Národní park Babia Góra
Národní park Babia Góra, polsky Babiogórski Park Narodowy, je polský národní park, který byl vytvořen roku 1954 na území tehdejšího krakovského vojvodství.
 | |
|---|---|
| IUCN kategorie II (Národní park) | |
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1954 |
| Rozloha | 33,92 km² |
| Poloha | |
| Stát |  Polsko |
| Souřadnice | 49°35′16″ s. š., 19°32′23″ v. d. |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
  Národní park Babia Góra | |
| Další informace | |
| Web | www |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nachází se v jižní části Polska, na území suského a nowotargowského okresu (nyní malopolské vojvodství) na hranicích se Slovenskem. Na druhé straně hranice existuje CHKO Horná Orava. Zahrnuje severní i jižní část masivu Babie hory, včetně nejvyššího vrcholu Żywieckých Beskid - Diablaku (1725 m n. m.).
V Zawoji, kde sídlí správa národního parku, bylo vytvořeno speciální vzdělávací centrum národního parku, které přístupnou formou představuje přírodní hodnoty babiogorské přírody. Pro zvýšení atraktivity a návštěvnosti parku byla vyznačena síť naučných stezek.
Historie
editovatPark byl vytvořen nařízením vlády dne 30. října roku 1954. Rozkládá se na ploše 16,37 km2.[1]
Území s přísnou ochranou zahrnovalo 1049,88 ha a s volnějším režimem 624,89 ha. Na vytvoření Národního parku Babia Góra mělo vliv více faktorů, mezi jinými vegetační stupeň, skupiny skalní vegetace a jako na jediném místě v Polsku existující stanoviště rostlin: hladýš andělikový a rožec alpský. Ve vrcholové partii Babie hory se vyskytuje v Beskydech jediné halné (horské) pásmo a řada zanikajících jezer.[2]
V roce 1977 byla Babie hořee v rámci Národního parku přiřčen status Biosférické rezervace a byla zařazena do programu UNESCO-MAB (Člověk a biosféra). Více než 20leté snahy o zvětšení parku přinesly úspěch roku 1997. Nařízením vlády byla zvětšena rozloha na 3391,55 ha. Zároveň bylo vytvořeno ochranné pásmo o velikosti 8437 ha.
Flora
editovat
Na území parku bylo popsáno více než 500 druhů cévnatých rostlin, téměř 200 druhů mechů a řada lišejníků, řas a játrovek. Vyskytuje se zde 70 vysokohorských a 54 těch druhů, které podléhají druhové ochraně. Mají zde mimo jiné svá stanoviště v Polsku velmi vzácné druhy rostlin jako jsou: hladýš andělikový (ten je i symbolem Národního parku, neboť se vyskytuje pouze zde), dále pak rožec alpský, měkčilka jednolistá, ostřice blešní, hornice alpská, oměj tuhý moravský, zimozel severní.[3]
Na Babie hoře je patrná vegetační stupňovitost horské vegetace. Jedná se o následující stupně spolu s jejími charakteristickými zástupci:
- Dolní stupeň (700-1150 m n. m.): buk lesní, smrk ztepilý, jedle (dosahují výšky až 45 m a obvodu kmene 350 cm), kyčelnice cibulkonosná, česnek medvědí
- Horní stupeň (1150-1350 m n. m.): smrk
- Klečový stupeň (1350 - 1650 m n. m.): borovice kleč, jeřáb ptačí, kostřava peřestá, větrnice narcisokvětá, hvozdík skvělý, lilie zlatohlavá
- Alpinský stupeň (1650 - 1725 m n. m.): sítina trojklaná, bika kaštanová tmavá, rožec alpský (babiogorský endemit)
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Babiogórski Park Narodowy na polské Wikipedii.
- ↑ Dz.U. 1955 nr 4 poz. 25 [online]. Kapitola Rozporządzenie Rady Ministrów z dnia 30 października 1954 r. w sprawie utworzenia Babiogórskiego Parku Narodowego.. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Babiogórski Park Narodowy [online]. [cit. 2015-09-21]. Kapitola Walory przyrodnicze - Przyroda nieozywiona - Woda. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-27. (polsky)
- ↑ MIREK, Zgibniew; PIĘKOŚ-MIRKOWA, Halina. Czerwona księga Karpat Polskich. Kraków: Instytut Botaniki PAN, 2008. ISBN 978-83-89648-71-6.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Babia Góra na Wikimedia Commons
