Wikipedie

Moudrost

(přesměrováno z Mudrosloví)

Moudrostí se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností. Lidské společnosti moudrost vysoce cenily, ukládaly ji do přísloví, vyprávění i náboženských spisů a v mnoha kulturách se pokládá za ctnost.[1] Thomas Hobbes v díle Základy filosofie státu a společnosti (O občanu) definuje moudrost jako „dokonalou znalost pravdy ve všech vědech jakýchkoli“. Ta podle něj povstává z „trvajících vzpomínek na věci, jako by pomocí řady jakýchsi určitých názvů, nemůže však nikterak býti dílem náhlého ostrovtipu, nýbrž dobře rozvažujícího rozumu, což souborným názvem nazýváme filosofií“.[2] Sókratés před soudem o sobě říká, že „žádnou moudrost nemá, velkou ani malou“,[3] a Platón vysvětluje, že z úcty k moudrosti, kterou si žádný smrtelník nemůže osobovat, si zvolil název „filosof“ – ten, který po moudrosti touží. Izraelský politik Abba Eban si prý stěžoval, že „lidé i národy jednají moudře, až když vyčerpali všechny ostatní možnosti“.[4]

Paolo Veronese: Moudrost a síla (Kolem 1580, New York)

Souvislosti

editovat

Jako jiné důležité pojmy, které nevznikly ve vědě, nýbrž v běžném lidském životě, není snadné moudrost definovat. Ostatně, jak ukázal americký kognitivní vědec George Lakoff, pojmy nevznikají vymezením, nýbrž naopak jakýmsi nabalováním kolem základního významu či prototypu.[5] Proto se pokusíme pojem moudrosti vysvětlit na základě pojmů blízkých a ovšem také rozdílů mezi nimi.

Moudrost patrně souvisí se zkušeností a uvádí se obvykle na prvním místě základních čili „kardinálních ctností“: moudrost, spravedlnost, statečnost, mírnost. Hérakleitos říká, že moudrost je největší z ctností, je jen jedna, je i není božská a spočívá v tom, mluvit pravdu a jednat s ohledem na povahu věcí.[6] Moudrý musí mnoho vědět, ale moudrost podle Hérakleita není „mnohoučenost“ a nikdo z řeckých mudrců nepochopil, že se nepodobá ničemu jinému.[7] Podle I. Kanta je moudrost „praktická idea“,[8], životní cíl každého člověka, který lze k vědění přirovnat tak, že „věda je uspořádané vědění, kdežto moudrost je uspořádaný život.“ Anglický básník T. S. Eliot si stěžoval: „Kde je ta moudrost, jež se nám ztratila v samém vědění? Kde je to vědění, jež se nám ztratilo v samých informacích?“[9] Brazilské přísloví říká, že „Poznání řeže svět na kousky, moudrost jej dává dohromady.“[4]

Moudrý člověk – podle Molièra – nezná žádné rány osudu a i kdyby přišel o všechno, přece zůstane sám sebou.[10] Leonardo da Vinci pokládal moudrost za „dceru zkušenosti“ a běžné označení „zub moudrosti“ naznačuje, jako kdyby moudrost souvisela se stářím; ovšem africké přísloví varuje, že stářím člověk zešediví, ne nutně zmoudří. Podle starého čínského mudrce Li-buwei se zdá, jakoby moudrý člověk jednal pomalu a váhavě – a přece je rychlý, protože si počká na správný čas.[11]

K moudrosti tak zřejmě patří jistá zdrženlivost jako u Sókrata a biblický prorok Izajáš proklíná ty, kdo si o sobě myslí, že jsou moudří.[12] „Moudrý člověk bude mlčet, dokud nepřijde ta pravá chvíle, avšak nerozumný mluvka vždycky mluví v nepravý čas“, říká kniha Sírachovec (Sír 20,7), Židovské přísloví ovšem také říká: „Mlčet je známka moudrosti, ale jen mlčet žádná moudrost není.“ Svatý Jeroným v dopise napsal, že „mýlit se je lidské, ale přiznat omyl je známka moudrosti.“ Středověký křesťanský učenec Pierre Abélard napsal, že prvním klíčem k moudrosti je nepochybně stálé a časté tázání[zdroj?] a německý aforista Georg Christoph Lichtenberg říká: „První krok moudrosti je všechno napadat. Poslední: se vším se srovnat.“[13]

Literatura Moudrosti

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Mudroslovné knihy.

Krátké kousky osvědčené moudrosti ve stručné, sevřené formě, někdy i ve verších, uchovávaly staré společnosti ústním podáním jako přísloví, průpovídky nebo bajky – možná nejstarší forma světské literatury. Už ze starověku známe písemné sbírky takové „moudrosti“, z Egypta i z Indie a Číny. Také některé biblické knihy mají povahu sbírky výroků a přísloví. Souhrnně se často hovoří o „sapienciální literatuře“ čili „literatuře moudrosti“, „mudroslovná literaruře“, případně o mudrosloví.

V pozdní antice a v novoplatónismu se zosobněná Moudrost (řecky sofia) stala předmětem hlubokých úvah a dokonce i božského uctívání. Taková oslava ovšem dříve nebo později vyvolá i skepsi. Biblická kniha Kazatel, spíše sbírka výroků a přísloví než jednolitý text, ji vyjadřuje velmi ostře:

„Kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti“ (Kaz 1,18). „Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?“ (Kaz 7,16)

Tradiční moudrost vyniká několika důležitými rysy: je stručná, jasná a prostá, týká se vždy aktuálních otázek lidského života a je ověřená staletým užíváním a předáváním. Proto se i dnes těší velké pozornosti a sbírek „mudrosloví“ jsou i v češtině desítky, počínaje slavnou sbírkou F. L. Čelakovského. Z této popularity ovšem těží i méně seriózní autoři, kteří pod různými tituly vydávají vlastní „moudrosti“, přizpůsobené vkusu své doby.

Moudrost v Bibli a v křesťanství

editovat
 
Začátek Knihy Moudrosti (Kodex Gigas, 13. stol., Stockholm)

Bibličtí autoři skutečnou Moudrost vidí jako moudrost Hospodinovu: „Vypravěči bájí a ti, kdo se pídí po vědění, cestu k moudrosti nepoznali,“[14] neboť „Počátek moudrosti je bát se Hospodina“ (Ž 111, 10 (Kral, ČEP));

Tato myšlenka se pak opakuje. Prorok Izajáš charakterizuje Hospodinova ducha takto: „Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.“ (Iz 11, 2 (Kral, ČEP)) Autor Knihy Moudrosti chápe, že skutečná moudrost je dar a ví, že „moudrosti se nezmocním jinak, než dá-li mi ji Bůh“. (Mdr 8,21)

Odtud je pak krok k tomu, postavit proti sobě domnělou lidskou „moudrost“ a moudrost pravou, Boží, jak to říká například apoštol Pavel: „Moudrosti sice učíme, (...) ne ovšem moudrosti tohoto věku (...), nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství“ (1Kor 2, 6 (Kral, ČEP)).

Ježíš Kristus v evangeliu říká: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.“ (Mt 11, 25 (Kral, ČEP))

Ježíš na jiném místě říká, že „kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde“ (Mk 10, 15 (Kral, ČEP)); podobně čínský mudrc Lao-c' prý kdysi řekl, že „moudrý muž slyší a vidí jako dítě.“

V křesťanství je moudrost jedna z kardinálních, tj. hlavních či základních ctností. Moudrosti je věnována jedna z deuterokanonických knih Starého zákona – Kniha Moudrosti (latinsky Liber Sapientiae, někdy také Moudrost Šalomounova, řecky Σοφια Σαλωμωνος).

Moudrost v říši zvířat

editovat
 
Sova jako symbol moudrosti ve zvířecí říši

Symbolem moudrosti je v říši zvířat sova.

Odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích: připojena je též sbírka prostonárodních českých pořekadel. Praha: LIKA KLUB, 2000 – 917 s. ISBN 80-86069-04-4
  • M. Fermine, Konfuciova moudrost. Praha: Portál, 2004 – 143 s. : obr. ISBN 80-7178-841-4
  • Knihy tajemství a moudrosti: mimobiblické židovské spisy: pseudoepigrafy. Díl 1. Praha: Vyšehrad, 1995 – 381 s. ISBN 80-7021-144-X
  • J. A. Komenský, Moudrost starých Čechů. In: Dílo Jana Amose Komenského, sv. 1. Praha: Academia, 1969 – 414 s.
  • Lexikon východní moudrosti: buddhismus, hinduismus, taoismus, zen. Olomouc : Votobia, 1996 – XI, 565 s. ISBN 80-7198-168-0
  • P. Law (vyd.), Moudrost Ježíšova. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997 – 48 s. : ilustr. ISBN 80-7192-216-1
  • M. Merleau-Ponty, C. Lévi-Strauss, R. Barthes, Chvála moudrosti. Bratislava: Archa 1994 – 99 s. ISBN 80-7115-077-0
  • K. Neradová (vyd.), Komenský kontra Gracián: Pansofie prodromus aneb O pravé a plné moudrosti: Příruční orákulum aneb Umění moudrosti. Praha: Evropský literární klub, 2006 – 99, 134 s. : il. ; 16 cm ISBN 80-86316-67-X
  • H. J. M. Nouwen, Chléb na cestu: deník moudrosti a víry. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000 – 159 s. ISBN 80-7192-475-X
  • J. J. Petuchowski, Kniha rabínské moudrosti: příběhy mistrů staré židovské tradice. Praha: Portál, 2003 – 148 s. ISBN 80-7178-691-8
  • E. Wiesel, Příběhy proti smutku: moudrost chasidských mistrů. Praha: Portál, 1998 – 240 s. ISBN 80-7178-259-9
  • C. Bourgeaultová: Poznání cestou Moudrosti, Brno: Lukáš a syn, 2023, 133 s. ISBN 978-8073-6415-97[15][16]

Reference

editovat
  1. ↑ Brockhaus Enzykopädie in 20 Bändern, Wiesbaden 1974. Heslo "Weisheit", sv. 20, str. 149.
  2. ↑ Hobbes, Thomas. Základy filosofie státu a společnosti: (o občanu). Překlad Josef Král. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909. 259 s. Filosofická bibliotéka. Řada 2; č. 2, s. 5.
  3. ↑ Platón, Obrana Sókratova 21b.
  4. ↑ a b en:Wikiquote, Wisdom.
  5. ↑ G. Lakoff, Ženy, oheň a nebezpečné věci. Praha 2006.
  6. ↑ Zlomek DK B 32, B 112.
  7. ↑ Zlomky DK B 35, B 129 a B 108.
  8. ↑ I. Kant, Kritika čistého rozumu I.339
  9. ↑ T. S. Eliot, Choruses from the rock I.
  10. ↑ Molière, Les femmes savantes, V.4.
  11. ↑ Frühling und Herbst des Lü Bu We, cit. na Wikiquote, Weisheit.
  12. ↑ Bible, Iz 5, 21 (Kral, ČEP).
  13. ↑ G. Ch. Lichteberg, Sudelbücher L, 2.
  14. ↑ Báruk 3, 23
  15. ↑ Poznání cestou Moudrosti : Náboženský infoservis, 15. 1. 2024
  16. ↑ Poznání cestou moudrosti na ČBDB

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu moudrost na Wikimedia Commons
  •   Téma Moudrost ve Wikicitátech
  •   Slovníkové heslo moudrost ve Wikislovníku
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Moudrost&oldid=23563937“