Olena Teliha

ukrajinská básnířka (1906-1942)

Olena Teliha (ukrajinsky Олена Теліга, rozená Šovhenová (21. července 1906 Iljinskoje21. února 1942 Kyjev) byla ukrajinská básnířka, literární kritička, organizátorka ukrajinského kulturního života, průkopnice ukrajinského feminizmu; příslušnice tzv. Pražské básnické školy.

Olena Teliha
Rodné jménoОлена Теліга, Olena Teliha
Narození21. července 1906
Iljinskoje
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí21. února 1942 (ve věku 35 let) nebo 22. února 1942 (ve věku 35 let)
Kyjev
Ukrajinská SSRUkrajinská SSR Ukrajinská SSR
Místo pohřbeníNárodní historicko-památková rezervace Babyj Jar
Lukjanivský hřbitov
Povoláníspisovatelka, básnířka, literární kritička, aktivistka za práva žen a publicistka
RodičeIvan Opanasovyč Šovheniv
Manžel(ka)Mychajlo Telìha
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Olena Teliha se narodila ve vesnici Iljinskoje nedaleko Moskvy v Rusku, kde její rodiče trávili letní prázdniny. Vesnic tohoto jména je v této oblasti několik a není přesně známo, která z nich je jejím rodištěm.[1] Její otec byl stavební inženýr, zatímco matka pocházela z rodiny ruského pravoslavného kněze. V roce 1918 se s rodinou přestěhovala do Kyjeva, když se její otec stal ministrem v nové vládě Ukrajinské lidové republiky. Po dobytí Kyjeva sovětskými vojsky byl však její otec nucen emigrovat do Československa. Rodina jej následovala v roce 1925. Rodina Šovhenů se usídlila v Poděbradech.

Olena, studentka kyjevského dívčího gymnázia, odmaturovala na Ukrajinském gymnáziu v Řevnicích a v tomtéž roce (1925) se přihlásila na Ukrajinský pedagogický institut. V roce 1929 se Olena Teliha se svým manželem Mykolou Telihou přestěhovala do Varšavy, kde spolupracovala s literární skupinou TANK (organizovanou Jurijem Lypou). V roce 1939 se v Krakově seznámila s básníkem Olehem Olžyčem a pod jeho vlivem vstoupila do OUN(M).

V říjnu roku 1941 Olena Teliha spolu s dalšími literáty – členy OUN – přijela do Němci okupovaného Kyjeva. Nedbaje varovných signálů, naznačujících blížící se represe, pokračovala v aktivním organizovaní kulturně-společenského života. Iniciovala založení Svazu ukrajinských spisovatelů, zařídila jídelnu pro své kolegy, spolupracovala s redakcí časopisu „Ukrajinské slovo“ a pustila se do vydávaní literárního týdeníku „Litavry“.

Zanedlouho básnířka byla zatčena gestapem a ve věku 35 let spolu se svým manželem a dalšími zhruba šesti sty ukrajinskými aktivisty popravená 22. února 1942 na známém kyjevském popravišti Babí Jar.

Pro básnickou tvorbu Oleny Telihy jsou příznačné motivy intimní a občanské lyriky a popisy emigrantského života. Kontrastní je dualizmus nostalgického stesku za vlasti a aktivního vztahu k životu, přecházejícího do výzev k boji a nepokoře vnějším okolnostem.

Vydáno posmrtně:

  • Duše na staří (1946)
  • Prapory ducha (1947)
  • Ohnivé hranice (1977)

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olena Teliha na anglické Wikipedii.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat