Obléhání Srebrenice
Obléhání Srebrenice (srbochorvatsky Opsada Srebrenice , Опсада Сребреницe) bylo tříleté obléhání města Srebrenica ve východní Bosně a Hercegovině, které trvalo od dubna 1992 do července 1995 během bosenské války. Město, na které původně zaútočila Jugoslávská lidová armáda (JNA) a Srbská dobrovolnická garda (SDG), bylo v květnu 1992 obklíčeno Armádou Republiky srbské (VRS), čímž začalo brutální obléhání, které travalo po většinu války v Bosně. V červnu 1995 velitel armády Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) v enklávě Naser Orić Srebrenici opustil a uprchl do města Tuzla. Následně byl nahrazen zástupcem, majorem Ramizem Bećirovićem.
| Obléhání Srebrenice | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Válka v Bosně a Hercegovině | |||
 Pohled na Srebrenici | |||
| Trvání | 9. května 1992 – 11. července 1995 | ||
| Místo | Bosna a Hercegovina | ||
| Souřadnice | 44°6′ s. š., 19°18′ v. d. | ||
| Výsledek | Rozhodující srbské vítězství | ||
| Změny území | Republika Srpska zabrala enklávu Srebrenica | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Celkem: 9 377 úmrtí souvisejících s válkou v obci Srebrenica (1992–1995)[1] | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
V červenci 1995 Srebrenica podlehla spojeným silám Republiky srbské a četným polovojenským formacím, které zahrnovaly stovky řeckých a ruských dobrovolníků během operace Krivaja '95 (srbochorvatsky: Operacija Krivaja '95, Операција Криваја). Následný masakr mužské populace města vedl ke smrti více než 8 000 bosenských mužů a chlapců a je považován za největší masovou vraždu v Evropě od konce druhé světové války. Mezinárodní trestní soudy to považovaly za zločin genocidy. V důsledku toho byl generál VRS Radislav Krstić shledán vinným Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) z vraždy, pronásledování a napomáhání ke genocidě, zatímco generál VRS Zdravko Tolimir byl rovněž odsouzen za genocidu. Oba muži byli odsouzeni na doživotí. Jedna z obžalob proti Ratko Mladićovi, veliteli VRS během války, je za masakr ve Srebrenici. Velitel bosenských sil v enklávě Naser Orić byl shledán vinným z toho, že nezabránil špatnému zacházení s vězni VRS drženými ve Srebrenici mezi zářím 1992 a březnem 1993. Jeho odsouzení však bylo v roce 2008 zrušeno.
Obsazení Srebrenice
editovat
Dne 6. července 1995 v časných ranních hodinách začali město ostřelovat příslušníci Vojsk Republiky Srbské, jejichž část byla rekrutována z okolních vesnic, kde předtím docházelo k masakrům Srbů. [2] Město Srebrenicu chránilo 600 nizozemských vojáků UNPROFOR a vojáci 28. divize bosensko-muslimské armády, kteří následně podnikli protiútok.[zdroj?] 8. července bylo město ostřelovánu znovu, přičemž bylo zasaženo i předsunuté stanoviště nizozemských UNPROFOR, kteří se kvůli nedostatečné výzbroji museli vzdát a po delším vyjednávání jim Srbové povolili odjet do Srebrenice. Cestou tam se však nizozemští vojáci při snaze projet silniční zátaras dostali do konfliktu s bosenskými obránci, kteří po jejich transportéru hodili granát. Výsledkem byla smrt vojína Raviva van Renssena.[3]
Následující den pokračovalo srbské ostřelování a z města uprchly tisíce civilistů. Srbové obsadili další pozorovací stanoviště sil OSN a vzali jako rukojmí asi 30 nizozemských vojáků. 10. a 11. července mělo dojít k leteckým útokům na Srby, ale nakonec k tomu nedošlo i kvůli tomu, že Srbové hrozili, že v případě útoku zabijí nizozemská rukojmí.[3] V tomtéž období se 28. divize bosensko-muslimské armády, která v bojích utrpěla ztrátu asi 2 tisíc mužů, začala postupně stahovat,[zdroj?] i když byla početně silnější, než útočící srbské jednotky.[zdroj?] Její vojska odcházela směrem ke Snagovu a zbylí vojáci museli složit zbraně, přičemž byli zajati srbskými silami. 12. července 1995 začaly autobusy odvážet zbývající ženy a děti na muslimská území, muži však zůstali izolováni. Celkem Srebrenicu opustilo dle Světové zdravotnické federace 35 632 lidí.
Mezinárodní reakce
editovatRada Severoatlantické aliance schválila použití síly k ochraně poslední muslimské enklávy ve východní Bosně – Goražde.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Research and Documentation Center, "Human Losses in Bosnia-Herzegovina 1991-1995 Part I, pp. 173–174. [online]. Dostupné online.
- ↑ Kauza Radovan Karadžić. www.outsidermedia.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-28.
- ↑ a b Archivovaná kopie. smolen.webz.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-22.
