Myší ocásek nejmenší

druh rostliny

Myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus) je druh rostliny z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae), jediný evropský zástupce rodu myší ocásek (Myosurus).[1]

Jak číst taxoboxMyší ocásek nejmenší
alternativní popis obrázku chybí
Myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďpryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rodmyší ocásek (Myosurus)
Binomické jméno
Myosurus minimus
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o jednoletou jednodomou drobnou bylinu, nejčastěji 4–16 cm vysokou, s jednoduchými stonky zakončenými jednotlivým květem.[2][3] Stonky jsou lysé, listy jsou jednoduché, pouze bazální v přízemní růžici, čárkovité, asi 2–11,5 cm dlouhé.[3] Květy jsou oboupohlavné, jednotlivé. Kališních lístků je 5, asi 1,5–2 mm dlouhé, bílé až zelenavé, na bázi jsou protaženy v nitkovitou ostruhu. Korunních lístků je taky 5, jsou kornoutovité , žluté, naspodu s nektáriovou jamkou.[2][3] Tyčinek je mnoho.[2] Květní lůžko je nápadně protažené, odtud název, asi 1,6–5 cm dlouhé. Plodem je nažka, nažky jsou uspořádány v souplodí a bývá jich na prodlouženém květním lůžku mnoho, cca 20–180.[3] Počet chromozómů je 2n=16.[2][3]

Rozšíření

editovat

Myší ocásek nejmenší je rozšířen ve velké části Evropy, kromě úplného severu a jihu, přesahuje do severní Afriky na východ roztroušeně až do střední Asie, dále roste v Severní Americe, Mexiku a v jihovýchodní Austrálii.[3][4] V České republice to je ustupující druh, je rozšířen od nížin až do podhůří, nejčastěji roste na polích a obnažených dnech rybníků.[3]

Reference

editovat
  1. Flora europaea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Flóra Severní Ameriky [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g CHRTKOVÁ, Anna. Helleboraceae Loisel.. In: HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 1. Praha: Academia, 1988. S. 365–403.
  4. Mapa rozšíření [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat