Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (rusky Николай Николаевич Поликарпов; 8. června 1892, vesnice Georgijevskoje, Orlovská gubernie – 30. července 1944, Moskva)[1] byl sovětský letecký konstruktér.
| Nikolaj Nikolajevič Polikarpov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. květnajul. / 9. června 1892greg. Orel |
| Úmrtí | 30. července 1944 (ve věku 52 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | rakovina žaludku |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Petrohradská státní polytechnická univerzita (od 1911) Orelský teologický seminář Lyceum S. N. Bulgakovova |
| Povolání | letecký inženýr, politik, pilot a konstruktér |
| Zaměstnavatelé | Russo-Balt (od 1916) Dux (od 1918) CKB–39 (od 1929) CSKB-Progress (1939–1940) Moskevský letecký závod č. 39 Nižněnovgorodský letecký závod Sokol Polikarpov Taškentský mechanický závod Moskevský letecký institut |
| Ocenění | Leninův řád (1935) Řád rudé hvězdy (1937) medaile Srp a kladivo (1940) Hrdina socialistické práce (1940) Leninův řád (1940) … více na Wikidatech |
| Rodiče | Nikolaj Polikarpov |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov zemřel v roce 1944 na následky rakoviny žaludku.
Po absolvování gymnázia ve městě Orel studoval v Petrohradě na Polytechnickém institutu mechaniku, konstrukci lodí a letadel. Po získání diplomu v roce 1916 nastoupil do místní továrny zabývající se stavbou lodí a letadel.
V březnu 1918 přešel do Moskvy na centrální správu vojenského letectva, kde byl zodpovědný za zavádění letadel do sériové výroby a výstavbu nových továren k jejich výrobě.
Od srpna toho roku přešel do továrny Dux, která byla v té době největší sovětskou společností vyrábějící letadla. Zde zodpovídal za konstrukci a zkoušky materiálů. Koncem roku byl letoun Dux R-1 (přestavba stroje De Havilland D.H.4) připraven k létání, avšak chyběly ještě motory.
Polikarpov se v roce 1919 stal členem Technické Komise vojenského letectva a pracoval zde v několika výborech. V lednu převzal Polikarpov konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých pracovníků zrušené firmy Dux. Vyvíjela se tu menší verze letounu Dux R-1 vybavená motory Liberty 12. První vlastní konstrukcí byla stíhačka Polikarpov I-1, samonosný jednoplošník. Protože Polikarpov nebyl členem komunistické strany, byl za krátký čas této vedoucí funkce zbaven.
V říjnu 1929 byl Polikarpov uvězněn[1] a odsouzen k trestu smrti. Po dvou letech čekání na vykonání rozsudku byl přemístěn do speciální konstrukční kanceláře OGPU (známé jako šaraška) ve věznici Butyrka a rozsudek byl změněn na 10 let nucených prací. V červnu 1931 byl na základě amnestie společně s dalšími odsouzenými propuštěn.[1] V Butyrce společně s Dmitrijem P. Grigorovičem pracoval na vývoji letounu Polikarpov I-5. V dalších letech pracoval i v konstrukční kanceláři Andreje Tupoleva.
Rehabilitován byl v roce 1956.[1]
Ocenění
editovat- Polikarpov obdržel četná sovětská vyznamenání a ocenění včetně Stalinovy ceny (1941, 1943) a titulu Hrdina socialistické práce (1940). Dvakrát získal i Leninův řád.
- Ve městě Orel mu byl postaven památník, pamětní desky jsou umístěny na místech, kde žil.
- Po N. N. Polikarpovovi je pojmenován štít na Pamiru a náměstí a ulice v různých ruských městech.
Letadla N. N. Polikarpova
editovatNejznámějšími typy Polikarpovových strojů jsou Polikarpov Po-2 (1927), I-15 a Polikarpov I-16 (1933), první moderní stíhač se zatahovacím podvozkem. Polikarpov se podílel na vývoji téměř 70 různých typů letadel. V roce 1943 se stal profesorem na Centrálním aerodynamickém institutu.
.jpg)
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Поликарпов, Николай Николаевич na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-12-19]. Heslo ПОЛИКА́РПОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-19. (rusky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Nikolajevič Polikarpov na Wikimedia Commons - Životopis N. N. Polikarpova Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Sovětská stíhačka Polikarpov I-16
