Marie Dřevojánková

česká odbojářka

Marie Dřevojánková (rozená Dvořáková, 21. prosince 1894 Krásno nad Bečvou1. června 1942 Kounicovy koleje) byla česká odbojářka popravená nacisty.

Marie Dřevojánková
Rodné jménoMarie Dvořáková
Narození21. prosince 1894
Krásno nad Bečvou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. června 1942 (ve věku 47 let)
Kounicovy koleje
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopravena zastřelením
Národnostčeská
Povoláníúčetní Středomoravských elektráren Přerov
ChoťJosef Dřevojánek
RodičeJan Dvořák, Anna Kozáková
Příbuznísestry Věra Dvořáková a Hermína Lančíková, švagr František Lančík, synovec Jaroslav Lančík a neteř Eva Lančíková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Dvořáková se narodila 21. prosince 1894 v Krásně nad Bečvou, dnešní místní části Valašského Meziříčí, v rodině obuvníka Jana Dvořáka a Anny rozené Kozákové. Pracovala jako účetní Středomoravských elektráren Přerov. Vdala se za úředníka Josefa Dřevojánka.[1] Bydlela v Přerově.

Protinacistický odboj

editovat

Po německé okupaci vstoupila v létě 1939 do protinacistického odboje. Stala se čelní členkou moravské větve organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. V roce 1941 se společně s manželem zapojila do podpory výsadkových skupin vyslaných ze Sovětského svazu, konkrétně Aroš V pod velením Karla Hovůrky a S1/R pod velením Bohuslava Němce. Oba byli původem Přerováci. Mj. společně s ředitelem přerovské elektrárny ing. Janem Poláchem pomáhali se získáváním součástek na opravu radiostanice Karla Hovůrky. Kvůli zradě příslušníka dalšího z výsadků Ferdinanda Čihánka došlo k rozkrytí sítě a zatýkání jejích členů. Manželé Dřevojánkovi byli včas varováni spolupracovníkem Marie z přerovské elektrárny. Marie Dřevojánková se ještě neúspěšně pokusila varovat i sochaře Františka Mádleho. Manželé Dřevojánkovi se od 1. října 1941 ukrývali na více místech, podporováni byli mj. Mariinými sestrami Věrou Dvořákovou a Hermínou Lančíkovou. Zatčeni byli náhodně v Čeladné 26. května 1942, převezeni do brněnských Kounicových kolejí, dne 1. června téhož roku odsouzeni stanným soudem k trestu smrti a téhož dne popraveni zastřelením.

Věra Dvořáková měla dvě sestry. Hermína Lančíková se rovněž zapojila do podpory výsadkářů, společně s druhou sestrou Věrou Dvořákovou pak i do podpory manželů Dřevojánkových žijících v ilegalitě. Za to byly obě 3. června 1942 rovněž v Kounicových kolejích popraveny.[2][3]. Dne 25. června 1942 byla popravena i dcera Hermíny Eva Lančíková[4] Manželem Hermíny byl poslední předválečný starosty Přerova František Lančík, který uprchl před hrozícím zatčením v rámci Akce Albrecht I. do zahraničí a stal se členem Československé zahraniční armády.[5] Stejně tak učinil i jejich syn Jaroslav, který se stal příslušníkem 311. československé bombardovací perutě a v roce 1941 zahynul.[6]

Literatura

editovat

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat