Oldřich Kothbauer

český voják a úředník

Oldřich Kothbauer (10. června 1905 Tišnov[1]28. srpna 1942 Waldheim) byl technický úředník Zbrojovky Brno, nositel Československého válečného kříže 1939In memoriam“.

Oldřich Kothbauer
Narození10. června 1905
Tišnov
Úmrtí28. srpna 1942 (ve věku 37 let)
Waldheim
Příčina úmrtízranění po mučení při výsleších na gestapu
BydlištěTišnov
Národnostčeská
Povolánítechnický úředník
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1939 (1945)
Čestné občanství města Tišnova (2018)
ChoťJosefa (1931)
Děti1
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se jako druhorozený syn Františka, notářského koncipienta v Tišnově, a Boženy, rozené Kolářové, dcery měšťana z Bystřice nad Pernštejnem.[1] Po roce první třídy v Předklášteří navštěvoval měšťanskou školu v Tišnově. V místním Sokole se věnoval běhu a cvičení na nářadí. V roce 1920 nastoupil do tříletého učení strojním zámečníkem u firmy Josefa Hejla v Tišnově a během učení docházel na všeobecnou živnostenskou pokračovací školu. Po vyučení pracoval v brněnské Zbrojovce. V roce 1926 se vrátil z vojenské prezenční služby u 305. dělostřeleckého pluku a započal večerní studia mistrovské školy strojnické na SPŠ v Brně, po jejímž absolvování nastoupil na místo technického úředníka u Akciové společnosti pro stavbu strojů a mostů v Adamově. Krátce působil jako řidič montážního vozu a montér u Vacuum Oil Company a vrátil se do Zbrojovky.

Byl sportovec, Slavii Brno reprezentoval jako vytrvalec.[2][3]

Dne 16. února 1931 se v Brně oženil (civilní sňatek) s Josefou Neumannovou (1908–1990), dcerou železničáře,[4] a nastěhoval se do domu jejich rodičů v Tišnově. V roce 1932 se jim narodil syn Oldřich,[2] v roce 1938 dcera Jitka (provdaná Hochmanová).[3]

Činnost v odboji

editovat

Byl zapojen od dubna 1939 do Obrany Národa ve skupině Zbrojovka Brno, navázal spojení s odbojovou legionářskou skupinou v Tišnově a stal se jejím členem i s manželkou a jejím bratrem Karlem Neumannem. Podílel se na ilegálním vyvážení zbraní ze Zbrojovky a jejich skladů. Jeho zásluhou bylo v Tišnově, zejména na zahradě jejich domu, uschováno šest kulometů, šest vojenských pušek s patřičnými náboji, dvě bedničky granátů a různé bojové výbušniny. Již 24. srpna 1939 byl zatčen gestapem v souvislosti s výskytem protinacistických letáků v závodě. Byl vězněn ve věznici na Cejlu, později na Špilberku a ve věznici v Breslau. Po devíti měsících byl odeslán do věznice Moabit v Berlíně. Volksgerichtem („lidový soud“) v Berlíně byl odsouzen na tři roky káznice; prokázáno mu bylo pouze rozmnožování a rozšiřování letáků.[5] Přes nejtěžší způsob mučení, měl přeražené ruce a nohy, zlámaná žebra, projevil nejvyšší statečnost a mlčením zachránil své druhy. Následně byl převezen do věznice ve Waldheimu. Zemřel na následky mučení při výsleších 28. srpna 1942.[6]

Vyznamenání

editovat

V uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození republiky Československé z nepřátelského obsazení byl prezidentem republiky dne 15. prosince 1945 vyznamenám „In memoriam“ Československým válečným křížem 1939:

  • 1945 –   Československý válečný kříž 1939, číslo matriky 14.113
  • 28. října 2018 - společně s manželkou Josefou in memoriam uděleno Čestné občanství města Tišnov za protinacistickou činnost, manželka Josefa byla členkou Legionářsko-zbrojovácké odbojové skupiny Tišnov (schváleno na zasedání zastupitelstva dne 17. září 2018)

Dokumenty

editovat

Reference

editovat
  1. a b Matrika narozených, Tišnov, 1893-1907, snímek 147, Záznam o narození a křtu
  2. a b Encyklopedie města Brna: Oldřich Kothbauer
  3. a b Smutné výročí Oldřicha Kothbauera. Tišnovské noviny. 27. 8. 2017. Dostupné online. 
  4. Matrika oddaných, Brno (městská rada), 1931, snímek 23
  5. Rozsudek lidového soudu. Národní politika. 30. 5. 1940, s. 1. Dostupné online. 
  6. HORČICA, Ludvík. Oldřich Kothbauer a Legionářsko-Zbrojovácká odbojová skupinaTišnov. Tišnov: [s.n.], 2015. 

Externí odkazy

editovat
  • Smutné výročí Oldřicha Kothbauera. Tišnovské noviny. 27. 8. 2017. Dostupné online.