Obrnice

obec v okrese Most v Ústeckém kraji
(přesměrováno z Obrnice (okres Most))

Obrnice (německy Obernitz) jsou obec, která se nachází v okrese Most v Ústeckém kraji u soutoku Bíliny se Srpinou v nadmořské výšce 213 m. Obec leží jen asi 3,5 km východně od města Mostu po silnici I/13. Obec je členem Mikroregionu Srpina. Žije zde přibližně 2 000[1] obyvatel.

Obrnice
Mírová ulice
Mírová ulice
Znak obce ObrniceVlajka obce Obrnice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecMost
Obec s rozšířenou působnostíMost
(správní obvod)
OkresMost
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 042 (2024)[1]
Rozloha7,46 km²[2]
Nadmořská výška213 m n. m.
PSČ435 21
Počet domů253 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduMírová 70
435 21 Obrnice
ouobrnice@volny.cz
StarostaStanislav Zaspal
Oficiální web: www.ouobrnice.cz
Obrnice na mapě
Obrnice
Obrnice
Další údaje
Kód obce567337
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V Obrnicích je železniční stanice, kde se k procházející železniční trati Louny–Most připojuje železniční trať z Čížkovic a trať z Žatce, která spojkou bez pravidelné osobní dopravy pokračuje do Odbočky České Zlatníky. Spojení s Mostem kromě vlaků zajišťují též autobusové linky MHD č. 10.

Původní název vesnice zněl nejspíše Oborná a byl odvozen od polohy v blízkosti obory. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Obernitz (1282), Obernicz (1341), Obrynice (1420), „drží v zápise vesnice Obrnici“ (1463), Woborniczy (1575), Obernitz (1787) a Obernitz (1833).[4]

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1282, kdy byly Obrnice darovány cisterciáckému klášteru v Oseku. Historie Obrnice pak byla s tímto klášterem úzce spjata. Klášter měl v okolí města vinice, na což dodnes ukazuje pomístní jméno Osecká Vinice na jihovýchodním svahu Keřového vrchu.

Obrnice jsou jako klášterní majetek jmenovány i v potvrzení privilegií oseckého kláštera Janem Lucemburským roku 1341. V roce 1420 císař Zikmund věnoval Obrnice Mikuláši Schönbritzovi za prokázané válečné služby. Od něj přešla ves na Jana z Vřesovic, který byl majitelem v roce 1454. V roce 1460 se Obrnice opět staly majetkem oseckého kláštera. V roce 1531 klášter zastavil Obrnice na dluhy Hanušovi Manvicovi z Patokryj. V letech 1620-1629 patřila ves rytíři Felixi Kaplířovi ze Sulevic. Poté byla opět majetkem kláštera a do panství patřily Obrnice až do konce feudalismu v roce 1848. Po roce 1850 se Obrnice staly osadou obce Střimice a v roce 1909 se osamostatnily.

 
Obrnické nádraží na přelomu 19. a 20. století

Obyvatelstvo se původně živilo v zemědělství. V 19. století probíhal rozvoj průmyslu a s ním související nárůst obyvatelstva. U Obrnic vznikaly cihelny, které zaměstnávaly velký počet přistěhovalých dělníků, často Čechů z vnitrozemí. V roce 1910 zde proto byla založena česká obecná škola. Vzniklo zde také velké železniční nádraží.

Za druhé světové války zde byly od roku 1940 zajatecké a pracovní tábory, ve kterých bydlelo velké množství cizinců, kteří pracovali ve zdejší cihelně, štěrkovně, na úpravě trati i v zemědělství.

Po druhé světové válce bylo původní německy mluvící obyvatelstvo vysídleno.

V roce 1960 byly v Českých Zlatníkách a Chanově zrušeny místní národní výbory a obě vsi se staly osadami Obrnic. Rovněž začala přestavba železniční spojky na trati Most-Bílina a s ní související regulace řeky Bíliny, aby nedocházelo k záplavám, které každoročně ohrožovaly obec. Stejně tak došlo k regulaci Srpiny.

V roce 1969 zahájily v Obrnicích provoz Severočeské keramické závody, nyní závod podniku KERAMOST, které zde těží a zpracovávají bentonit. Jednalo se o monopolní produkci v rámci tehdejšího Československa. Obrnice byly plánovány jako středisková obec, což se projevilo v rozsáhlé výstavbě. V roce 1972 byla dokončena nová budova základní školy a o rok později začala výstavba panelového sídliště, zejména pro pracovníky okolních závodů. S ním se postupně budovaly mateřská škola, jesle, obchodní středisko Zlatník, zdravotní středisko, kino a restaurace. Tato výstavba zásadně změnila ráz obce. Původní vesnická zástavba byla zčásti vybourána a nahrazena novými panelovými objekty. V roce 1977 vznikla v Obrnicích také obalovna na výrobu asfaltobetonové směsi pro povrch vozovek. Od roku 1996 má v obci sídlo společnost Eduard, která při výrobě plastikových modelů a doplňků zaměstnává více než sto zaměstnanců.[5][6]

Obrnice byly v roce 2018 obcí s největším podílem osob v exekuci v ČR (51,2 %).[7]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 1 005 obyvatel (z toho 497 mužů), z nichž bylo 418 Čechoslováků, 584 Němců a tři cizinci. Většina lidí se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také 23 evangelíků, 35 členů církve československé, jeden příslušník nezjišťovaných církví a 151 lidí bez vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 202 obyvatel: 634 Čechoslováků, 560 Němců, dva příslušníci jiné národnosti a šest cizinců. Počet lidí bez vyznání vzrostl na 193. Římských katolíků bylo 874, 52 stoupenců měly evangelické církve, 82 lidí se hlásilo k církvi československé a jeden k nezjišťovaným církvím.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Obrnice[10][11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 200 328 352 643 965 1 005 1 202 785 811 666 2 520 2 201 2 351 1 841
Domy 37 45 48 71 107 125 154 160 230 128 158 163 161 167
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Chanov a České Zlatníky.

Obecní symboly

editovat

Obrnice získaly právo užívat obecní znak a vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 41 ze dne 26. 11. 1999.[12]

Ve stříbrném štítě nad sníženým modrým ondřejským křížem modrý vinný hrozen se třemi zelenými listy.

Bílý list s modrým ondřejským křížem s rameny širokými jednu osminu šířky listu, jejichž osy vycházejí z poloviny žerďového a vlajícího okraje a z dolního rohu a cípu. Nad křížem modrý vinný hrozen se třemi zelenými listy. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Ondřejský kříž symbolizuje křižovatku železničních tratí, jejichž výstavba podnítila rozvoj obce. Vinný hrozen odkazuje na nejstaršího známého majitele obce cisterciácký klášter v Oseku, který měl v okolí vinice. Tři listy vinné révy symbolizují Obrnice a její dvě osady.

Seznam ulic

editovat
  • náměstí 5. května
  • Dukelská
  • K Vinici
  • Mírová
  • Nádražní
  • Nová výstavba
  • Rudé armády

Pamětihodnosti

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Obrnice, Obernitz, s. 248. 
  5. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 44564325, EDUARD - MODEL ACCESSORIES, spol. s r.o., datum přístupu 2017-08-14
  6. Výroční zpráva EDUARD - MODEL ACCESSORIES, spol. s r.o. za rok 2015
  7. Kde žije nejvíc Čechů v dluhové pasti? Podívejte se na novou mapu exekucí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-02-13 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 219. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 225. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 408, 409. 
  11. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 311. 
  12. Obecní znak a vlajka
  13. Článek Mosteckého deníku. mostecky.denik.cz [online]. [cit. 2009-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-22. 

Externí odkazy

editovat