Nafotila portréty mnoha lidí ze svého okruhu i osobností společnosti. Mezi její nejznámější díla patřily portréty Mihály Babitse a Margit Kaffky.[1] Máté pokračovala ve vystavování, objevila se na Mezinárodní výstavě fotografů ve Stuttgartu, kde získala zlatou medaili s Józsefem Pécsim v roce 1912.[3] V roce 1913 byla pozvána Rosikou Schwimmerovou, aby fotografovala na sedmé konferenci Mezinárodní aliance pro volební právo žen.[1] Nejen že fotografovala, ale byla podporovatelkou a organizátorkou maďarského feministického hnutí.[7]

Máté vystavovala v roce 1914 ve Společnosti profesionálních fotografů a později téhož roku ve státě New York,[3] Zalai byl povolán sloužit v první světové válce.[1] V prosinci 1914 byl zajat a 2. února 1915 zemřel na tyfus v zajateckém táboře v Omsku na Sibiři.[8] Máté se snažila vychovávat své dvě děti, ale starala se o ně a hluboce prožívala pozdější smrt jeho dcery.[9] Na konci války, s rozpadem Rakouska-Uherska, se země potýkala s úpadkem.[10] Redakce časopisu A Fény, ve kterém Máté publikovala od roku 1911, byla uzavřena.[4] Poté, co byla Maďarská sovětská republika poražena, Béla Kun nařídil Györgymu Lukácsovi, aby zůstal s Ottó Korvinem, když byl zbytek vedení evakuován do Rakouska. Posláním Lukácse a Korvina bylo tajně reorganizovat komunistické hnutí, ale mise byla nemožná. Lukács byl nucen se skrývat, aby se vyhnul komunistické čistce a Máté ho ukryla ve svém domě. Poté, co byl Korvin zajat, Lukács uprchl do Rakouska.[11][12] Máté také pomohla Jenőovi Hamburgerovi uprchnout spolu s dalšími. Tyto akce vyústily v její odsouzení soudy.[13]

Během dvacátých a třicátých let se její kompozice transformovaly, přesunuly se ze studia do venkovního prostředí se sépiovými tóny, které nahradily ostré černobílé kontrasty jejích dřívějších děl. Subjekty se také změnily z elitních tříd na dělnické třídy.[1] V roce 1922 vystavovala pro Uměleckoprůmyslové muzeum a poté v roce 1934 sdílela ateliér se svým studentem Ferencem Haárem.[3] Když se Haár v roce 1937 přestěhoval do Paříže,[14] Máté obchod zavřela a následující rok odešla pracovat do ateliéru Mariana Reismanna.[3]

Ačkoli byla jedna z prvních profesionálních fotografek v Maďarsku, Máté zemřela zapomenuta.[1] Zemřela 5. dubna 1961 v Budapešti v Maďarsku a byla pohřbena na hřbitově Farkasréti v Budapešti.[7]

Dědictví

editovat

V roce 2006[15] Csilla E. Csorba, ředitelka Petofiho muzea literatury,[16] vydala knihu Máté Olga fotóművész (Fotografka Olga Máté) s Helikon Publishing v Budapešti, aby znovu zachytila historii přínosu Máté fotografii.[15] Maďarské muzeum fotografie(hu) hostila výstavu autorčiny práce v roce 2007.[17] V roce 2009 podnikla Csorba výstavu prací maďarských fotografek na turné po New Yorku a Washingtonu, DC. Bylo to poprvé, co bylo několik děl umělců vidět ve Spojených státech. Autorky Zátiší s vejci a houbami (1920) bylo oceněno za to, že komunikovalo krásu s předměty každodenní potřeby.[16]

Galerie

editovat
  •  
    Melanie Klein
  •  
    Rosika Schwimmer, 1910

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olga Máté na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Csorba 1997.
  2. ↑ a b Warren 2005, s. 592.
  3. ↑ a b c d e f Csorba 2013.
  4. ↑ a b Baki 2011, s. 40.
  5. ↑ Budapesti Hírlap 1912, s. 10.
  6. ↑ Szegedy-Maszák 2010, s. 4.
  7. ↑ a b National Heritage Institute 2004.
  8. ↑ Fővárosi Közlöny 1915, s. 9.
  9. ↑ Szarka 2007, s. 46.
  10. ↑ Buranbaeva a Mladineo 2011, s. 13.
  11. ↑ Congdon 2014.
  12. ↑ Szapor 2005, s. 174.
  13. ↑ Kenyeres 1990.
  14. ↑ Kincses 2014.
  15. ↑ a b Szarka 2007, s. 47.
  16. ↑ a b National Museum of Women in the Arts 2009.
  17. ↑ Maďarské muzeum fotografie 2007.

Literatura

editovat
  • BAKI, Péter. A fotográfia és a magyar sajtó kapcsolata 1945-ig [PhD]. Budapešť, Maďarsko: Eötvös Loránd Tudományegyetem, 2011. Dostupné online. (maďarsky) 
  • BURANBAEVA, Oksana; MLADINEO, Vanja. Culture and Customs of Hungary. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-313-38370-0. 
  • CONGDON, Lee. Exile and Social Thought: Hungarian Intellectuals in Germany and Austria, 1919-1933. Princeton, New Jersey: Princeton University Press, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-5290-1. 
  • CSORBA, Csilla E. A kísérletezéstől az önmegvalósításig – Magyar női fotográfusok a századfordulón. Fotóművészet. Budapešť, Maďarsko: Magyar Fotográfiai Szaksajtó Alapítvány, 1997. Dostupné online [cit. 1 May 2016]. ISSN 1418-1606. (maďarsky) 
  • CSORBA, Csilla E. Máté Olga [online]. Budapešť, Maďarsko: Nemzeti Kulturális Alap, 2013 [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2013. (maďarsky) 
  • KENYERES, Ágnes. Máté Olga [online]. Budapešť, Maďarsko: Országos Széchényi Könyvtár, 1990 [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. (maďarsky) 
  • KINCSES, Károly. Haár Ferenc [online]. Budapešť, Maďarsko: Nemzeti Kulturális Alap, 2014 [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2014. (maďarsky) 
  • SZAPOR, Judith. The Hungarian Pocahontas: The Life and Times of Laura Polanyi Stricker, 1882–1959. New York City: East European Monographs, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-88033-562-1. 
  • SZARKA, Klára. E. Csorba Csilla: Máté Olga fotóművész. Szépirodalmi Figyelő. Budapešť, Maďarsko: Szépirodalmi Figyelő Alapítvány, 2007, s. 45–47. Dostupné online [cit. 2 May 2016]. ISSN 1585-3829. (maďarsky) 
  • SZEGEDY-MASZÁK, Mihály. Dezső Kosztolányi (1885–1936). The Hungarian Quarterly. Society of the Hungarian Quarterly, Winter 2010, s. 43–55. Dostupné online [cit. 2 May 2016]. ISSN 0028-5390. 
  • WARREN, Lynne. Encyclopedia of Twentieth-Century Photography. New York: Taylor & Francis, 15 November 2005. (A-F; sv. 1). Dostupné online. ISBN 978-1-135-20543-0. 
  • Máté Olga (Zalai Béláné; Mauthner Olga) [online]. Budapešť, Maďarsko: Nemzeti Örökség Intézete, 2004 [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. (maďarsky) 
  • Házasság. adtplus.arcanum.hu. Budapešť, Maďarsko: Budapesti Hírlap, 5 September 1912. Dostupné online [cit. 30 January 2016]. (maďarsky) 
  • Hírek. adtplus.arcanum.hu. Budapešť, Maďarsko: Fővárosi Közlöny, 9 July 1915. Dostupné online [cit. 30 January 2016]. (maďarsky) 
  • Picturing Progress: Hungarian Women Photographers 1900–1945 [online]. Washington, D.C.: National Museum of Women in the Arts, 13. 3. 2009 [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. 
  • Máté Olga (1878–1961) életmű-kiállítás [online]. Budapešť, Maďarsko: Nemzeti Kulturális Alap, 26 January 2007 [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (maďarsky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_Máté&oldid=24220082“