Národní park Tortuguero

národní park v Kostarice

Národní park Tortuguero (španělsky Parque nacional Tortuguero) je národní park na karibském pobřeží Kostariky ve vzdálenosti cca 40 km od hranic s Nikaraguou. Má rozlohu 312 km² a zahrnuje tropický deštný les, bažiny, mangrovy i písečné pláže. Park byl na území provincie Limón vyhlášen v roce 1975 a spravuje ho Národní systém chráněných území (Sistema Nacional de Áreas de Conservación, SINAC). Vztahuje se na něj také Ramsarská úmluva. Je tvořen bývalým sopečným souostrovím, které nánosy půdy postupně spojily s pevninou.[1] Dešťové srážky zde dosahují až 6400 mm ročně. Oblast postrádá silniční spojení se zbytkem země a je dostupná pouze lodí nebo letadlem.

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Národní park Tortuguero
IUCN kategorie II (Národní park)
Základní informace
Vyhlášení1975
Nadm. výška8 m n. m.
Rozloha312 km2
SprávaSINAC
Poloha
StátKostarikaKostarika Kostarika
UmístěníGuácimo
Souřadnice
Národní park Tortuguero
Národní park Tortuguero
Další informace
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název pochází ze španělského výrazu „tortuga“ (želva). Na zdejším mořském pobřeží kladou vejce kareta pravá, kareta obecná, kareta obrovská a kožatka velká.[2] Od března do listopadu jich sem míří až 40 000.[3] Žijí zde také kajman brýlový, bazilišek hřebenatý, kostlín mexický, kapustňák širokonosý, jaguár americký, ocelot stromový, tapír středoamerický, vřešťan pláštíkový, chápan středoamerický, lenochod hnědokrký, bukač středoamerický, kondor havranovitý a další druhy živočichů. Vegetaci tvoří mimo jiné pachira vodní, kokosovník ořechoplodý, oreláník barvířský, hrnečník srdcolistý, karapa, manikara a Pentaclethra.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Costa Rica Guide
  2. Costa Rica National Parks. www.costarica-nationalparks.com [online]. [cit. 2018-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-21. 
  3. BERNÁTHOVÁ, Dominika. Uhrančivé národní parky. Země světa. 5.7.2022, roč. 21, čís. 7, s. 22–33. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat