Marie Korandová
Marie Korandová, provdaná Majtánová (4. února 1936 Plzeň – 30. dubna 2024 Bratislava), byla česká a slovenská jazykovědkyně, spisovatelka a vysokoškolská pedagožka.[1]
| PhDr. Marie Korandová, CSc. | |
|---|---|
| Jiná jména | Majtánová |
| Narození | 4. února 1936 Plzeň  Československo |
| Úmrtí | 30. dubna 2024 (ve věku 88 let) Bratislava  Slovensko |
| Vzdělání | vysokoškolské |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | lingvistka, spisovatelka |
| Zaměstnavatelé | Československá akademie věd, Slovenská akademie věd |
| Ocenění | Cena Bohumila Polana Významná žena ve světě |
| Choť | Milan Majtán |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatPocházela z plzeňské rodiny, která v ní podnítila vztah k literatuře a dějinám, zejména regionálním. Část rodiny z matčiny strany měla kořeny na Chodsku. Navštěvovala v Plzni jeden rok dívčí reálné gymnázium, které se posléze změnilo v koedukovanou jedenáctiletou střední školu. Po maturitě studovala rok na Pedagogické fakultě v Plzni a poté nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v letech 1955–1959 studovala obory bohemistika a rusistika. Po absolutoriu byla přijata v roce 1960 do dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. V roce 1970 získala doktorát a o rok později obhájila vědeckou aspiranturu. Po sňatku se slovenským jazykovědcem Milanem Majtánem odešla v roce 1963 na Slovensko, kde v letech 1967–1992 pokračovala ve své vědecké práci nejprve v Ústavu slovenského jazyka Slovenské akademie věd, později v Jazykovědném ústavu Ľudovíta Štúra SAV. Zaměřila se především na výzkum dialektologie a onomastiky. Přednášela bohemistiku na vysokých školách v Nitře a Bratislavě. Vzhledem k tomu, že ovládala češtinu i slovenštinu, zaměřila se ve své práci také na jejich srovnávání. Po odchodu do důchodu v roce 1992 se často vracela do Čech a pod svým rodným jménem Korandová se věnovala literární tvorbě. Od roku 1998 byla členkou Střediska západočeských spisovatelů.[2]
Ceny a ocenění
editovatOceňována byla za svou vědeckou i literární práci. Několikrát získala cenu Literární Šumavy. V roce 2012 převzala ocenění Významná česká žena ve světě, které uděluje Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů.
- Cena Andreja Chudobu – 2002
- Cena Bohumila Polana – 2002
- Cena poroty Jednoty tlumočníků a překladatelů za Slovník vydaný ve Slovenské republice (Historický slovník slovenského jazyka) – 2010
- Významná česká žena ve světě – 2012[1]
Dílo
editovatV počátcích své vědecké práce se věnovala porovnávání starší české a slovenské botanické terminologie s jinými slovanskými jazyky, později na Slovensku se zaměřila na historii slovenského jazyka. Systematický výzkum prováděla také v oblasti onomastiky na Slovensku i v Čechách. Překládala ze slovenštiny, němčiny, polštiny, ruštiny a lužické srbštiny. Publikovala v odborných časopisech: např. Kultúra slova, Slavica Slovaca, Slovenská reč. Podílela se na vytvoření čtyřdílného Historického slovníku slovenského jazyka (1989 – 2008). Svá díla psala česky i slovensky.
Po odchodu do důchodu se věnovala psaní prozaických děl pro děti i dospělé. Sbírala a zpracovávala pohádky i pověsti. Ve své literární prvotině Dřevěný chlebíček se inspirovala vzpomínkami dědečka z České Kubice. Napsala několik historických románů, především z období národního obrození z Domažlicka, Plzeňska a Pošumaví. V biografických prózách se věnovala opomíjeným regionálním osobnostem, například Josefu Vojtěchu Sedláčkovi a Josefu Františku Smetanovi či nýrskému národopisci německého původu Josefu Blauovi. Vydala také autobiografickou knihu o svém životě v Plzni Petřín mého mládí. Významnou ilustrátorkou jejích knih byla plzeňská výtvarnice Marie Lacigová. I v prozaické tvorbě se projevuje autorčina původní profese, díla jsou psána krásným jazykem, doplňována medailonky postav, archivními ukázkami i dobovými fotografiemi.[3]
Beletristické dílo
editovat- Dřevěný chlebíček (1984)
- O modrém ptáčku (1984)
- Keď pojdeš s košíčkom (1987)
- V královstve rastlin: knížka - hračka o přírodě (1987)
- Jak sedláček hospodařil (1987)
- O ztracené princezně (1988)
- Až já budu velká (1988)
- Světem živočichů (1994)
- Světem rostlin (1995)
- Zahrada pod kulatou věží (1999)
- Plzeňské předjaří (2001)
- Stráž: nejmenší privilegovaná ves domažlických Chodů (2001)
- Pročpohádky: lidové legendy z Chodska (2003)
- Chodské pověsti a legendy (2004)
- Chodové v pověstech (2006)
- Volba profesora Klostermanna (2007)
- Všerubský doktor se vrací (2009)
- Petřín mého mládí, aneb, U Světovaru č. 3 (2010)
- Evropan z Domažlic: MUDr. Antonín Steidl (1832-1913) (2010)
- Pověsti a legendy západních Čech (2011)
- Piruety na ostří nože (2016)
- Sága rodu Škodů (2016)
- Západočeská dramata J. K. Tyla (2018)
Reference
editovat- ↑ a b LALIKOVÁ, Tatiana. Odišla Marie Majtánová. Kultúra slova. 2024, roč. 58, čís. 3, s. 185, 186, 187, 188. Dostupné online.
- ↑ KORANDOVÁ, Marie. Petřín mého mládí aneb U Světovaru č. 3. 1. vyd. Plzeň: PRESSFIL CART s.r.o., 2010. 141 s. ISBN 80-87043-12-X.
- ↑ ULRYCHOVÁ, Marta. Marie Majtánová-Korandová oslavila pětaosmdesátiny. Národopisná revue. 2021, roč. 31, čís. 2, s. 155,156. Dostupné online.
Literatura
editovat- JIRÁSEK, Bohumil. Dějiny literatury v západních Čechách: (1890-2006). Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2008. 247 s.
- HORÁKOVÁ, Jana, ed., NOVOTNÝ, Vladimír, ed. a ŠLESINGEROVÁ, Helena, ed. Slovníček autorů Plže . Plzeň: Pro libris, 2005. 27 s. .
- PEROUTKOVÁ, Renata a VIKTORA, Viktor. Chodská tematika v díle Marie Korandové = Chodisches Thema im Werke der Marie Korandova: diplomová práce. Plzeň: Peroutková, 2008. 49 s., [6] s. příl.
Externí odkazy
editovat- Marie Korandová v online katalogu Knihovny města Plzně
