Olga Borová-Strejčková-Valoušková
Olga Borová-Strejčková-Valoušková[1] v matrice Valloušková (28. března 1886 Jičín[2] – 3. června 1975 Praha) byla česká hudební pedagožka a operní pěvkyně.
| Olga Borová-Strejšková-Valoušková | |
|---|---|
| Rodné jméno | Olga Valloušková |
| Narození | 28. března 1886 Jičín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 3. června 1975 (ve věku 89 let) Praha  Československo |
| Povolání | pedagožka |
| Národnost | česká |
| Manžel(ka) | Jan Bor-Strejček |
| Děti | Vladimír Bor, Jan Strejček |
| Rodiče | Antonín Valloušek, Johana Valloušková-Radoňová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatJejí rodiče byli Antonin Valloušek, úředník na panství v Jičíněvsi a Johana Valloušková-Radoňová. Měla tři sourozence: Lauru Wallouškovou (30. 7. 1882), Bruno Vallouška a Arnolda Vallouška (27. 7. 1889). Provdala se 14. 9. 1912 v Drahorazi, za Jana Strejčka (pseudonym Bor). Měli spolu syny Vladimíra Bora (1915–2007) filmového a hudebního kritika a Jana Strejčka (1920–2004) režiséra.
Olga získala hudební vzdělání na Hudební škole u F. Spilky a O. Minera, u E. F. Buriana a L.V. Čelanského. V letech 1906–1913 zpívala v Národním divadle, kde později jen hostovala. K jejím nejlepším rolím zde patřily Gluckův Orfeus (Orfeus a Eurydika,1906) a Klytaimnestra v Straussově Elektře (1910); z českého repertoáru Radmila (Libuše), Panna Róza (Tajemství) a Veruna (V studni);[3] naposledy ztvárnila Germainu při premiéře Jeremiášova Starého krále (1919).[4]
Roku 1913 se v Berlíně a Mnichově zdokonalovala v technice zpěvu, v sezóně 1923–1924 hostovala v opeře v Lublani, kde spolupracovala s dirigentem Lovro von Matačičem. Od roku 1924 se věnovala koncertní činnosti, kdy ji doprovázel Jaroslav Jeremiáš a později Vladimír Polívka. Byla skvělou altistkou a jedinečnou interpretkou balad (Ostrčilovo Osiřelo dítě, Novákova Balada horská, Jeremiášovo Matčino srdce).[4]
Od roku 1922 vyučovala téměř půl století soukromě zpěv, její nejslavnější žačkou byla Marta Krásová. V Praze XII bydlela na adrese Korunní 133.
Dílo
editovatUkázka
editovatAj, zlý to čas Archivováno 15. 11. 2022 na Wayback Machine. – V. Blodek: V studni[3]
Gramofonové desky
editovat- Jak možno věřit: z opery „Prodaná nevěsta“ – Bedřich Smetana — Do vlasti naší zpět se vrátíme: z opery "Troubadour" – Giuseppe Verdi; zpěv Otakar Mařák a Olga Borová-Valoušková. Monarch Record Gramophone [1908–1914]
- Miserere: z opery „Troubadour“ – Giuseppe Verdi — Do vlasti naší zpět se vrátíme: z opery "Troubadour" – Giuseppe Verdi; zpěv Otakar Mařák, Kamila Ungrová a Olga Borová-Valoušková. Gramophone Monarch Record [1910–1918]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Redakce Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1834. 587 s. S. 43.
- ↑ Čeština: Matrika narozených: Valloušková Olga 1886-03-28. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b Olga Borová-Valoušková. operasingers.sweb.cz [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-11.
- ↑ a b BOROVÁ-VALOUŠKOVÁ Olga 28.3.1886-3.6.1975 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Olga Borová-Strejčková-Valoušková
- Olga Borová-Valoušková ve Filmové databázi
