Čertova nevěsta (film, 2011)
Čertova nevěsta je česká filmová pohádka režiséra Zdeňka Trošky z roku 2011 natočená na motivy české pohádky Spravedlivý Bohumil Boženy Němcové.
Čertova nevěsta | |
---|---|
Země původu | Česko |
Jazyk | čeština |
Délka | 90 minut |
Žánr | pohádka |
Námět | Božena Němcová Spravedlivý Bohumil a O chytré princezně |
Scénář | Marek Kališ Zdeněk Troška |
Režie | Zdeněk Troška |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Václav Šanda Eva Josefíková Sabina Laurinová David Suchařípa Jana Andresíková Barbora Munzarová František Němec Jan Kuželka Karel Zima Nina Horáková Veronika Nová Barbora Fišerová Antonín Hardt Alexander Hemala Eva Novotná Petr Vágner Venuše Humheyová Martin Lukáč Sabina Schulzová Daniela Radosa Milan Bísek Jiří Kohout Šárka Božková Maria Kružíková Ben Petra Messaund Jitka Jirsová Filip Banžak |
Produkce | Sabina Hromková |
Hudba | Miloš Krkoška |
Kamera | David Ployhar |
Střih | Dalibor Lipský |
Zvuk | Karel Jaroš |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 28. dubna 2011 |
Distribuce | Bontonfilm |
Přístupnost | přístupné |
Čertova nevěsta na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Výroba
editovatFilm se natáčel na zámku v Buchlovicích na Uherskohradišťsku[1] a u Židovy strouhy u Týna nad Vltavou v létě 2010. Film obsahuje 195 triků (např. létající víly a ožívající sošky).[2]
Děj
editovatKrálovna moc touží po dítěti, a proto se upíše čertu. Narodí se princezna Štěpánka, kterou od narození opatruje syn služky Štěpán. Když princezna vyroste, Štěpán ji chce za ženu. Také ji chce Lucifer, který říká, že na ni má právo. Štěpán s ním nic nezmůže, a tak se vydá pro kouzelný květ. Ten princeznu ochrání jen polovičně, takže se princezna stane přízrakem. Štěpán ji však jde osvobodit do pekla a čert mu řekne, že když splní 3 úkoly, je Štěpánka jeho. 1. úkol byl, že měl uhodnout kolik má čert, který mu dával úkoly, let. Tak ho napálil tím, že tam přišel v noci, zakukal jako kukačka a on řekl: za celých 770 let, co tady žiju, jsem neslyšel kukat kukačku v noci, a tak Štěpán věděl, kolik mu je let. Druhý úkol byl, že musí ukrást víle Lekníně zrcátko. Štěpán ji dojal svou písní, řekl jí, co se mu stalo a co se stalo Štěpánce, a víle Leknínce to připadalo smutné, a tak mu zrcátko darovala a Štěpán slíbil, že jí ho vrátí a za to jí dal Štěpánčin prstýnek, který mu dala z lásky k němu. A tak splnil druhý úkol. Třetí úkol je, že musí Štěpán vymyslet něco, na co je i peklo krátké, a on řekne, že mu musí Lucifer vytrhnout jeden vlas tak, aby necítil ani sebemenší štípnutí. Štěpán při trhání vytáhne zrcátko víly Lekníny a Lucifer se lekne a vytrhne jich víc a Štěpána to bolí. Lucifer tedy vrátí Štěpánovi princeznu Štěpánku a všechno dobře skončí.
Obsazení
editovatTvůrci
editovat- Námět: Božena Němcová
- Scénář: Marek Kališ, Zdeněk Troška
- Režie: Zdeněk Troška
- Pomocná režie: Marek Kališ
- Hudba: Miloš Krkoška
- Kamera: David Ployhar
- Kostýmy: Josef Jelínek
- Masky: Bobo Sobotka
- Producent: Jan Kuděla, Misu Predescu
- Produkce: Sabina Hromková
- Střih: Dalibor Lipský
Ocenění
editovatFilm získal na filmovém festivalu v Minsku hlavní ceny v sekci filmů pro děti a mládež, jednu od odborné poroty dospělých a druhou od dětské poroty. Cenu získal také na mezinárodním festivalu rodinného filmu v Uljanovsku.[3]
Recenze
editovat- František Fuka, FFFilm, 21. dubna 2011 [1]
- Kamil Fila, Aktuálně.cz, 2. května 2011 [2]
- Marie Dostálová, Moviescreen.cz, 28. dubna 2011 [3]
Kulturní reference
editovatVe filmu je odkaz na Dorotu Máchalovou z pohádky S čerty nejsou žerty (1984).[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zdeněk Troška točí na buchlovickém zámku pohádku, kromerizsky.denik.cz, cit. 9. 1. 2018
- ↑ SPÁČILOVÁ, Tereza: VIDEO: Troška natočil další pohádku. Se 195 triky a Laurinovou zoufale toužící po dítěti. iDNES.cz 15. února 2011. [cit. 2011-02-16]. Dostupné online.
- ↑ ob, ČTK: Zdeněk Troška si z Běloruska přivezl cenu za Čertovu nevěstu. iDNES.cz 13. listopadu 2011. [cit. 2011-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Recenze: Troškova nevěsta má mentalitu báby Kelišové, magazin.aktualne.cz, cit. 1. 1. 2017