Miloš Crnjanski
Miloš Crnjanski (v srbské cyrilici Милош Црњански; 26. října 1893 Csongrád[1] - 30. listopadu 1977 Bělehrad) byl významný básník a spisovatel 20. století v srbské literatuře. Svoji první báseň sice napsal již roku 1908, později pracoval jako novinář a až později se teprve stal váženým autorem. Patří ke generaci autorů, která si zažila zkušenosti z válečných konfliktů (přesněji první světové války) a toto téma i rozvinula ve svých dílech.
| Miloš Crnjanski | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. října 1893 Csongrád |
| Úmrtí | 30. listopadu 1977 (ve věku 84 let) Bělehrad |
| Místo pohřbení | Alej zasloužilých občanů na Novém hřbitově v Bělehradě |
| Povolání | básník, diplomat, novinář, kritik umění, spisovatel, dramatik, esejista, literární kritik a romanopisec |
| Alma mater | Vídeňská univerzita (od 1913) Fakulta filozofie Bělehradské univerzity (1919–1922) Srbské reálné gymnázium v Temešváru Piaristické gymnázium v Temešváru Bělehradská univerzita |
| Žánr | poezie |
| Témata | literatura, drama, esej, literární kritika, umělecká kritika a žurnalistika |
| Významná díla | Londýnsky román Běženci panonských bažin Kod Chiperborejaca Dnevnik o Čarnojeviću Druga kniga Seoba |
| Ocenění | Literární cena NIN (1971) Disova cena (1973) |
| Manžel(ka) | Vidosava Crnjanski (1921–1977) |
| Příbuzní | Dobrosav Ružić (tchán) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se 26. října 1893 v Csongrádu v dnešním Maďarsku do rodiny srbské menšiny v části tehdejšího Uherska, kde bylo dominantní maďarské obyvatelstvo. Díky tehdejším silně prosrbským náladám otce se rodina často stěhovala; po roce 1896 strávil Crnjanski léta svého dětství v dnes rumunském Temešváru, kde vystudoval i gymnázium.
Na počátku první světové války patřil Crnjanski k těm, kteří byli v rámci protisrbských nálad tehdejšího Rakousko-Uherska pronásledováni, nicméně uvězněn nebyl, ale namísto toho byl odveden do armády. Bojoval s Ruskem na Haličské frontě ve východní části mocnářství. Většinu času tam ale strávil v nemocnici a sám, před koncem války byl převelen na italskou frontu. Ve své tvorbě později Crnjanski své válečné zkušenosti zvěčnil. Po ukončení bojů studoval dějiny umění a filozofii ve Vídni, svá studia dokončil již na Bělehradské univerzitě.
Literatuře se začal věnovat během svého pobytu v Záhřebu. Své první básně zveřejňoval v časopisu Savremenik (Současník) Připojil se k avantgardnímu proudu a po krátkou dobu vydával časopis Dan.[1] Svůj pohled na literaturu a svět shrnul do jednoho konceptu, kterému se dodnes říká Sumatraismus, a to podle Crnjanského básně Sumatra, hledající propojenost všeho světa a odmítající válečné běsnění. Poté, co se však ideje avantgardních proudů začaly transformovat směrem k sociálně laděné literatuře, se rozhodl svoji činnost utlumit a věnovat se žurnalistice, diplomacii a politice.[1] Od roku 1929 až do vydání Lamentace nad Bělehradem tak nesepsal ani jednu báseň.
Po dokončení studií pracoval jako novinář a profesor (na gymnáziu v Pančevu). Jako kulturní atašé královské Jugoslávie pobýval v Berlíně, Lisabonu a v Římě. Po vypuknutí druhé světové války se odstěhoval do Londýna, tam žil až do roku 1965 jako emigrant.
Díla
editovatPráce Miloše Crnjanského byly početné a zabývaly se různými tématy. A to jak tedy dějinami srbského národa, tak i například zážitky z cest, či zahraničními událostmi. Jeho první významnou knihou se staly v roce 1920 Povídky o mužném (Priče o muškom). O dalších devět let později následoval třídílný román Seoba (do češtiny přeložené jako Běženci panonských bažin), ve kterém autor rozvinul tematiku středověkých přesunů srbského obyvatelstva. Ty se odehrávaly v souvislosti s expanzí a ústupy středověkých říší a znamenaly nepříliš šťastnou epizodu v dějinách srbského národa. Kromě hlavního románu je Crnjanski také autorem knihy Deník o Čarnojevićovi, která vypráví o srbském patriarchovi Arseniovi Čarnojevićovi, další z významných osob událostí pozdního středověku a stěhování. Z básnické tvorby je známá celá řada básní a poém; protiválečně laděná Lyrika Ithaky, Stražilovo, ve kterém odkazuje na Branka Radičeviće, Serbiana, nebo Lamentace nad Cařihradem (Lament nad Carigradom), která vznikla po jeho návratu z mnohaleté emigrace.
Crnjanski také začal vydávat v roce 1922 avantgardní časopis Putevi (Cesty), na kterém spolupracoval s Markem Ristićem. V roce 1934 pak spolu vydávali také politicky zaměřený list Ideje. Crnjanski také vydal dvě knihy antologií východních národů.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Miloš Crnjanski na anglické Wikipedii a Miloš Crnjanski na srbské Wikipedii.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Crnjanski na Wikimedia Commons
