Obsluhoval jsem anglického krále (film)

český film z roku 2006

Obsluhoval jsem anglického krále je český film z roku 2006 natočený podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala režisérem Jiřím Menzelem. Film získal ocenění Český lev jako nejlepší film roku 2006. Film byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.[3]

Obsluhoval jsem anglického krále
Země původuČeskoČesko Česko
SlovenskoSlovensko Slovensko
NěmeckoNěmecko Německo
MaďarskoMaďarsko Maďarsko
Jazykčeština
Délka120 min
Žánryfilmové drama
komedie
PředlohaObsluhoval jsem anglického krále
NámětBohumil Hrabal
ScénářJiří Menzel
RežieJiří Menzel
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleOldřich Kaiser
Julia Jentsch
Ivan Barnev
Martin Huba
Marián Labuda
Milan Lasica
Josef Abrhám
Jiří Lábus
ProdukceRudolf Biermann
HudbaAleš Březina
KameraJaromír Šofr
StřihJiří Brožek
ZvukRadim Hladík
Výroba a distribuce
Premiéra21. prosince 2006
Produkční společnostiIN Film Praha
Bioscop
AQS
Central European Media Enterprises
Barrandov Studio
Universal Production Partners
Magic Box Slovakia
DistribuceBioscop
Rozpočet84 450 000 Kč[1]
Tržby81 869 175 Kč[2] 160 milionů Kč celosvětově
OceněníČeský lev za nejlepší film (2006)
Obsluhoval jsem anglického krále na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osoby a obsazení

editovat
Ivan Barnev Jan Dítě
Oldřich Kaiser starý Jan Dítě
Julia Jentsch Líza
Josef Abrhám hoteliér Brandejs
Jiří Lábus šéf hotelu U zlatého města Prahy
Martin Huba vrchní Skřivánek
Marián Labuda Walden
Milan Lasica profesor
Jaromír Dulava číšník Karel
Zuzana Fialová Marcela
István Szabó burzián
Petra Hřebíčková Jaruška
Pavel Nový generál
Rudolf Hrušínský mladší ředitel hotelu Tichota
Tonya Graves habešský císař
Petr Čtvrtníček burzián
Zdeněk Maryška esesák
Jiří Šesták číšník
Zdeněk Žák a Martin Zahálka milicionáři
Oldřich Vlach další burzián
Emília Vášáryová bordelmáma Rajská
Rudolf Jelínek burzián

Děj filmu

editovat

Začínající číšník Jan Dítě má komplexy kvůli výšce. Začíná u prodeje párků, pak se ale dostane do hotelu Zlatá Praha, později do hotelu Tichota, kde se schází v noci významní lidé s milenkami. Nakonec pracuje v hotelu Paříž, kde je mu vzorem vrchní Skřivánek, který zná obdivuhodně psychologii a sociologii hostů – říkal, že obsluhoval anglického krále. Janovi se poštěstí a jako záskok mohl obsluhovat habešského císaře, od kterého dostal habešský řád. Později si vzal Němku, která ukradla deportovaným Židům cenné poštovní známky. V závěru války však zemřela, když se snažila známky zachránit z hořící budovy bývalého hotelu Tichota.

Před únorem 1948 si koupil za utržené peníze za známky hotel. Penězi si i vytapetoval stěnu. Po únoru 1948 mu byl hotel sebrán a milionáři byli sváženi do komunistických vězení. On tam však odešel dobrovolně, protože chtěl být ve vyšší společnosti za každou cenu, v dobrém i ve zlém. V kriminále ale potká osoby, se kterými dříve spolupracoval a díky svým ambicím se k nim otočil zády, takže ho teď mezi sebe nepřijmou. Za 15 milionů korun dostal Dítě 15 let vězení natvrdo. Díky amnestii byl propuštěn po 14 letech a 9 měsících.

Nakonec se z něj stane cestář na samotě v liduprázdných Sudetech. Celý život se snažil přizpůsobit, dostat se do vyšší společnosti, proto i za okupace podlézal Němcům. Ale nikdy se mu to nepodařilo. Pochopí tak, že je zbytečné přizpůsobovat se světu. V závěru se smíří se svým životem.

Zajímavosti

editovat

Při natáčení filmu byl použit i zlatý jídelní servis, který dostal rakouský kníže Klemens von Metternich darem od města Paříže v době kdy zde působil jako vyslanec. Tento servis lze dnes zhlédnout na zámku Kynžvart.

Po obsazení Československa se z hotelu Tichota stala farma na chov lidí "čisté rasy". Takové farmy skutečně existovaly, zřizoval je vůdce SS Heinrich Himmler. Mimochodem - lékař z farmy jako Himmler vypadá.

Reference

editovat
  1. Archivovaná kopie. filmserver.cz [online]. [cit. 2013-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-10. 
  2. http://www.csfd.cz/film/221330-obsluhoval-jsem-anglickeho-krale/zajimavosti/
  3. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-17. 

Externí odkazy

editovat