Köppenova klasifikace podnebí

Köppenova klasifikace podnebí je konvenční klasifikace podnebí, která je zároveň nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací podnebí.[1] Jejím autorem je rusko-německý klimatolog Wladimir Köppen.[2] Klasifikace je utvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci. Vznikla již roku 1884 přepracováním tzv. Suppanovy klasifikace a původně byla založena na průběhu ročních izoterem, délce trvání teplot a rostlinstvu a vegetaci. K jejímu přepracování došlo roku 1918 na základě zohlednění většího množství získaných meteorologických dat. Poslední úprava proběhla v roce 1936 ve spolupráci s německým klimatologem Rudolfem Geigerem (někdy je taky proto klasifikace označovaná jako Köppenova-Geigerova klasifikace) a je založena „na teplotním a srážkovém režimu a jeho vlivu na biotu krajiny“.[1]

Köppen-Geigerova klimatická mapa
     Af
     Am
     Aw
     BWh
     BWk
     BSh
     BSk
     Csa
     Csb
     Cwa
     Cwb
     Cwc
     Cfa
     Cfb
     Cfc
     Dsa
     Dsb
     Dsc
     Dsd
     Dwa
     Dwb
     Dwc
     Dwd
     Dfa
     Dfb
     Dfc
     Dfd
     ET
     EF

V Köppenově klasifikaci je stanoveno 5 hlavních klimatických pásem s 11 základními klimatickými typy. Klimatická pásma jsou značeny velkými písmeny: A, B, C, D, E.[3]

Předpokládá se, že do roku 2099 se rozšíří hlavně tropické podnebí (A) a zmenší rozloha pro polární podnebí (E).[4]

Členění

editovat
 
Podnebná mapa Evropy
 
Podnebná mapa Afriky

V Köppenově klasifikaci je stanoveno 5 hlavních klimatických pásem s 11 základními klimatickými typy. Klimatická pásma jsou značeny velkými písmeny: A, B, C, D, E.[3][5][6]

 
Podnebná mapa Severní Ameriky
 
Mapa Jižní Ameriky
 
Podnebná mapa Asie
 
Podnebná mapa Austrálie

Reference

editovat
  1. a b FARSKÝ, Ivan; MATĚJČEK, Tomáš. Vybrané kapitoly z fyzické geografie. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008. 119 s. ISBN 978-80-7044-996-7. S. 54–55. Dále jen: „Vybrané kapitoly z fyzické geografie“. 
  2. Wladimir Köppen [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2011-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Vybrané kapitoly z fyzické geografie. S. 56-57.
  4. New climate maps predict major changes in vegetation by end of century. phys.org [online]. [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  5. MCKNIGHT, Tom Lee; HESS, Darrel. Physical Geography: A Landscape Appreciation. Prentice Hall, 2000. 604 s. ISBN 0-13-020263-0
  6. a b Universum, všeobecná encyklopedie. 7. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 655 s. ISBN 80-207-1069-8. S. 342 - 343.
  7. KOLEKTIV AUTORŮ. World Map of the Köppen-Geiger climate classification updated, In:Meteorologische Zeitschrift, Vol. 15, No. 3, 259-263 [online]. Biometeorology Group, University of Veterinary Medicine Vienna, Vienna, Austria; Global Precipitation Climatology Centre, Deutscher Wetterdienst, Offenbach, Germany, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  8. SOBÍŠEK, Bořivoj, a kol. Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 1993. ISBN 80-85368-45-5. S. 136. 

Externí odkazy

editovat