Mychajlo Osadčyj
Mychajlo Hryhorovyč Osadčyj ukrajinsky Михайло Григорович Осадчий (* 22. března 1936, Kurmany, Sumská oblast - 5. července 1994, Lvov)[2] byl novinář, básník, překladatel, vysokoškolský pedagog, člen hnutí šedesátníků a politický vězeň sovětského režimu, roku 1987 jeden ze zakladatelů Ukrajinské asociace nezávislé tvůrčí inteligence, docent a doktor věd, čestný člen švýcarského PEN klubu.
| Mychajlo Osadčyj | |
|---|---|
| Narození | 22. března 1936, Kurmany, Sumská oblast Kurmani |
| Úmrtí | 5. července 1994, Lvov Lvov |
| Místo pohřbení | Lyčakivský hřbitov |
| Vzdělání | Novinářská fakulta Lvovské univerzity |
| Alma mater | Faculty of journalism of the University of Lviv (do 1958) |
| Povolání | novinář, básník, překladatel, člen hnutí šedesátníků a politický vězeň sovětského režimu, vysokoškolský pedagog, docent, Doktor věd |
| Zaměstnavatel | Novinářská fakulta Lvovské univerzity |
| Ocenění | Literární cena I. Franka (1978), Award of the 20th Century for Significant Achievements (1992), Panteleimon Kulish International Literary and Artistic Prize (2023)[1] |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1962) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatMychajlo Osadčyj se narodil v Kurmanech, kde jeho rodiče pracovali v kolchozu. Kurmany byly ve 30. letech a poté v letech 1946-1947 postiženy represemi a genocidou ukrajinského obyvatelstva. Mychajlo Osadčyj roku 1958 absolvoval Novinářskou fakultu Lvovské univerzity. Pracoval pak jako editor ve lvovském televizním studiu.[2]
Od roku 1960 přednášel na Lvovské univerzitě a byl editorem univerzitních novin. Účastnil se aktivit lvovského Klubu tvůrčí mládeže "Prolisok".[3] Roku 1962 vstoupil do strany a v letech 1963-1964 působil jako ideologický instruktor Komsomolu. Byl přijat do Svazu novinářů. Roku 1965 obhájil svou doktorskou disertaci Novinářské působení Ostapa Vyšny (1919-1933) a byl jmenován docentem. Vedle své pedagogické práce publikoval články a kritiky v regionálních a kyjevských denících. Vydal sbírku básní "Měsíční pole", která byla vzápětí celá skartována v souvislosti s jeho zatčením.[2]
28. srpna 1965 byl zatčen a 18. dubna 1966 na uzavřeném jednání odsouzen za "antisovětskou agitaci a propagandu" na dva roky v pracovním táboře. Jeho obvinění se týkala šíření samizdatu, zejména článku "O procesu s Pohružalskym".[3][pozn. 1] Den po jeho odsouzení se mu narodil syn. Trest odpykával v táboře v Mordvinsku, kde pracoval jako truhlář. Během razie mu dozorci zabavili zápisník s jeho básněmi i překlady G. Lorcy a básníků z Pobaltských zemí.[3] Po propuštění mu úřady odmítaly vystavit povolení k pobytu ve Lvově a zaměstnání nakonec našel v domově pro slepé a hluché invalidy. Roku 1969 podepsal dopis, ve kterém bývalí političtí vězni protestovali proti posílání vězňů svědomí do pracovních táborů.
Jeho svědectví o pobytu v sovětských vězeních, novela Bil’mo (Cataract, 1971), kolovalo v samizdatu a bylo přeloženo na Západě do angličtiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny, čínštiny a němčiny. Ve Francii roku 1972 obsadilo 6. místo mezi nejprodávanějšími knihami.[4] Novela je podle H. Kasjanova "oslňujícím literárně-filozofickým esejem na existenciální téma, popisujícím střet individua se systémem moci".[3] Je zařazena na britský seznam: 1001 books you must read before you die.[5]
V lednu 1972 proběhla další vlna zatýkání ukrajinské inteligence a Osadčyj byl vzat do vazby. Byl opět obviněn z "antisovětské agitace a propagandy" a soud využil negativní posudky loajálních kritiků na novelu Bil’mo. V září 1972 byl na uzavřeném zasedání odsouzen podle článku 62 trestního zákoníku USSR k sedmi letům v pracovním táboře se zpřísněným režimem a třem letům vyhnanství. Trest měl vykonat v táboře ZhKh-385-1 v Sosnovce v Mordvinsku. Roku 1974 byl převezen do vězení KGB a přesvědčován ke spolupráci. Když odmítl, zbili neznámí muži v jeho rodné vesnici sedmdesátiletou matku Olenu a KGB předvolala a přesvědčovala ke spolupráci jeho bratra, který to rovněž odmítl. Osadčyj byl zbit kriminálníky během transportu ve vězení roku 1975.[3] Jeho bratra Volodymyra zabili kriminálníci v dubnu 1975 přímo ve středu obce Žovtynja. Požádal své přátele o získání informací, obrátil se dopisem přímo na Leonida Brežněva a ve vězení zahájil protestní hladovku.
Roku 1977 byl jmenován čestným členem švýcarského PEN klubu a roku 1978 mu ukrajinská diaspora v zahraničí (Antonovyč Foundation, Chicago) udělila literární cenu I. Franka.[2] Roku 1978 požádal dopisem americký lid a prezidenta Cartera o americké občanství, protože dostal výhrůžky, že ve vyhnanství bude zabit. V lednu 1979 byl převezen do vyhnanství v obci Mylva v republice Komi a pracoval jako skladník a poté hlídač skladu. V říjnu 1979 sklad z neznámých příčin vyhořel, proti Osadčyji bylo zahájeno trestní řízení a měl zaplatit škodu 1 500 rublů nebo jít na 3 roky do vězení. Před vězením ho zachránil Andrej Sacharov, který požadovanou částku zaplatil.[2] Když se z vyhnanství vrátil domů, nemohl získat odpovídající zaměstnání a pracoval jako dělník, vrátný nebo skladník.[3]
V listopadu roku 1987 byl jedním ze zakladatelů Ukrajinské asociace nezávislé tvůrčí inteligence (UANTI). V prosinci 1987 se neznámí lidé vloupali do jeho bytu a zbili ho a poté dostával telefonické výhrůžky smrtí. Roku 1988 začal vydávat nezávislý internetový časopis "Kafedra", který se stal médiem UANTI. V témže roce dostal varování úřadů, že může být za své aktivity trestně stíhán.[3]
Roku 1990 navštívil Kanadu, USA a Austrálii.[1] Roku 1991 obhájil svou kandidátskou práci Doktora věd na Svobodné ukrajinské univerzitě v Mnichově. Roku 1992 se stal členem Ukrajinského svazu spisovatelů. International Biographical Center v Cambridge ho vyhlásil osobností roku (“Person of the Year 91/92”) a udělil mu “Award of the 20th Century for Significant Achievements”.[1] Roku 1993 vyšla poprvé na Ukrajině jeho sbírka veršů Yrii.[4] Od roku 1993 působil jako docent na Novinářské fakultě Lvovské univerzity.
Zemřel ve Lvově, 5. července 1994, ve věku 58 let.[3]
Bibliografie (výběr)
editovat- “Journalistic activities of Ostap Vyšny (1919–1933)” - Ph.D. disertace, 1965
- "Moon Field", poezie, 1965 (náklad skartován)
- "The Genius of Laughter, or Meeting with the Leader" (Ostap Vyšny), 1968
- "Quos ego: Poems" , Mnichov 1969
- "Bil’mo" ("Cataract", "Šedý zákal"), samizdat, vydáno v překladu Paříž 1971, angl. překlad New York (1976), ukrajinsky jako PDF, 166 s. 1980, vyd. Sučasnist on line
- "Poetry behind barbed wires", Mnichov 1978
- "Scythian Altar: Poems", New York, 1990
- "Osadchy M. Prose", Lvov 2009
Reference
editovat- ↑ a b c Laureates of the Panteleimon Kulish International Literary and Artistic Prize: Mykhailo Osadchy
- ↑ a b c d e Osadchy Mykhailo Grigorovich, Encyclopedia of Modern Ukraine
- ↑ a b c d e f g h OSADCHY, Mykhailo Hryhorovych, Дисидентський рух в Україні
- ↑ a b Osadchy, Mykhailo, Internet Encyclopedia of Ukraine
- ↑ The 1001 Book List
Poznámka
editovat- ↑ V květnu 1964 někdo založil oheň v ústřední Kyjevské vědecké knihovně, kde byly uloženy necennější archivní materiály. Článek vyslovuje podezření, že cílem žhářství bylo zlikvidovat ukrajinské kulturní dědictví a Pohružalsky byl naverbován KGB.
Literatura
editovat- The Ukrainian Human Rights Movement. Documents and Material of the UHG — Toronto – Baltimore: Smoloskyp — 1978, pp. 84, 411, 420
- Bulletin of Repressions in Ukraine . — Foreign Office of the Ukrainian Helsinki Group, New York, 1980, vol. 1.
- G. Kasyanov. Dissenting voices: the Ukrainian intelligentsia in the resistance movement of the 1960s to 1980s — Kyiv: Lybid, 1995 —— pp. 23, 47, 50, 73, 116, 122, 127, 129, 136, 153
- Bahriy R. Motives of existentialism and absurdity in the works of V. Shevchuk and M. Osadchy // Suchasnist. 1988. No. 2
- Kholodnyi M. Golgofa - M. Osadchy: Strokes to a portrait. K., 1996.
- A. Rusnachenko. The National Liberation Movement in Ukraine. – Kyiv: The O. Teliha Publishing house, 1998, pp. 59, 142, 154, 155, 180, 190, 290
- HISTORICAL DICTIONARY OF UKRAINE. Historical Dictionaries of Europe, no. 45 by Zenon E. Kohut, Bohdan Y. Nebesio, Myroslav Yurkevich, 992 pp., Scarecrow Press, 2013, ISBN 9780810878471