Natalja Gorbaněvská
Natalja Jevgeňjevna Gorbaněvská, rusky Наталья Евгеньевна Горбаневская, Natalja Jevgeňjevna Gorbaněvskaja (26. května 1936 Moskva – 29. listopadu 2013 Paříž[1]) byla ruská básnířka, disidentka a účastnice demonstrace na Rudém náměstí v srpnu 1968.
| Natalja Gorbaněvská | |
|---|---|
 Natalja Gorbaněvská (2005) | |
| Narození | 26. května 1936 Moskva  Sovětský svaz |
| Úmrtí | 29. listopadu 2013 (ve věku 77 let) Paříž  Francie |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Dioujeva-Gorbanevskaïa |
| Povolání | jazykovědkyně, básnířka, knihovnice, novinářka, překladatelka, spisovatelka a lidskoprávní aktivistka |
| Alma mater | Fakulta jazyků Petrohradské statní univerzity |
| Témata | poezie |
| Ocenění | honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University (2008) medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň in memoriam (2014)Russia Award |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a působení
editovatRoku 1964 vystudovala překladatelství na Petrohradské státní univerzitě, pracovala jako knihovnice a překladatelka a vydávala významný samizdatový časopis Kronika běžných událostí (Хроника текущих событий). 25. srpna 1968 byla jednou z osmi protestujících na Rudém náměstí proti okupaci Československa. Byla zatčena a v prosinci 1969 nuceně umístěna do psychiatrické léčebny s diagnózou schizofrenie. Tuto praxi tzv. „psychušek“ sama popsala v článku „Bezplatná lékařské péče“.
Roku 1973 jí Joan Baez věnovala píseň „Natalia“. Dne 17. prosince 1975 odjela do Paříže, kde žila až do své smrti v roce 2013. Pracovala v redakci ruských časopisů Kontinent a Russkaja mysl. Po roce 1989 několikrát navštívila Prahu, vystupovala v rozhlase a v televizi a dostala pamětní medaili Karla Kramáře[2]. Roku 2005 získala polské státní občanství, roku 2008 obdržela Cenu Spirose Vergose[2] na Pražském festivalu spisovatelů a čestný doktorát univerzity v polském Lublinu. 25. srpna 2013 se účastnila vzpomínkové akce na Rudém náměstí pri příležitosti 45. výročí protestu. Akce byla rozehnána policií a 10 účastníků bylo zadrženo, samotná Gorbaněvská však nikoliv.[3][4] Během návštěvy Prahy byla dne 22. října 2013 vyznamenána Zlatou medailí Univerzity Karlovy v Praze. Zemřela 29. listopadu téhož roku ve svém domově v Paříži.
Dne 28. října 2014 jí český prezident Miloš Zeman udělil in memoriam medaili Za zásluhy I. stupně, když ocenění zvažoval již o rok dříve ještě za jejího života.[5] Na podzim 2014 po ní byla pojmenována jedna pražská soukromá jazyková škola.[6][7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zemřela Natalja Gorbaněvská, jedna z 'osmi statečných' sovětských disidentů | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2013-11-29 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Zemřela Gorbaněvská, demonstrantka ze srpna 1968 u Kremlu [online]. 2013-11-29 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
- ↑ RIA Novosti: 10 Russians Detained for Commemorating Czechoslovakian Invasion – Police
- ↑ Rusové se omlouvali za invazi 1968. Zatkli je dříve než před 45 lety. iDNES.cz [online]. 2013-08-25 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Kateřina Šafaříková, Dostane Gorbaněvská od Zemana vyznamenání?, Respekt 23. 9. 2013
- ↑ Jazyková škola v Praze nese nově jméno disidentky Natálie Gorbaněvské [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online.
Literatura
editovat- N. Gorbaněvská, Poledne. Praha: Torst 2012
- A. Hradilek, Za naši i vaši svobodu. Praha: Torst 2011
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Natalja Gorbaněvská na Wikimedia Commons 
Osoba Natálie Gorbaněvská ve Wikicitátech- A. Hradilek, Osm statečných na stránkách ÚSTR
- Katalog TORST
- Rozhovor v rozhlase 21. 8. 2008 Archivováno 3. 10. 2017 na Wayback Machine.
- Rozhovor v rozhlase 24. 10. 2013
- Rozhovor v pořadu Hyde Park Civilizace ČT24 2. 11. 2013
- Pořad Českého rozhlasu Plus Když na náměstí nutí jít stud, obsahuje ukázky z knížky Poledne, ukázky z rozhovorů s Natálií Gorbaněvskou, zabývá se okolnostmi jejího působení v samizdatu a rozebírá také její život po odchodu do Francie.
