Wikipedie

Národní báchorky a pověsti

Národní báchorky a pověsti jsou soubor pohádek Boženy Němcové, vydaný v letech 1845 až 1847 v nakladatelství Jaroslava Pospíšila v sedmi svazcích. Publikace představila v autorčině podání četné významné české pohádky, které se staly součástí národního povědomí, jako O Popelce, Čert a Káča, Chytrá horákyně, O princezně se zlatou hvězdou na čele, Princ Bajaja, O hloupém Honzovi, Sedmero krkavců nebo O neposlušných kozlatech. Podle Jana Mukařovského se tímto dílem „postavila do přední řady českých pohádkářů“ a na dílo později navázala další sběratelskou tvorbou.[1]

Ilustrace Artuše Scheinera k pohádce Šternberk

Celkově soubor v prvním vydání obsahuje 60 pohádek. Druhé vydání v letech 1854–1855 bylo doplněno jedním dalším textem. Dvousvazkové vydání z roku 1954 připojilo pět dalších pohádek Boženy Němcové, včetně známé pohádky O Smolíčkovi či Pohádky o perníkové chaloupce.[2]

Ve své době se jednalo o nejrozsáhlejší sbírku českých lidových vyprávění a měla značný vliv na přetváření české lidové kultury – některé z pohádek v podání Boženy Němcové byly ve 20. století znovu zapsány sběrateli jako lidové a ústně předávané. Společně s Karlem Jaromírem Erbenem se Němcová svými pohádkami zařadila mezi nejvýznamnější světové tvůrce stylizované lidové prózy.[3]

Okolnosti vzniku

editovat

Božena Němcová do souboru zařadila látku ze všech významnějších typů lidové prózy – dětské pohádky, zviřecí pohádky, novelistické pohádky, pověsťové pohádky, fantastické povídky a žertovné texty. Čerpala z lidového podání na různých místech, především na Domažlicku, avšak vytvářela také umělé texty (patrně podle knižních předloh) a lidové podání individuálně stylizovala a dodávala mu osobitosti.[4] V prvních třech svazcích převažují kouzelné pohádky, poté přibývají ostatní typy a k pohádkové fantastičnosti se pojí také snaha o realističnost a zachycení lidového prostředí.[5]

Hana Šmahelová uvedla, že látka získaná na Chodsku, která se pojí především s novelistickým podáním, patří k nejspolehlivěji určitelným – kouzelné pohádky naproti tomu vznikaly spíše nepřímo a čerpají ze vzpomínek na vyprávění, které autorka slyšela v dětství, případně jako ohlas četby. Některé pohádky, jako Jak Jaromil ke štěstí přišel, vycházejí z německých romantických povídek, jiné pracují s knižní či časopiseckou předlohou – Tři zlaté péra se inspirují stejnojmennou básní Boleslava Jablonského.[5]

Některé z pohádek ve sbírce vyšly již před vydání ve více či méně odlišné podobě časopisecky – Silný Ctibor (1844), Devět křížů (1844), Rozkoš (1844) a O Viktorce (1852). Rukopis Národních báchorek a pověstí se nezachoval, s výjimkou náčrtu pohádky O zlatém kolovratu, který Němcová zaslala Erbenovi.[2]

Obsah souboru

editovat

První svazek

editovat

První svazek vyšel 20. června 1845 a obsahuje 6 pohádek.[6]

Druhý svazek

editovat

Druhý svazek vyšel 23. srpna 1845 a obsahuje 5 pohádek.[6]

Třetí svazek

editovat

Třetí svazek vyšel 26. května 1846 a obsahuje 9 pohádek.[6]

Čtvrtý svazek

editovat

Čtvrtý svazek vyšel v červenci 1846 a obsahuje 9 pohádek.[7]

Pátý svazek

editovat

Pátý svazek vyšel 18. srpna 1846 a obsahuje 10 pohádek.[7]

Šestý svazek

editovat

Šestý svazek vyšel 11. března 1847 a obsahuje 8 pohádek.[7]

Sedmý svazek

editovat

Sedmý svazek vyšel 20. listopadu 1847 a obsahuje 13 pohádek.[7]

Další pohádky

editovat

Druhé vydání z let 1854–1855 obsahuje navíc pohádku O Viktorce. Dvousvazkové vydání z roku 1954 do textu výběrově zařadilo další pohádky Boženy Němcové, které byly původně vydány časopisecky nebo v posmrtných Sebraných spisech – jde o pohádky Lesní ženka, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce a Pohádka o kohoutkovi a slepičce.[8]

Adaptace

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ MUKAŘOVSKÝ, Jan. Božena Němcová. Brno: Rovnost, 1950. 41 s. S. 27. 
  2. ↑ a b HAVRÁNKOVÁ, Zdenka; HAVEL, Rudolf. Poznámky vydavatelské. In: NĚMCOVÁ, Božena. Národní pohádky a pověsti, svazek 2. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. S. 297.
  3. ↑ HORÁK, Jiří. Česká pohádka v lidové a sběratelské tradici. In: ČERVENKA, Jan. O pohádkách: sborník statí a článků. Praha: SNDK, 1960. S. 46–47.
  4. ↑ Horák (1960), s. 46.
  5. ↑ a b ŠMAHELOVÁ, Hana. Návraty a proměny: literární adaptace lidových pohádek. Praha: Albatros, 1989. 232 s. S. 134. 
  6. ↑ a b c LAISKE, Miroslav. Bibliografie Boženy Němcové. Praha: SPN, 1962. 514 s. S. 183. 
  7. ↑ a b c d Laiske (1962), s. 184.
  8. ↑ Havránková, Havel (1954), s. 297–298.

Dílo dostupné online

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Národní_báchorky_a_pověsti&oldid=24021724“