Jang-c’-ťiang
Jang-c’-ťiang (tibetsky: འབྲི་ཆུ, Dřičhu; 
výslovnost, čínsky pchin-jinem Yángzǐ Jiāng, znaky 扬子江), popř. Modrá řeka je řeka ve střední ČLR (Čching-chaj, Tibetská autonomní oblast, S’-čchuan, Jün-nan, Čchung-čching, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, An-chuej, Ťiang-su, Šanghaj). Název Jang-c’-ťiang, pod kterým je řeka známá v některých jazycích včetně češtiny, je původním místním označením pro dolní tok řeky, pod kterým ji poprvé poznali evropští misionáři. V Číně je zpravidla nazývána Čchang-ťiang ( výslovnost, čínsky pchin-jinem Cháng Jiāng, znaky zjednodušené 长江, tradiční 長江; česky „Dlouhá řeka“). Svou délkou 6 300 km je nejdelší řekou celého eurasijského kontinentu. V celosvětovém měřítku je třetí nejdelší (za Amazonkou a Nilem) a nejdelší řekou na území jednoho státu. Povodí řeky má rozlohu 1 800 000 km² a představuje pětinu území ČLR a domov pro třetinu jejích obyvatel.
| Jang-c’-ťiang | |
|---|---|
 Řeka u vesnice Lian-tuo v provincii Chu-pej | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 6300 km |
| Plocha povodí | 1 800 000 km² |
| Průměrný průtok | 31 900 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Pramen | |
| Tangla 34°5′31,69″ s. š., 92°54′47,44″ v. d. 6621 m n. m. | |
| Ústí | |
| u Šanghaje do Východočínského moře 31°15′0″ s. š., 122°2′0″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Čína (Čching-chaj, Tibetská autonomní oblast, S’-čchuan, Jün-nan, Čchung-čching, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, An-chuej, Ťiang-su, Šanghaj) | |
| Úmoří, povodí | |
| Východočínské moře, povodí Jang-c’-ťiangu | |
 | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Průběh toku
editovatPramení z ledovců v nadmořské výšce 6 621 m na severní straně pohoří Tangla a Ku-ku-š'-ln v centrální části Tibetské náhorní plošiny na samém jihozápadě provincie Čching-chaj. Pod názvem Ulan-Muren protéká širokou bažinatou dolinou[zdroj?!]. Postupně se jmenuje Tchuo-tchuo (čínsky pchin-jinem Tuotuo, znaky 沱沱) a Tchung-tchien (čínsky pchin-jinem Tongtian, znaky 通天, Nebeská řeka). Opouští Tibetskou náhorní plošinu a protíná Východotibetská pohoří. Pod názvem Ťin-ša-ťiang (čínsky pchin-jinem Jinsha Jiāng, znaky 金沙江, řeka Zlatých písků) protéká úzkými a hlubokými soutěskami, přičemž překonává mnohé peřeje. Na středním toku protéká jižním okrajem Sečuánské kotliny, v níž má pokojný tok a dosahuje šířky 300 až 500 m. Protíná východní horské ohraničení kotliny a vytváří tři soutěsky o celkové délce přibližně 100 km. V těchto místech byla na začátku 21. století postavena přehrada Tři soutěsky. Před jejím dokončením se zde řeka zužovala na 120 až 200 m a hloubka místy dosahovala až 100 m. Tento úsek řeky je znám pod názvem San-sia. Na dolním toku řeka pod názvem Čchang-ťiang protéká rovinami, nejprve Ťiangchanskou a poté Velkou čínskou dolinou. Údolí řeky je dobře vytvářené a vyskytuje se v něm mnoho průtoků a ramen. Šířka koryta dosahuje 1 až 2 km a hloubka 20 až 30 m. Ústí do Východočínského moře u Šanghaje dvěma hlavními rameny a zároveň vytváří deltu o rozloze přibližně 80 000 km². V údolí řeky se nachází mnoho jezer, z nichž největší jsou Tung-tching-chu a Pcho-jang-chu. Tato jezera do značné míry regulují tok řeky na dolním toku.
Významné přítoky
editovatŘeka má přes 700 přítoků. Mezi největší patří:
| Přítok | čínsky | pinyin | Ústí kde | strana |
|---|---|---|---|---|
| Ja-lung | 雅砻江 | Yalongjiang | Tu-kchou | zleva |
| Min-ťiang | 岷江 | Minjiang | I-pin | zleva |
| Tchuo-ťiang | 沱江 | Tuojiang | Lu-čou | zleva |
| Ťia-ling-ťiang | 嘉陵江 | Jialingjiang | Čchung-čching | zleva |
| Wu-ťiang (Čchien-ťiang) | 乌江 | Wujiang | Fu-ling | zprava |
| Li-šuej | 澧水 | Lishui | Tung-tching-chu | zprava |
| Jüan-ťiang | 沅江 | Yuanjiang | Tung-tching-chu | zprava |
| C’-ťiang | 资江 | Zijiang | Tung-tching-chu | zprava |
| Siang-ťiang | 湘江 | Xiangjiang | Tung-tching-chu | zprava |
| Chan-ťiang (Chan-šuej, I-ťü-che) | 漢江 | Hanjiang (Hanshui) | Wu-chan | zleva |
| Kan-ťiang | 赣江 | Ganjiang | Pchu-jang | zprava |
| Chuaj-che | 淮河 | Huaihe | Jang-čou | zleva |
Vodní režim
editovat
Největší přísun vody dostává řeka v létě díky monzunovým dešťům. Na horním toku se značnou měrou podílí také tání sněhu a ledovců na horách. V letním období dosahuje vzestup hladiny v Sečuánské kotlině i více než 20 m a na dolním toku 10 až 15 m. V soutěskách činí rozdíl nejvyšší letní a nejnižší zimní úrovně hladiny až 40 m. Průměrný průtok vody činí 31 900 m³/s, což odpovídá ročnímu odtoku 960 km³. Tím je čtvrtou nejvodnější řekou na světě (za Amazonkou, Kongem a Orinokem). Na dolním toku je významný vliv mořských přílivů, které se projevují až ve vzdálenosti 750 km od ústí u města Ťiou-ťiang. Řeka unáší k ústí 280 až 300 Mt nánosů ročně, což způsobuje rychlý růst delty (přibližně o 1 km za 35 až 40 let). Na převážné části toku má voda v řece žlutý odstín, takže pojmenování Evropanů Modrá řeka neodpovídá skutečnosti. V rovinách dolního toku se značná část nánosů ukládá v korytě, zanáší ho a vyvyšuje nad okolní terén. Aby se zabránilo zatopení přilehlých území byly podél řeky a jejich přítoků postaveny hráze o celkové délce 2700 km a výšce 10 až 12 m, ani ty však zcela povodním nezabránily. K největším povodním došlo v letech 1870, 1896, 1931, 1949, 1954. Řeka na převážné části toku v zimě nezamrzá, výjimku tvoří jen pomalé úseky na horním toku.
Povodně
editovatV historických záznamech lze dohledat za více než dvě tisíciletí od počátku dynastie Chan do pádu císařství 214 velkých povodní, tedy jednu v průměru za deset let. Ve 20. století napáchala Jang-c’ velké škody šestkrát – v letech 1911 (100 000 mrtvých), 1931 (145 000 mrtvých), 1935 (142 000 mrtvých), 1954 (30 000 mrtvých), 1996 a naposledy v roce 1998 (3 656 mrtvých), zničeno 5 milionů domů, zatopeno 21 milionů hektarů orné půdy – trojnásobek rozlohy ČR, celkem postiženo 290 milionů lidí). V hustě osídlené oblasti středního a dolního toku vyrůstají každým rokem nové domy a továrny, což dramaticky zvyšuje škody, způsobené každou budoucí povodní. Celou situaci komplikuje postupné zavážení jezer, lemujících dolní tok řeky. Jezera, která dokázala pochytit část vodních přívalů jsou pozvolna přeměňována v zemědělskou půdu. Příkladem může být jezero Tung-tching-chu (洞庭, Dongting) jižně od Jüe-jangu, jehož rozloha se zmenšila z 6 000 km² v roce 1825, na 2 700 km² v roce 1983.
Využití
editovat
Řeku lze bez nadsázky označit za hlavní tepnu čínského hospodářství. Využívá se na zavlažování a k zásobování vodou pro rozsáhlé zemědělské oblasti, hlavně v Sečuánské kotlině a na dolním toku. Je nejdůležitějším čínským lovištěm sladkovodních ryb, když především v povodí jezer Tung-tching-chu, Pcho-jang-chu a Tchaj-chu je široce rozvinutý rybolov (kapr obecný, tolstolobik bílý, amur bílý, amur černý). Již od dávných dob slouží k vodní dopravě, která je možná v délce 2 850 km až k úpatí Čínsko-tibetského pohoří. Její význam je o to větší, že až do Wu-chanu mohou plout námořní lodě s výtlakem do 10 kt. Na dolním toku řeku křižuje Velký kanál, který již od středověku řeku spojuje s dalšími oblastmi Číny. Od ústí Chuaj-che u Jang-čou směřuje na sever ke Žluté řece a dále k Pekingu, na opačnou stranu pak vede do Chang-čou. Je také obrovskou odpadní stokou, do které je ročně vypuštěno asi 14 miliard tun odpadních vod.[1]
Energetika
editovat
Na spodním toku jsou postaveny pouze dvě vodní elektrárny – elektrárna Tři soutěsky (instalovaný výkon 21 000 MW) a přehrada Ke-čou (čínsky pchin-jinem Gezhou, znaky 葛洲) – instalovaný výkon 3 115 MW. Na horním toku je postaveno 5 přehrad, dalších pět je ve výstavbě a dalších 15 plánováno. Mimo jiné jde o projekty Paj-che-thhan (dokončeno 2023, instalovaný výkon 16 000 MW), Si-lou-tu (dokončeno, 13 860 MW), Wu-tung-te (ve výstavbě, 10 200 MW) a Siang-ťia (dokončeno, 7 750 MW).
Přehrada Tři soutěsky
editovat
Mezi městy Wan-čou (dříve Wan-sien) a I-čchang se řeka v délce 200 km hluboce zařezává do skalních masívů a na několika místech se zužuje na 300 m. Toto romanticky vyhlížející údolí nese název Tři soutěsky (三峡, Sānxiá) a v roce 2008 zde byla dokončena výstavba gigantické 185 m vysoké přehrady Tři soutěsky (三峡大坝, Sānxiá Dàbà), která vzedmula hladinu řeky do vzdálenosti několika set kilometrů až k Čchung-čchingu. Stavba začala v roce 1994, napouštěna byla od roku 2003. Kvůli stavbě vodního díla Tři soutěsky musely být přestěhovány téměř 2 miliony lidí. V roce 2003 byla spuštěna první 700 MW turbína, při dokončení v roce 2008 mělo 26 turbín elektrárny instalovaný výkon 18 200 MW, čímž se přehrada stala hydroelektrárnou s největším instalovaným výkonem na světě.[2] Již během výstavby v roce 2002 byla do projektu přidána podzemní elektrárna s dalšími 8 turbínami (6 × 700 MW, 2 × 50 MW). Tři turbíny byly spuštěny v roce 2011, čímž elektrárna dosáhla současného instalovaného výkonu 21 000 MW; zbylé byly zprovozněny v roce 2012, čímž elektrárna dosáhla konečného instalovaného výkonu 22 500 MW.
Doprava
editovatI když řeka je významnou tepnou vodní dopravy, pro železniční a silniční dopravu byla dlouho překážkou. Překonávána byla pomocí přívozů, což bylo při nepříznivých podmínkách nebezpečné – při nejtragičtější nehodě v říjnu 1945 nedaleko Tchaj-singu zahynulo při potopení přívozní lodě více než 800 osob.[3] Prvním mostem na dolním toku (3000 km od ústí) byl dvoupatrový (železnice a silnice) 1760 metrů dlouhý most ve Wu-chanu. Další mosty a tunely následovaly, v dubnu 2012 je jich již 70. Vzhledem k rozměrům řeky jde o technicky náročná díla. Například nedaleko ústí překonává ramena řeky u Šangaje soustava tunelu (délka 9 km) a dvou mostů (délka 53 a 10 km – z toho 20 km přes řeku), nedaleko Su-čou přemosťuje řeku Most Su-tchung (zavěšený most s největším rozpětím hlavního pole – 1088 metrů) a nedaleko Nankingu je Most Žun-jang (visutý most se čtvrtým největším rozpětím hlavního pole – 1 490 metrů).
Vzácná fauna
editovatŘeka je životním prostředím pozoruhodných endemických druhů živočichů, jakými jsou např. kriticky ohrožený aligátor čínský (Alligator sinensis). Do začátku 21. století k nim patřili také kytovec delfínovec čínský (Lipotes vexillifer), který je od prosince 2006 považován za vyhynulého a veslonos čínský (Psephurus gladius), největší sladkovodní ryba, která je považována za vyhynulou od roku 2022.
Větší města podél řeky
editovat
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Miroslav Šuta: Míra znečištění v Číně už omezuje rozvoj Archivováno 13. 5. 2008 na Wayback Machine., respekt.cz
- ↑ Časopis Stavebnictví: Tři soutěsky - čínská dimenze. www.casopisstavebnictvi.cz [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-24.
- ↑ 《重温红色经典》专栏：中安轮烈士纪念馆. www.taixing.cn [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-03.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jang-c'-ťiang na Wikimedia Commons - Jang-c’-ťiang na OpenStreetMap
Encyklopedické heslo Jang-tse-kiang v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Jang-c'-ťiang ve Wikislovníku
