Nymfy

vodní, lesní a horské bohyně či polobohyně v řecké a římské mytologii
(přesměrováno z Nymfa)

Nymfy (latinsky Nymphae) jsou v řecké mytologii vodní, lesní a horské bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti podobné našim pohádkovým vílám nebo rusalkám.

nymfy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obraz Moon Nympha od Luise Ricarda Falera
Die Meerfrau od Hermanna Hendricha
Tento článek je o bytostech z řecké a římské mytologie. Další významy jsou uvedeny na stránkách Nymfa (biologie) a Hypersexualita.

Všechny jsou krásné, jejich posláním je zpěv, tanec, zábava. Vyskytují se obvykle ve společnosti jiných přírodních tvorů, jako jsou Siléni, Satyrové, Panové nebo i ve společnosti bohů, často to je Apollón, Dionýsos nebo Hermés či Artemis.

Jsou obvykle panny, mnohé však měly potomky s bohy nebo lidmi. Dokonce nebyly všechny nesmrtelné. Jsou přívětivé k lidem, jenom pohlední mladí muži mohli přijít k nehodě nebo dokonce k záhubě. Příkladem za mnohé je Hylás na výpravě Argonautů, Narkissos, Hermafrodítos.

Řekové i Římané přinášeli nymfám oběti, budovali jim oltáře i svatyně, a to v přírodě i ve městech. Někdy jim byly zasvěcovány také jeskyně. Byly jim prokazovány pocty.

Nymfy jsou nejpočetnější skupina polobohyň nebo nižších bohyň přírodních. Dělí se do skupin podle toho, kde žijí:

V širším smyslu se k nymfám řadily také mořské nymfy:

Odraz v umění

editovat

Umělci všech dob je zobrazovali jako krásné mladé a veselé dívky, obvykle při tanci, prostovlasé a v lehkých řízách. Zobrazovány byly s oblibou na vázových malbách, reliéfech, sochány do kamene. Časté jsou mozaikové výzdoby lázní či fontán. Mořské nymfy byly vítaným námětem výzdoby vývěsních štítů přístavních hospod nebo také zdobily přídě plavidel. Obvykle jsou vymalovány ve skupinkách, doplňujících různé bájné výjevy.

Literatura

editovat
  • BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717, [2] s. Členská knižnice nakl. Svoboda.
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí: encyklopedie. 7., upr. vyd., V nakl. Deus 1. Praha: Deus, 2013. 454 s. ISBN 978-80-87408-26-1.
  • GRAVES, Robert. Řecké mýty. Praha: Levné knihy KMa, 2004. 738 s. ISBN 80-7309-153-4.
  • GHOUTZAGER, Guus. Encyklopedie řecké mytologie. Překlad Hana Válková. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2003. 269 s. ISBN 80-7234-287-8.
  • LÖWE, Gerhard a STOLL, Heinrich Alexander. ABC antiky: [2 457 hesel: mytologie, dějiny, umění]. Překlad Dalibor Plichta. 3., přeprac. vyd. Praha: Ivo Železný, 2005. 467 s. Malá moderní encyklopedie; sv. 6. ISBN 80-237-3938-7.

Externí odkazy

editovat