Nevado de Toluca

Nevado de Toluca
	Vrchol Nevado de Toluca od města Lerma
Vrchol	4680 m n. m.
Prominence	2210
Poloha
Světadíl	Severní Amerika
Stát	Mexiko
Pohoří	Neovulkanické pohoří
Souřadnice	19°6′6″ s. š., 99°46′3″ z. d.
	Nevado de Toluca
Typ	stratovulkán
Erupce	1350 př. n. l.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nevado de Toluca je velký stratovulkán v centrálním Mexiku, který se nachází asi 80 kilometrů západně od Ciudad de México, v blízkosti města Toluca. Je uváděn jako čtvrtá nejvyšší mexická hora, po vrcholech Pico de Orizaba (5636 m n. m.), Popocatépetl (5452 m) a Iztaccíhuatl (5286 m), ačkoli některá měření uvádějí, že o něco vyšší je Sierra Negra (4640 m).

Etymologie

Je často nazýván v jazyku Nahuatl Xinantecatl, což se obvykle překládá jako Nahý pán, španělsky Señor Desnudo, ačkoli jiný etymologický návrh je Pán kukuřičných stonků. V poslední době byly předloženy jiné důkazy, pokud jde o etymologii tohoto pohoří, které se objevily po mnoha archeologických objevech v okolí. Dle nich správná etymologie názvu Chicnauhtecatl znamená „devět jezer“, neboť na vrcholu jsou hluboká jezera.

Popis

Sopka má přibližně 1,5 km širokou kalderu, otevřenou směrem na východ. Nejvyšší vrchol Pico del Fraile (4680 m) leží na jihozápadní straně kráteru a druhý vrchol Pico del Aguila (4640 m) je na severozápadě. V kráteru jsou dvě jezera. Větší Lago del Sol (Sluneční jezero) a menší, ale hlubší, Lago de la Luna (Měsíční jezero). Dříve až k jezerům vedla silnice, což ze sopky činilo nejpřístupnější hlavní mexický vrchol. V současnosti silnice končí 2 km před jezery.

Poslední velká sopečná erupce z Nevado de Toluca nastala asi před 10500 roky, kdy sopka vychrlila materiál celkem odhadovaný na 14 km³. Síla výbuchu je srovnatelná s výbuchem sopky Pinatubo v roce 1991. Při erupci byly vyvrženy bloky pemzy o velikosti až 1,5 m do města Toluca a jemný písek s valounky o velikosti do 50 cm až do Mexico City. V laharech svrchních toluckých vrstev se nacházejí kosti mamutů a jiných savců z mexické pánve. Další erupce tohoto rozsahu by mohla ohrozit životy 30 milionů lidí, kteří nyní žijí v těchto městech a v jejich okolí. Dnes je vulkán a jeho okolí součástí národního parku Área de protección de flora y fauna Nevado de Toluca.

Klima

V blízkosti vrcholu panuje studené polární podnebí (Köppenova klasifikace podnebí ET) s nízkými teplotami po celý rok. Teploty jsou vyrovnané a mráz a sníh se mohou objevit kdykoli. Období sucha trvá od listopadu do března, nejnižší srážky, v průměru 12,4 mm jsou v březnu. Teploty během této doby jsou nízké, v lednu v průměru 2,3 °C. Období dešťů je od května do října a srážky jsou velmi vysoké, v červenci v průměru 243,5 mm. Časté jsou mlhy, v průměru ročně je 110 dnů s mlhou, většina z nich v období dešťů. Nejvíce srážek spadlo v červenci 2008, celkem 513,5 mm srážek a nejdeštivějším dnem byl 16. červenec 1999 s 90,5 mm srážek. Nejvyšší teplota 23 °C byla zaznamenána 16. srpna 1993, nejnižší teplota -10 °C 2. února 2004.

Archeologie

V parku je 18 registrovaných archeologických lokalit, svědčících o rituálním centru během pre-hispánského období. Bernardino de Sahagún psal o jezerech jako místu konání domorodých obřadů a obětí. Jezera sama jsou považována za dvě místa s četnými nálezy kopálu. Tyto naleziště se nacházejí po celé ploše jezer, neboť hořící pryskyřice byla unášena vodou v jezerech, dokud se nepotopila. Mezi další nálezy patří keramika a kamenné skulptury. Mnoho kusů si odnesli potápěči, ale nyní úřady pečlivě sledují osoby, které se v jezerech potápějí. Většina z dalších nalezišť se nachází na stěnách a vrcholu kráteru. Jedním z míst je Xicotepec, které se nachází v horní části Cerro de Ombligo. Hlavně zde byly nalezeny zelené obsidiánové nože a vícebarevná keramika. Na severní straně kráteru je naleziště úlomků keramiky Pico Sahagun, další nálezy pocházejí z Picos Heilprin a El Mirador, kde nalezené stély mohou být označením slunečního zenitu. Lokalita v nejvyšší nadmořské výšce je Pico Noreste, ležící v 4130 m nad mořem. Jedná se o malou plošina s odvodňovacími kanály, ve kterých bylo nalezeno velké množství poškozených keramických úlomků. Na západní straně je jeskyně Cerro Prieto, skalní přístřešek více než 60 metrů vysoký. Obsahuje důkazy o pre-hispánských návštěvnících, ale také byla svatyní archanděla Michaela v koloniálním období. Probíhají tam občasné archeologické vykopávky, poslední v roce 2010, které sponzoruje INAH (Instituto Nacional de Antropología e Historia, mexický státní institut), při kterých byly nalezeny artefakty pocházející z epi-Classického (650-900 n. l.) a post-Classického (900-1200 n. l.) období (mesoamerická chronologie). Tyto nálezy ukazují, že kráter byl místem setkání kněží, kteří předpovídali vegetační období.