Michail Chergiani
Michail Vissarionovič Chergiani (gruzínsky მიხეილ ხერგიანი; rusky Михаил Виссарионович Хергиани; italsky Mikhail Khergiani) (20. března 1932 Mestia, Gruzie, Sovětský svaz – 4. července 1969 Monte Civetta, Itálie) byl legendární gruzínský (sovětský) horolezec, přezdívaný Skalní tygr. (Jako rok narození je uváděno 1932 a 1935, úmrtí 1969 a 1971.)
| Michail Vissarionovič Chergiani | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. března 1932 (?) Mestia  Gruzie |
| Úmrtí | 4. července 1969 (ve věku 37 let) (?) Monte Civetta  Itálie |
| Příčina úmrtí | pád po přetržení lana v horách |
| Bydliště |  Sovětský svaz |
| Znám jako | horolezec |
| Ocenění | Řád čestného odznaku zasloužilý mistr sportu SSSR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čchumlian (Čchvimlian, Čchvimlid) Khergiani (Kerghiani, Chergiani, Kerghiani, Hergiani) pocházel z horského městečka ve Svanetii, kde má dosud také muzeum. Fyzickou kondici si udržoval běháním a poskakováním po balvanech a horskými výstupy. Třikrát vyhrál mistrovství SSSR v horolezectví, za éry nejznámějšího ruského horolezeckého cvičitele Vitalije Abalakova byl vedoucím horolezeckého výcvikového tábora a členem horské služby. Byl autorem mnoha vážných prvovýstupů na Kavkaze a Pamíru. Účastnil se prvních mezinárodních setkání horolezců ve Francii, Itálii a ve Spojeném království, kde získal svými výkony obdiv nejslavnějších himálajských horolezců. Tehdejší československé horolezce ovlivnil natolik, že při svých následných výpravách na Kavkaz přelézali jeho horské cesty.
Zemřel bez se svého spolulezce po pádu v italských Dolomitech při výstupu na Cimu su Alto (Monte Civetta), kde jim padající kámen přesekl lano (ve snaze o maximální rychlost nepoužili dvě). Nedaleko působící vojenský oddíl poté na jeho počest vypálil salvu. O jeho životě napsal knihu ruský spisovatel Jurij Burlakov, byla přeložená také do češtiny.
Významné úspěchy
editovatVýstupy
editovat- 1956: Západní vrchol Ťuťu-baši (4 530 m n. m.), horolezecký klub Burevestnik – mistrovský titul v kategorii technicky obtížných výstupů
- 1957: prvovýstup severozápadní stěnou Donguz Orunu s Josifem Kachianim – neoceněný přelomový výstup
- 1965: Aljama, Missestau (horolezecký klub Kutaisi) – mistrovský titul v kategorii traverzů
- Chergianiho cesta na Donguz Orun (1. opakování Radovan Kuchař a Oldřich Kopal, 1959)
- Chergianiho cesta S stěnou Ťuťu (poté i 1. ženský výstup klasifikace 5B na Kavkaze: Zuzana Hofmannová a Alena Stehlíková, 1981)
Ocenění
editovat- Mistr SSSR v horolezectví – 4 zlaté medaile (1956, 1957, 1964, 1965), 1 stříbrná, 2 bronzové[1]
- Mistr sportu v horolezectví SSSR
- Řád Čestného odznaku
Galerie
editovat-
Chergianiho oblečení
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- Jurij Borisovič Burlakov: Voschoditel’, povest’ o Michaile Chergiani; 1. vydání 1979; Moskva; Fizkul’tura i sport; edice Serdca, otdannyje sportu, 278 stran
- Jurij Burlakov: Horolezec, životní příběh Michaila Chergianiho; 1. vydání 1983, Olympia Praha; 189 stran; z ruštiny přeložil: Josef Zumr; doslov Jiří Novák (předseda ČHS); ISBN 604/22/826 27-042-83[2]
Reference
editovat- ↑ Ivan Dieška, Václav Širl: Horolezectví zblízka, Olympia Praha, 1989, str. 169–170
- ↑ databáze Národní knihovny
Související články
editovat- Nestor Chergiani (judista z Mestie, mistr Evropy, olympionik)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Chergiani na Wikimedia Commons - Svanetitrekking.ge - o muzeu (anglicky)
