Mika Häkkinen
Mika Pauli Häkkinen (* 28. září 1968, Vantaa) je bývalý finský automobilový závodník a pilot formule 1, přezdívaný Létající Fin. Je dvojnásobným mistrem světa Formule 1.
.jpg) Mika Häkkinen v roce 2022 na GP Rakouska | |
| Narození | 28. září 1968 (56 let) Vantaa |
|---|---|
| Národnost |  Finsko |
| Kariéra ve Formuli 1 | |
| Aktivní roky | 1991 – 2001 |
| Týmy | Lotus, McLaren |
| Závody | 165 |
| Mistr světa | 2  (1998, 1999) |
| Vyhrané závody | 20 |
| Stupně vítězů | 51 |
| Body celkem | 420 |
| Pole positions | 26 |
| Nejrychlejší kola | 25 |
| První závod | GP USA 1991 |
| První vítězství | GP Evropy 1997 |
| Poslední vítězství | GP USA 2001 |
| Poslední závod | GP Japonska 2001 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Po úspěších na motokárách a Grand Prix Macau, kde mu těsně uniklo vítězství, se Häkkinen v roce 1991 připojil k týmu Lotus, kde strávil dvě sezóny. Poté Häkkinen přešel k týmu McLaren, původně jako testovací a náhradní jezdec. Do kokpitu se dostal poté, co se McLaren rozešel s Michaelem Andrettim po Grand Prix Itálie. Po odchodu Ayrtona Senny do Williamsu se stal Häkkinen v roce 1994 týmovým lídrem. Při Grand Prix Austrálie 1995 měl Mika těžkou havárii, při které málem přišel o život. V roce 1996 se výrazně zlepšil a první vítězství vybojoval při Grand Prix Evropy 1997. V letech 1998 a 1999 si pak připsal dva tituly mistra světa. Na přelomu tisíciletí stále bojoval o titul, ten ale získal Michael Schumacher. V roce 2001 si připsal poslední 2 výhry a na konci roku oznámil, že si dává od závodění přestávku. Ta se nakonec změnila v konec kariéry ve Formuli 1.
K závodění se ještě vrátil v sérii DTM, kde třikrát zvítězil ve voze Mercedes. V roce 2007 oznámil úplné ukončení závodní kariéry.
Počátky kariéry
editovatMika Häkkinen se narodil v městě Vantta, ve Finsku, 28. září 1968. Jeho otec se jmenoval Harri a byl krátkovlnným radiovým operátorem a příležitostným taxikářem. Jeho matkou byla Aila, jež pracovala jako sekretářka. Häkkinen vyrůstal se svou sestrou Ninou, která se starala O Mikovu fan stránku do roku 1998. Jako dítě žil Mika ve stejné ulici jako další jezdec Formule 1 Mika Salo a oba se později stali dobrými přáteli.
Häkkinen jako malý také vystupoval v akrobatické show. Na střední škole se též věnoval akrobatické gymnastice a později se připojil k akrobacii v divadle v Helsinkách. Häkkinen se poté musel rozhodnout, jestli se bude věnovat akrobacii nebo závodění. Nakonec se rozhodl, že bude závodním jezdcem.
Kariéra před Formulí 1
editovatKdyž bylo Mikovi 5 let, jeho rodiče pro něj pronajali motokáru a brali ho na dráhu nedaleko jejich domu. Při svém prvním kole se Häkkinen dostal do havárie, ale nic se mu nestalo. I přes počáteční neúspěch chtěl Häkkinen se závoděním pokračovat a poté, co neustále přemlouval své rodiče, se mu jeho přání splnilo. Mikův otec mu koupil první motokáru, konkrétně to byla motokára se kterou dříve závodil Henri Toivonen.
Do roku 1986 vyhrál Häkkinen 5 titulů na motokárách. Mistr světa z roku 1982 Keke Rosberg pomohl Häkkinenovi sehnat sponzory, kteří mu pomáhali v juniorských kategoriích otevřených vozů. „Nový létající Fin“ vyhrál třikrát Skandinávský šampionát, poté v roce 1988 šampionát Opel Lotus Euroseries a v roce 1990 Britskou Formuli 3. Na konci 80. let bydlel v Anglii v domě společně s týmovým kolegou ze stáje West Surrey Racing a pozdějším jezdcem Formule 1, Allanem McNishem. Häkkinen byl blízko vítězství v Grand Prix Macau 1990, ale havaroval s Michaelem Schumacherem. Jeho výkon ale znamenal posun do Formule 1 k týmu Lotus.
Formule 1
editovat1991–1992: Lotus
editovat
1991
editovatHäkkinen se v roce 1991 připojil k týmu Lotus. Debutoval na okruhu ve Phoenixu, kvalifikoval se na 13. místě a na stejné pozici by pravděpodobně i dojel, kdyby mu v 60. kole neselhal motor. Své první body vybojoval o dva závody později v Imole, kde po startu z 25. místa dojel pátý, na vítěze, Ayrtona Sennu, ale ztratil 3 kola. Další body už v sezóně nepřidal.
1992
editovatV další sezóně byl Mikův týmový kolega Johnny Herbert. Häkkinen se zlepšil a bodoval celkem v 6 závodech, nejlépe dojel na 4. místě ve Francii a Maďarsku. Celkově skončil na 8. místě v poháru jezdců.
1993–2001: McLaren
editovat1993
editovatV roce 1993 přešel Häkkinen do týmu McLaren, kde se měl stát nejprve testovacím jezdcem a až přijde jeho čas, měl se posunout do role závodního pilota. Jako hostující jezdec se objevil v Monaku v sérii Porsche Supercup, kde závod opanoval. Jeho sen usednout v závodě opět do kokpitu se mu vyplnil po závodě v Monze poté, co po špatných výsledcích tým opustil Michael Andretti. Debut v britské stáji si odbyl v Portugalsku a hned všechny ohromil tím, že v kvalifikaci porazil svého týmového kolegu Ayrtona Sennu. Bohužel, v poslední zatáčce okruhu přehnal svou snahu, vyjel z trati a narazil do boxové zdi. V té době jezdil na bodovaných příčkách. Na okruhu Suzuka poprvé vystoupal na pódium, kde dojel 15 sekund za Sennou.
V průběhu sezóny testoval Häkkinen i Senna motor Lamborghini V12 v modifikovaném voze McLaren MP4/8 s označením „MP4/8B“ na okruzích Estoril a Silverstone. Oba jezdci byli motorem zaujati, Häkkinen jezdil v Silverstone o 1,4 sekundy rychleji než s normálním závodním motorem Ford V8.
1994
editovat
Senna odešel do týmu Williams a Häkkinen se tak stal lídrem v týmu, jeho kolegou se stal Martin Brundle. Tým McLaren také změnil motor, od motoru Ford V8 přešel k motoru Peugeot V10 (tým chtěl údajně původně použít v předchozím roce testovaný motor Lamborghini V12, šéf týmu Ron Dennis se ale rozhodl pro Peugeot). V sezóně si Häkkinen připsal 6 pódií a v šampionátu skončil čtvrtý se ziskem 26 bodů.
1995
editovatV roce 1995 začalo dlouhotrvající spojení mezi týmem McLaren a německou automobilkou Mercedes-Benz. Před začátkem sezóny si Häkkinen a jeho týmový kolega Nigel Mansell stěžovali na to, že vůz je pro ně malý a oni trpí údery rukou a loktů do boků kokpitu. Dvě pódiová umístění, v Itálii a v Japonsku, znamenala pro Miku již deváté umístění mezi nejlepšími třemi. Häkkinen zmeškal Grand Prix Pacifiku kvůli operaci slepého střeva. Poté, při Grand Prix Austrálie 1995 v Adelaide, mu na začátku první kvalifikace selhala pneumatika, což vedlo k tvrdému nárazu do zdi. Häkkinen utrpěl vážná zranění (prasknutí lebky, vnitřní krvácení, zapadlý jazyk, který mu ucpal dýchací cesty) a byl zachráněn jen díky koniotomii, kterou hned vedle trati provedl lékař Sid Watkins. Tento incident upevnil vztah mezi Häkkinenem a týmovým šéfem Ronem Dennisem a také vyvolal posun v oblasti bezpečnosti sportu. Naštěstí se Häkkinen plně zotavil a v roce 1996 mohl opět závodit. Tím pádem zmeškal pouhý jeden závod. Do kokpitu Formule 1 usedl tři měsíce po havárii na okruhu Paul Ricard. Celkově byl v poháru jezdců sedmý se ziskem 17 bodů.
1996
editovatRok 1996 znamenal pro McLaren zlepšení; Mercedes-Benz vstoupil do druhé sezóny jako dodavatel motorů a Häkkinen se opět vrátil na pódiová umístění, přestože první vítězství mu stále unikalo. V tomto roce se k týmu připojil David Coulthard, jež přišel z týmu Williams. Na okruhu Spa si Fin málem připsal výhru, když zvolil jednu zastávku v boxech. Havárie Jose Verstappena ale znamenala vyjetí safety caru a zborcení celé strategie. Häkkinen by jinak závod vyhrál o více než 10 sekund. V šampionátu skončil celkově pátý, se ziskem 31 bodů.
1997
editovatMcLaren vstupoval do ročníku 1997 se sebevědomím. Červená a bílá barva sponzora Marlboro zmizela a vystřídala ji stříbrná a černá barva jiné tabákové společnosti, West. A McLaren se s tím vrátil na vítěznou vlnu. Coulthard vybojoval hned v úvodní Grand Prix Austrálie vítězství po více než 3 sezónách. V průběhu sezóny se McLaren začal pravidelně umísťovat na předních pozicích, v poháru jezdců byl ale úspěšnější Coulthard. Häkkinen měl několik možností připsat si první výhru, na okruzích Silverstone, A1-Ring a Nürburgring. V Jerezu konečně protnul cílovou čáru jako první, stalo se tak ale poté, co byl Coulthard požádán aby uvolnil cestu jemu a Jacquesovi Villeneuvovi, který měl problémy s poškozeným vozem. Celkově skončil v bodování šestý za 27 bodů.
1998
editovat
Rok 1998 byl zlomovým pro kariéru Häkkinena. Vůz McLaren MP4/13 byl prvním, který designoval Adrian Newey, aerodynamik, který v minulých letech projektoval i výborné vozy Williams. Mika vyhrál celkem 8 závodů a ve 13 ze 16 závodů bodoval. Zajistil si tak titul mistra světa, když získal rovných 100 bodů. Za ním skončil Michael Schumacher s vozem Ferrari se ziskem 86 bodů. Häkkinen rovněž devětkrát v sezóně startoval z pole position.
Sezóna začala tím, že Häkkinen vyhrál 4 ze 6 prvních závodů. Další tři poté vyhrál Michael Schumacher a v bodování se Finovi výrazně přiblížil. Další výhry pro Fina přišly v Rakousku a v Německu. V Maďarsku a Belgii ale získal pouhý bod, Schumacher toho využil ale jen v prvním případě, když na okruhu Hungaroring vyhrál. V deštivé a chaotické Grand Prix Belgie po kontaktu s Davidem Coulthardem nedojel. Po závodě na Monze se bodový stav u obou srovnal na 80 bodech. Zbývaly pouhé 2 závody. Schumacher startoval na okruhu Nürburgring z pole position, závod ale vyhrál Häkkinen. V posledním závodě v Japonsku mohli oba bojovat o titul, favoritem byl ale Häkkinen. Schumacher sice opět získal pole position, musel ale startovat z konce startovního pole, když ho při zahřívacím kole postihl problém (zhasnutí motoru). Nakonec Němec ze závodu odstoupil po defektu pneumatiky. Häkkinen vyhrál závod i celý šampionát.
1999
editovat
Vůz MP4/14, opět vycházející z tužky Adriana Neweyho, byl stejně jako minulou sezónu konkurenceschopný v boji o vítězství. Na druhou stranu byl od svého loňského předchůdce poruchovější. Cesta za titulem tak byla o něco těžší než v roce 1998. Tým Ferrari opět vsázel na Michaela Schumachera, ten ale v polovině sezóny vypadl ze hry, když vážně havaroval při Grand Prix Velké Británie. Zastoupil jej však jeho týmový kolega Eddie Irvine, který s Häkkinenem bojoval o titul až do posledního závodu v Japonsku. Tam Mika vyhrál před Michaelem Schumacherem a právě Irvinem a s celkovým ziskem 76 bodů obhájil titul mistra světa. Irvine skončil se 74 body jen o 2 body za ním.
Začátek nebyl pro Miku příliš dobrý, když musel odstoupit z úvodní Grand Prix. Na první výhru ale nečekal dlouho, když si ji připsal hned v Brazílii. V následujícím závodě v Imole ale opět nedokončil. V Monaku byl třetí a poté dvakrát vyhrál, ve Španělsku a v Kanadě. Další pódium si připsal ve Francii, na okruhu Silverstone poté nedojel. Právě v tomto závodě utrpěl Michael Schumacher zranění, které ho vyřadilo z boje o titul. Další výhru si připsal v Maďarsku a ve Spa dojel druhý za Coulthardem. V Monze Häkkinen havaroval a kamery ho zachytily nedaleko trati, jak pláče. Při Grand Prix Evropy skončil pátý a byl to jediný závod který dojel a při kterém zároveň nebyl na stupních vítězů. V Malajsii dojel třetí a v již zmíněném Japonsku vyhrál, čímž si zajistil titul. Irvineovi málem nadělil celé kolo.
2000
editovat
Jako dvojnásobný mistr světa se Häkkinen připojil k elitní skupině jezdců. V sezóně 2000 si přál zkompletovat hattrick, což se mu ale nepovedlo. Häkkinen si připsal vítězství ve Španělsku, Rakousku (stylem start–cíl) a v Maďarsku, kde převzal vedení v šampionátu. Vyhrál i v Belgii, kde provedl dechberoucí manévr, když na rovince Kemmel straight předjel zároveň Michaela Schumachera i Ricarda Zontu. Po další Grand Prix převzal celkové vedení opět Schumacher a mistrovský titul potvrdil v Grand Prix Japonska. Michael Schumacher popsal svůj boj o titul s Häkkinenem jako nejvíce uspokojující.
2001
editovat
V roce 2001 vstoupil do sezóny, která se nakonec ukázala jako jeho poslední ve Formuli 1, když byl po sezóně nahrazen svým mladým krajanem a chráněncem Kimim Räikkönenem. Vůz MP4-16 již nebyl tak dobrý a byl to spíše Coulthard, který potrápil Michaela Schumachera v boji o titul.
Häkkinen utrpěl větší nehodu kvůli selhání předního zavěšení v úvodním podniku v Austrálii, když jel druhý. Tato havárie jakoby způsobila pokles jeho motivace. V Brazílii se zdržel na startu, což málem vedlo k tomu, že do něj narazil Olivier Panis. Häkkinen za své jednání dostal pokutu $5 000. Ve Španělsku vedl až do posledního kola a mohl si připsat čtvrtou výhru v řadě na tomto okruhu. Porucha spojky ho nakonec vyřadila ze závodu v posledním kole pouhých 5 zatáček před cílem. Häkkinena poté do boxů na boku svého vozu přivezl David Coulthard. Byl to smutný ale nezapomenutelný moment, zdůrazňující silné pouto mezi Coulthardem a Häkkinenem. Ve Velké Británii dominoval celému závodu a připsal si první výhru v sezóně. V Monze oznámil Häkkinen médiím, že v roce 2002 si dá od závodění pauzu a mezitím se rozhodne o své budoucnosti. Na okruhu Indianapolis si připsal své poslední vítězství ve Formuli 1. Celkově skončil s 37 body pátý. V polovině roku 2002 oznámil úplné ukončení kariéry.
DTM (2005-2007)
editovat
Během roku 2004 Häkkinen oznámil své plány na návrat k závodění a hovořil s týmem Williams o angažmá pro rok 2005. Nakonec k dohodě nedošlo a namísto toho provedl svůj comeback k závodění v sérii DTM ve voze Mercedes-Benz. Byla to úspěšná první sezóna, okořeněná jedním vítězstvím.
I v roce 2006 pokračoval v šampionátu DTM s Mercedesem, ale sezóna již byla obtížnější a nejlepším výsledkem bylo několik druhých míst. Magazín Autosport spekuloval, že Häkkinenův styl jízdy se příliš nehodí do vozu DTM.
Při akci Goodwood Festival of Speed v roce 2006 řídil Häkkinen vůz McLaren-Mercedes MP4-20 z roku 2005. Mnozí lidé říkali, že bylo skvělé vidět Häkkinena opět v McLarenu, jelikož byl tenkrát posledním mistrem světa v tomto týmu.
Häkkinen zůstal u Mercedesu i ve třetí sezóně a přestože celkový dojem kazí několik smolných závodů, byl rok 2007 jeho nejlepší. Pravidelně se kvalifikoval do přední řady a dvakrát vyhrál (na okruzích Lausitz a Mugello) a celkově byl v hodnocení osmý.
Možné návraty do Formule 1
editovatPo Häkkinenově roční přestávce a následném ukončení kariéry, se mnohokrát spekulovalo o jeho možném návratu. Mika byl spojován s týmem Williams během roku 2004, jelikož Juan Pablo Montoya měl na další rok přestoupit k McLarenu. K dohodě ale nedošlo.
Na konci roku 2006 opět vyvstaly spekulace, tentokrát o možném návratu k týmu McLaren pro rok 2007. Magazín Autosport oznámil, že Häkkinen v listopadu dvakrát testoval v simulátoru McLarenu a diskutoval o možném návratu k týmu. 24. listopadu McLaren oznámil, že Lewis Hamilton usedne do druhého kokpitu McLarenu v roce 2007 a ukončil tak veškeré spekulace. Nicméně se psalo o tom, že Häkkinen působil v roli poradce, když Ron Dennis prohlásil, že: „Je to velmi zajímavá osobnost, kterou přivádíme a která zhodnotí věci, které vyvíjíme.“ Ve čtvrtek, 30. listopadu, Häkkinen celý den testoval McLaren-Mercedes MP4-21 na okruhu Circuit de Catalunya v Barceloně. Absolvoval 79 kol, ale jeho nejrychlejší kolo bylo o 3 sekundy pomalejší než u ostatních jezdců. McLaren prohlásil, že využili jeho odborných znalostí, aby poznali jak se Formule 1 vyvinula od jeho odchodu v roce 2001.
Häkkinen byla také jmenován jako „Zodpovědný pijící ambasador“ sponzorem McLarenu firmou Johnnie Walker.
Häkkinen má ulici po něm pojmenovanou v australském městě Adelaide, kde došlo k jeho málem tragické nehodě.
Intercontinental Le Mans Cup 2011
editovatTým AMG China vstoupil s vozem Mercedes-Benz SLS AMG do série Intercontinental Le Mans Cup – 6 hodinového závodu na okruhu Zhuhau, kde si Häkkinen odbyl debut ve třídě GT3.
Konec kariéry
editovatHäkkinen oznámil konec závodní kariéry v neděli, 4. listopadu 2007. Rozhodnutí prý „nebylo snadné“, ale dodal, že “závodění je stále v mé krvi a toto rozhodnutí neznamená, že mi bude bránit závodit pro radost.“
V listopadu 2008 Häkkinen oznámil, že začne novou kariéru v oblasti managementu.
Helma
editovatHelma Miky Häkkinena je bílá s tmavě modrými pruhy, královsky modrými pruhy a nebesky modrými pruhy ve středu, modrým kruhem na vrcholu helmy a s jeho jménem napsaným v oblasti brady. Barvy jsou zvoleny podle jeho sponzora z 80. let, společnosti Oy G.W. Sohlberg Ab.
Další záliby
editovatHäkkinen umí jezdit na jednokolce a dokonce s ní vystupoval.
V únoru 2010, nabídl lekce řízení v Mercedes-Benz World, aby vydělal peníze pro dětskou charitu pro nemocnici. Akci sponzoroval myHermes, pro který je Häkkinen ambasadorem.
Häkkinen se také objevil v pořadu Top Gear, kde učil moderátora Jamese Maye základy řízení rally v rámci přípravy na jeho test s Pagani Zonda.
Osobní život
editovatOd roku 1991 se Häkkinen usídlil v Monte Carlu, přestože vlastní domy ve Francii a ve Finsku. 18. května 2008 shořela jeho nově postavená vila ve Francii po zkratu v jeho skříni s trofejemi. Nikdo nebyl zraněn, ale zahynula jeho želva a také byla zničena jeho kolekce trofejí z Formule 1.
Häkkinen se oženil v roce 1998 s Erjou Honkanen. Společně mají syna Huga Ronana (narozen 11. prosince 2000) a dceru Ainu Julii (narozena 12. května 2005). V roce 2008 se rozešli. Häkkinenovo třetí dítě, dcera Ella, se narodila 30. listopadu 2010 jeho přítelkyni Markétě Remešové z České republiky. Se svou druhou manželkou má ještě desetiletá dvojčata: dceru Lynn a syna Daniela.
Statistiky ve Formuli 1
editovat| Aktivní roky | 1991-2001 |
| Starty | 165 |
| Vítězství | 20 |
| 2. místa | 14 |
| 3. místa | 17 |
| 4. místa | 13 |
| 5. místa | 10 |
| 6. místa | 9 |
| Průměrné umístění | 4.38 |
| Odstoupení | 59 |
| DSQ | 1 |
| DNS | 1 |
| DNQ | 2 |
| Pole position | 26 |
| Průměrné u. v kvalifikaci | 7.42 |
| Nejrychlejší kola | 25 |
| Průměrné u. za nejrychlejší kolo | 7.27 |
| Závodů v čele | 48 |
| Kol v čele | 1488 |
| Km v čele | 7191 km |
| Debut | Grand Prix USA 1991 |
| První vítězství | Grand Prix Evropy 1997 |
| Poslední závod | Grand Prix Japonska 2001 |
| Body | 420 |
Souhrn kariéry
editovatKompletní výsledky ve Formuli 1
editovat| Legenda k tabulce | |
|---|---|
| Barva | Výsledek |
| Zlatá | Vítěz |
| Stříbrná | 2. místo |
| Bronzová | 3. místo |
| Zelená | Bodované umístění |
| Modrá | Nebodované umístění |
| Dokončil neklasifikován (NC) | |
| Fialová | Odstoupil (Ret) |
| Červená | Nekvalifikoval se (DNQ) |
| Nepředkvalifikoval se (DNPQ) | |
| Černá | Diskvalifikován (DSQ) |
| Bílá | Nestartoval (DNS) |
| Závod zrušen (C) | |
| Světle modrá |
Pouze trénoval (PO) |
| Páteční testovací jezdec (TD) | |
| Bez barvy |
Netrénoval (DNP) |
| Vyřazen (EX) | |
| Nepřijel (DNA) | |
| Odvolal účast (WD) | |
| Nezúčastnil se (prázdné) | |
| Označení | Význam |
| Tučnost | Pole position |
| Kurzíva | Nejrychlejší kolo |
| † | Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. |
| ‡ | Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. |
| Horní index | Umístění bodujících jezdců ve sprintu |
Kompletní výsledky v DTM
editovat| Legenda k tabulce | |
|---|---|
| Barva | Výsledek |
| Zlatá | Vítěz |
| Stříbrná | 2. místo |
| Bronzová | 3. místo |
| Zelená | Bodované umístění |
| Modrá | Nebodované umístění |
| Dokončil neklasifikován (NC) | |
| Fialová | Odstoupil (Ret) |
| Červená | Nekvalifikoval se (DNQ) |
| Nepředkvalifikoval se (DNPQ) | |
| Černá | Diskvalifikován (DSQ) |
| Bílá | Nestartoval (DNS) |
| Závod zrušen (C) | |
| Světle modrá |
Pouze trénoval (PO) |
| Páteční testovací jezdec (TD) | |
| Bez barvy |
Netrénoval (DNP) |
| Vyřazen (EX) | |
| Nepřijel (DNA) | |
| Odvolal účast (WD) | |
| Nezúčastnil se (prázdné) | |
| Označení | Význam |
| Tučnost | Pole position |
| Kurzíva | Nejrychlejší kolo |
| † | Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. |
| ‡ | Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. |
| Horní index | Umístění bodujících jezdců ve sprintu |
| Rok | Tým | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | Umístění | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2005 | Mercedes | HOC 8 |
LAU1 3 |
SPA 1 |
BRN 13 |
OSC Ret |
NOR Ret |
NÜR 4 |
ZAN 12 |
LAU2 12 |
IST 2 |
HOC 15 |
5. místo | 30 |
| 2006 | Mercedes | HOC 4 |
LAU 3 |
OSC 9 |
BRH 11 |
NOR 3 |
NÜR 12 |
ZAN 11 |
CAT 11 |
BUG 2 |
HOC Ret |
6. místo | 25 | |
| 2007 | Mercedes | HOC 10 |
OSC 17 |
LAU* 1 |
BRH 4 |
NOR 9 |
MUG 1 |
ZAN 7 |
NÜR 10 |
CAT DSQ |
HOC 17 |
8. místo | 22 |
"*" V závodě byly uděleny pouze poloviční body, kvůli několika chybám stewardů.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mika Häkkinen na Wikimedia Commons - Galerie Mika Häkkinen na Wikimedia Commons
- článek Dcera šampiona F1 vítězí v motokárách a hrdě nosí českou vlajku. Je opravdu výjimečná, říká Häkkinen od Robert Sára na sport.cz
