Marie Jarošová
Marie Jarošová (13. února 1920 Lidice - 21. ledna 1998[1]) byla česká obyvatelka Lidic, která přežila zničení této vesnice roku 1942 i věznění v koncentračním táboře, po válce československá politička Komunistické strany Československa, předsedkyně MNV obnovených Lidic, poslankyně Sněmovny národů Federálního shromáždění a poslankyně České národní rady za normalizace.
| Marie Jarošová | |
|---|---|
| poslankyně Federál. shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1971 – 1971 | |
| poslankyně České národní rady | |
| Ve funkci: 1969 – 1971 | |
| Ve funkci: 1971 – 1976 | |
| Ve funkci: 1976 – 1981 | |
| Ve funkci: 1981 – 1986 | |
| Ve funkci: 1986 – 1990 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 13. února 1920 Lidice  Československo |
| Úmrtí | 21. ledna 1998 (ve věku 77 let) |
| Profese | politička |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatNarodila se v Lidicích a patřila mezi menšinu obyvatel této vesnice, která přežila její zničení a nacistický teror. V letech 1942-1945 byla vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.[2][3] Její malý syn byl zavražděn nacisty ve vyhlazovacím táboře Chełmno. Po válce Červený kříž nalezl podobné dítě a vrátil ho Marii Jarošové. Po čase se ovšem ukázalo, že jde o německého chlapce, který přišel ve válce o matku, a byl tedy navrácen k příbuzným.[4]
Po válce a návratu do Lidic se politicky a veřejně angažovala. V letech 1957-1960 byla tajemnící a od roku 1961 předsedkyní MNV v Lidicích. V této funkci se připomíná ještě v 80. letech. V letech 1969-1976 byla předsedkyní Ústředního výboru Českého svazu žen, v letech 1970-1974 místopředsedkyní Československé rady žen. Od roku 1975 zastávala rovněž post místopředsedkyně Československé společnosti pro mezinárodní styky. V roce 1974 získala Řád Vítězného února, v roce 1980 Řád práce a roku 1985 Řád republiky.[5][6][2]
15. sjezd KSČ, 16. sjezd KSČ a 17. sjezd KSČ ji zvolil za členku Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ.[5]
Po provedení federalizace Československa usedla do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyla až dodatečně v březnu 1971 po jedné z vln čistek po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do federálního parlamentu ji nominovala Česká národní rada, v níž rovněž v té době (listopad 1969) zasedla. Ve FS setrvala do konce funkčního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[7][8]
Dlouhodobě pak působila v České národní radě. Mandát v ní obhájila ve volbách roku 1971, 1976, 1981 a 1986.[9][10][6][11] Ve funkci poslankyně ČNR zažila sametovou revoluci. Již v prosinci 1989 se vzdala postu místopředsedkyně ČNR.[12] V lednu 1990 rezignovala v rámci procesu kooptace do ČNR i na poslanecký post.[13] Do roku 1989 byla předsedkyní MNV v Lidicích.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Marie Jarošová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Osobní jméno Jarošová, Marie, 1920- [online]. svk7.svkkl.cz [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Das Ravenbrück Projekt [online]. justitia-ausstellung.de [cit. 2012-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-04. (německy)
- ↑ a b Lidické ženy se nikdy nesmířily se smrtí svých dětí [online]. halonoviny.cz [cit. 2012-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-28.
- ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.
- ↑ 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.
- ↑ 17. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Malá československá encyklopedie. 1. vyd. Sv. 3. Praha: Academia, 1986, s. 168.