Wikipedie

Miloslav Uličný

český vysokoškolský pedagog, hispanista a překladatel

Miloslav Uličný (18. července 1942, Pravčice – 5. června 2023[1]) byl český romanista, vysokoškolský pedagog, básník a překladatel ze španělštiny, italštiny, angličtiny, portugalštiny a katalánštiny.[2]

doc. PhDr. Miloslav Uličný
Narození18. července 1942
Pravčice,
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí5. června 2023 (ve věku 80 let)
Povoláníromanista, vysokoškolský pedagog, básník, překladatel
Národnostčeská
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ČeskoČesko Česko
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématašpanělština, italština, překlad, translatologie, překlady ze španělštiny, poezie, hispanistika a romanistika
OceněníCena Josefa Jungmanna (2006)
komtur řádu za občanské zásluhy
PříbuzníOldřich Uličný (sourozenec)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Roku 1959 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Kroměříži[3] a pak pracoval rok jako soustružník v podniku Pal Magneton. V letech 1960–1965 vystudoval španělštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jako třetí obor portugalštinu. Studoval také katalánštinu a postgraduálně v letech 1966–1968 estetiku. Roku 1982 získal titul doktora filozofie.[2]

Roku 1965 pracoval v Československé tiskové kanceláři, v letech 1966–1971 byl zaměstnán jako překladatel v Československém rozhlasu, v letech 1971–1973 působil v Díle, podniku Českého fondu výtvarných umění a pak do roku 1980 v Orientálním ústavu Akademie věd Československé republiky. Mezi lety 1981–1993 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání.[2]

Roku 1993 začal pracovat jako odborný asistent Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel dějiny španělské a hispanoamerické literatury a vedl semináře uměleckého překladu. Roku 2006 se stal v oboru translatologie docentem. Absolvoval také řadu zahraničních stáží a zúčastnil se mnoha mezinárodních konferencí. Byl rovněž vedoucím Klubu kultury překladu, kde od roku 1994 organizoval veřejné přednášky, zaměřené na problematiku překladatelské práce. Roku 2012 odešel do důchodu a v Ústavu translatologie FF UK působil jako externista.[4]

Je autorem řady odborných statí a článků, publikovaných v českých i zahraničních časopisech, dále více než dvaceti předmluv a doslovů k vlastním překladům a také několika desítek recenzí. Těžištěm jeho překladatelské činnosti jsou překlady krásné literatury, především španělské, ale přeložil také přes 300 filmů, televizních inscenací a seriálů z různých jazyků pro dabing nebo pro podtitulkování a vytvořil také titulky k dvanácti televizním inscenacím italských oper. Vydal také devět sbírek vlastních básní a jednu knihu povídek. Psal rovněž fejetony a úvahy a pro rozhlas připravuje literární pořady.[4]

Zemřel nad ránem 5. června 2023 v necelých 81 letech.

Ocenění

editovat
  • 1991: Medaile Centra hispanistických básnických studií v Madridu („za šíření poezie španělského jazyka“).[2]
  • 1992: Překladatelská prémie Ceny Josefa Jungmanna za titul Stín ráje, tisíc let španělské poezie.[5]
  • 1994: Překladatelská prémie Ceny Josefa Jungmanna za titul Píseň o Cidovi.[5]
  • 2001: Tvůrčí odměna Ceny Josefa Jungmanna za titul Španělské romance.[5]
  • 2004: Krameriův vinš Obce překladatelů za vedení Klubu kultury překladu.[6]
  • 2006: Mimořádná tvůrčí odměna Ceny Josefa Jungmanna za titul Heroldové jasu.[5]
  • 2009: Nakladatelská cena za nejlepší překlad, vydaný v Mladé frontě roku 2008 (za titul Ráj a peklo lásky).[2]
  • 2012: Udělení čestného členství Jednotou tlumočníků a překladatelů za celoživotní přínos překladu literatury hispánské oblasti, dlouholetou pedagogickou činnost a organizaci i moderování více než šedesáti pořadů Klubu kultury překladu.[7]
  • 2015: Řád za občanské zásluhy s hodností komtura udělený španělským králem Filipem VI.[2]
  • 2018: Mimořádná tvůrčí odměna Ceny Josefa Jungmanna za titul Pražské romancero.[5]

Dílo

editovat

Básnické sbírky

editovat
  • První brázda (1977).
  • Druhý pokus (1981).
  • Třetí možnost (1990).
  • Nervy v kýblu (1990).
  • Čtvrtá třetina (1991).
  • Nultá série (1992).
  • Achillova pátá (1995).
  • Šesté prokázání (2008).
  • Sedmé (po)zastavení (2017).

Próza

editovat
  • Příhody a nehody Jaroše Konečníka (2017), povídky.

Odborné knihy

editovat
  • Historia de las traducciones checas de literaturas de España e Hispanoamérica, Praha: Karolinum 2005.
  • České verze Cervantesova Dona Quijota (1864-2015), Praha: Nová vlna 2016.

Překlady

editovat

Překlady z angličtiny

editovat

Překlady z italštiny

editovat

Překlady z katalánštiny

editovat

Překlady z portugalštiny

editovat
  • Prstýnek od přítele, Medailon a verše galicijských trubadúrů, Literární příloha deníku Telegraf, 31. 7. 1993.

Překlady ze španělštiny

editovat
  • Terezie od Ježíše: Sebe ve mně hledat musíš, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2015.
  • Jan od Kříže: Toužím uhasit svou žízeň, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2016.
  • Pražské romancero, sto španělských romancí, Praha: Argo 2018.
  • Pětihvězdí španělských sonetistů, Praha: Nová vlna 2018.
  • Nová kytice ze starých španělských romancí, Praha: Nová vlna 2019.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Odešel náš milý člen, romanista Miloslav Uličný. penklubcz [online]. 2023-06-08 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f Miloslav Uličný - Obec překladatelů
  3. ↑ 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 126 s. 
  4. ↑ a b Miloslav Uličný – Databáze českého uměleckého překladu
  5. ↑ a b c d e Cena Josefa Jungmanna - Obec překladatelů
  6. ↑ Krameriúv vinš - Obec překladatelů
  7. ↑ Čestní členové JTP. www.jtpunion.org [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-12. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloslav_Uličný&oldid=24066862“