Nipkowův kotouč je mechanické zařízení, které umožnilo přenos obrazu na dálku tím, že obsah obrazu převedlo řádkováním na jeden světelný a elektrický průběh. Vynalezl jej roku 1884 německý technik Paul Nipkow a na jeho základě předvedl skotský inženýr John Logie Baird roku 1925 první televizní přenos.

Schéma Nipkowova kotouče. Výseč nahoře představuje obrazové pole.

Neprůhledný kotouč, který se rychle otáčí, má po obvodě malé otvory, rozložené po spirále. Počet otvorů odpovídá počtu řádků, rozdíl mezi vzdáleností prvního a posledního otvoru od středu určuje výšku skenovaného obrazu a vzdálenost sousedních otvorů, měřená po kružnici, určuje šířku obrazu. V každém okamžiku je nad obrazem právě jeden z otvorů, takže celý obraz se během jedné otáčky kotouče sejme jedním fotocitlivým čidlem jako časový průběh jasu. Pokud se tento elektrický signál přenese do přijímače, může se jím modulovat zdroj světla a druhý Nipkowův kotouč, který se otáčí synchronně s vysílacím, vytvoří obraz odpovídající originálu.

Význam

editovat

Starší pokusy o přenos obrazu potřebovaly pro každý bod obrazu jeden fotocitlivý snímač a jeden modulovaný zdroj světla na přijímací straně. Nipkowův vynález ukázal cestu, jak obsah obrazu převést řádkováním na jediný signál. Mechanické provedení mělo ovšem dvě vážné nevýhody: kotouč musel být mnohem větší než snímaný obraz a celé zařízení mělo mizivou světelnost, danou velikostí otvorů v kotouči. Typický kotouč mechanického televizoru o průměru 30 cm vytvořil obrázek o velikosti poštovní známky. Tyto vady odstranil až Zworykinův ikonoskop a obrazovka s elektronickým vychylováním paprsku, vynalezené ve 30. letech 20. století. Nicméně v letech 1930-1935 vysílala britská BBC televizní obraz o 30 řádcích s využitím Nipkowova kotouče.

Obdobu Nipkowova kotouče užívají některé konfokální mikroskopy a další optické přístroje.[1]

Reference

editovat

Literatura

editovat
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Televise. Sv. 12, str. 1036

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat